Co matka, to doktor. Typologie matek dle jejich přístupu k nemocem a pediatrům

Strach je její hlavní charakteristikou. Jakmile jde o zdraví dítěte, část mozku, která v sobě ukrývá zdravý rozum, se okamžitě vypne a matka začne stresovat. Létá od lékaře k lékaři, čte si prapodivné články na internetu a děsí se všeho, co může dítě postihnout. Pokud zrovna řádí pandemie čehokoliv, balí dítě a odchází do bunkru, který přesně pro tyto účely zakoupila od armády.

Je v obraze. Eviduje seznam všech nemocí, chorob a úrazů, které se kde kdy vyskytly, které aktuálně řádí a také těch, které teprve přijdou. Vždy očekává to nejhorší. Matka černá kronika velice úzce spolupracuje s internetem, proto ví, že i obyčejná vyrážka může vést k několikaleté hospitalizaci. Nic neponechává náhodě. K doktorovi vždy přijde důkladně připravena, pro jistotu také se vzorky všemožných tělesných tekutin. Nemá ráda, když je její názor zlehčován.

Matka věří internetu, který její dítě nevyšetřil, mnohonásobně více než lékaři, který právě přikládá fonendoskop na hruď dítěte. Poznáte ji podle její nejčastější věty: „Ale paní doktorko, na internetu psali…“ Co vám budu povídat, je mezi pediatry velice, velice oblíbená.

Medicínu, pravda, nestudovala, ale za MUDRu by mohla zaskočit z fleku hned. K lékaři s dítětem chodí, to sice ano, ale pouze proto, aby dostala recept na léky, které svému dítěti po stavení diagnózy sama naordinovala. Doktory považuje za neschopné felčary, sama ví nejlépe, jak své dítě léčit.

Nemoci je třeba se zbavit efektivně a rychle, proto když její dítě postihne teplota a bolest v krku, razí do ordinace s jediným úmyslem. Získat antibiotika. P.S.: tato matka je velice ohrožený druh absolutně nepoznamenaný mediálním prostorem, protože kdyby se jí vlna nového poznání dotkla, spadala by pravděpodobně spíše do další kategorie.

Antibiotika jsou morem, který zničí veškeré krvinky. Bílé, červené, oranžové, žluté, a hlavně ty duhové. Kvůli antibiotikům ročně umře přesně 1,5 člověka na zeměkouli. A to je důvod, proč dítě vytrhnout ze spárů tohoto jedu. Přes „Antibiotika ne!“ nejede vlak.

Matka, která podezíravě pročesává každý kout ordinace a rentgenuje sestru i doktorku, zda se snad náhodou nechtějí přiblížit s injekční stříkačkou. Očkování je zhouba lidstva a ty masy lidí, které denně neumírají na obrnu, tetanus, záškrt nebo černý kašel (i když to už asi brzy platit nebude), by pravděpodobně stejně poumíraly na autismus.

Je jedna ruka s matkou přírodou. Nač podstrkovat peníze z rodičáku farmaceutickým společnostem, stavět jejich papalášům vily, kupovat jim jachty, a přitom do dítěte kromě léčivých látek cpát i kdejaké nedůvěryhodné chemikálie, když všechny problémy vyřeší byliny, inhalace, obklady, masti a meditace. Tato biomatka k doktorovi většinou nechodí a když už, recept na toxické přípravky nevyužije, dítě doma vykurýruje odvary a lektvary. Na Vánoce jí dejte hmoždíř, a bude nejšťastnější.

Nemocem nepřisuzuje prakticky žádný význam. Nepovažuje soplíky, kašlíky nebo bolesti bříška za natolik závažné, aby dítě nechala doma, nebo se s ním nedejdoktore táhla k lékaři. Vyrážky jsou stoprocentně z jídla nebo slunce a kašel přejde, kdo z nás nebyl někdy nachlazený, že ano. Pakliže se společností, školkou nebo školou řítí zpráva o nějakých příšerných středověkých nemocech, nemíní si těmito hoaxy špinit auru. Ona i její děti jsou zdravé. A pokud nejsou, brzy budou. Matka flegmatik běžně posílá nemocné děti do kolektivu. Ne se zlým úmyslem, ale jednoduše proto, že jí přijdou zdravé.

Tak co vy? K čemu máte blízko? Já při třech dětech jedině k matce flegmatičce.

P.S.: Článek slouží k pobavení. Většina matek je samozřejmě absolutně úplně zcela průměrných, ale každá k určitému přístupu inklinujeme. A není to špatně. Naopak. Je to sranda. Je v tom rozmanitost.