Článek
Proč někdo závidí prodavačce v Lidlu? Protože je nechutně bohatá a bere nekřesťanské peníze za to, že je „jenom“ prodavačka. Vždycky si říkám, že když jde o tak lukrativní a přeplacené zaměstnání, proč milí čeští závistivci nezašlou do Lidlu svůj překvalifikovaný životopis, jistě by se tam o ně poprali, ale to mi asi zůstane záhadou. Budu na vás hodná a napíšu o mém tříměsíčním brigádnickém zážitku z Lidlu vtipně, protože o krutou realitu nikdo nestojí, ale pokud tu mám nějakou prodavačku, soucítím a vážím si tě, sestro!
Ok, dělat v obchodě není jako dělat v dole, ale pro béčka to fakt není, teda aspoň v Lidlu, který může o něco vyšší výplatu svým nadmíru spokojeným, nudícím se a zrelaxovaným zaměstnankyním vyplatit jenom proto, že jsou na celé prodejně v neakční dny třeba jenom tři. Jedna sedí za pokladnou, vůbec neřeší, že se jí kvůli mystery shoperům nesmí udělat fronta, což je nemožné, jelikož odkládací pultíky navrhoval škodolibý minimalista, který nikdy nebyl nakupovat, přitom si ale nesmí dovolit zavolat druhou prodavačku, protože ta ji seřve za to, že nestíhá vybalovat zboží. No a ta třetí, vedoucí nebo zástupce vedoucí prodejny, to je taková kouzelná Arabela, která neustále točí prstenem a přemisťuje se tam, kde je třeba, chvíli je ve skladu a řeší kamiony, chvíli pomáhá vybalovat, chvíli ověřuje u pokladny pětitisícovky a občas se jen tak postaví doprostřed obchodu, usměje se a je ráda za takový odpočinkový job. Prostě dream.
A proč by někdo chtěl dělat učitelku? Že se vůbec ptáte! Vydělá skoro tolik, co prodavačka v Lidlu, a do toho v práci nedělá vůbec nic. A to nezapomeňme zmínit celé prázdniny, které jí my, daňoví poplatníci (já na rodičáku teda zejména), financujeme.
Teď vážně. Učitelství - to je vám úplně skvělá práce, kterou může dělat úplně každý. Hlavně ti, kteří mají problém se udržet a nezabít svoje děti, protože jakmile by se ocitli na půdě místní zédéešky, stali by se z nich vyzenovaní instruktoři meditace, kteří by překypovali láskou, tolerancí a trpělivostí ke svým svěřencům. Hned by věděli, jak „zkrotit“ třicet miláčků, ač doma nedonutí ani jednoho udělat úkoly a vyndat myčku.
Učitel má prostě štěstí. Přijde, řekne sednout, zadá dětem, ať si něco píšou do pracovního sešitu, občas po někom hodí klíčema, to teda když už je fakt zle a pozitivní nálepková motivace nezabírá, čas od času vybere peníze na divadlo, načmárá něco do žákovské, do toho pije čaj a na chodbě vykecává s kolegama namísto toho, aby hlídal vašeho Pepíka, jestli ho chudáka nikdo nešikanuje nebo jestli si neskřípne ruku mezi dveře. A teď tu o Budulínkovi prosím prosím.
Nebudu si stěžovat, nebudu vás přesvědčovat o tom, jak to skutečně na té škole chodí, protože kdo chce kam, pomozme mu tam. Pokud jste to vy, kdo zezelená závistí při pomyšlení na jednorožcový život učitelek a jejich nechutně nespravedlivé výplatní pásky, přestaňte se svému životnímu snu tak sveřepě bránit a šup na studia.
Třeba takové Učitelství pro 1. stupeň, to jsou ty děti přece ještě úplně roztomilé a hodné (ne, nejsou), to zvládnete levou zadní. S chutí do toho, za pět let máte hotovo, jde to dálkově, takže žádné výmluvy. A až uděláte ty přijímačky (hodně štěstí), můžete se začít bavit gymnastikou, hraním na flétnu, zpěvem, hrou na klavír, malbou, kresbou, dramaťákem, zajedete si na turisťák, budete chodit plavat, no a když to trošku přituhne, tak se našprtáte nějakou tu matematiku, češtinu, pedagogiku, psychologii, speciální pedagogiku, přečtete dětské knížky, budete chodit na praxe na své vysněné pracoviště a místo nirvány, ano, mluvím o ZŠ, no prostě lážo plážo si doplavete k těm státnicím, kde všem zkoušejícím vytřete zrak, protože vy přece umíte vyjmenovaná slova a malou násobilku, že jo, co je na tom. Zkrátka pět let plných odpočinku a zálib a pak až do důchodu jen nekonečné prázdniny a práce s milými dětmi, která vás bude denně pozitivně nabíjet. Takže konec stěžování si a hurá do školy! Zástup poznáníchtivých dětí a spolupracujících rodičů už se vás nemůže dočkat.
A vy, prodavačky v Lidlu a učitelky, pokud vás začíná pálit dobré bydlo, tak se taky rekvalifikujte. Velmi dobře se mají politici, doktoři, podnikatelé a vlastně všichni státní zaměstnanci. Moře možností, co moře, oceán. Tak práci zdar!
