Článek
- Moje děti nebudou volat z pevné linky.
- Moje děti nebudou poslouchat walkman, discman, ani empétrojku.
- Moje děti nepůjdou do drogerie vyvolat film z foťáku.
- Moje děti nebudou oblíbené pohádky přehrávat na videokazetách. A nebudou chodit do videopůjčovny.
- Moje děti nebudou při cestě k moři sledovat, jak máma naviguje tátu z papírové mapy.
- Moje děti nebudou zkoumat papírový televizní program a vlastně ani sledovat klasickou televizi. A nebudou nikdy vědět, jaké to je přepínat jen mezi čtyřmi programy.
- Moje děti nebudou jezdit v autě nepřipoutané.
- Moje děti nebudou nosit hnusně zelené a hnusně fialové manšestráky, šílené bundy a hlavně kšandy!
- Moje děti nebudou nosit do školy klasickou, ale jakože fakt klasickou, aktovku.
- Moje děti nebudou mlsat vlnky nebo atlasky (ty byly stejně hnusný, i když mamce chutnaly).
- Moje děti nebudou psát na psacím stroji.
- Moje děti nebudou platit desetníkem, dvacetníkem, padesátníkem nebo papírovou padesátikorunou. Pokud vůbec budou platit hotově.
- Moje děti nebudou luštit teploměr za oknem, aby zjistily, kolik je stupňů.
- Moje děti nebudou točit kličkou, aby otevřely okno v autě.
- Moje děti nebudou volně pobíhat kolem baráku a hlásit se rodičům přes balkon.
- Moje děti nebudou čekat pět, deset minut, až se načte počítač.
- Moje děti nebudou chatovat přes ICQ, nebudou chodit na Spolužáky nebo XChat.
- Moje děti nebudou hrát vlak, Wolfensteina, Bulánky ani Moorhuhn.
- Moje děti si nebudou velice nekvalitní obrázky posílat přes Bluetooth.
- Moje děti nebudou machrovat, že mají barevný displej na telefonu.
- Moje děti nebudou psát na psacím stroji.
- Moje děti se nebudou nedočkavě třást na hodinu informatiky.
Moje děti nebudou muset na věci čekat zdaleka tak dlouho, jako já. Stejně jako já nemusela čekat tak dlouho jako předchozí generace. Každé období má svoje, já jsem za svoje dětství a dospívání, kdy frčelo tamagoči, beyblade, tetris, skákání gumy a hry s kloboukovou gumou na rukách, bužírky a náramky přátelství, ráda. Oni zas budou rádi za to svoje.
