Článek
Kde jsou ty časy, kdy moje děti vděčně pojídaly brokolicové příkrmy, snídaly chlebík s Lučinkou a svačily čistý bílý jogurt? Kde jsou ty časy, kdy jásaly nad jablkem a slova jako čokoláda, bonbónky a lízátka jim byla úplně cizí? No? Nenávratně pryč. Protože pokud chcete dítě držet dál od cukru, museli byste ho izolovat. Nejen od babiček, dědečků, kamarádů, známých, školek a kroužků, ale taky od sebe, protože co si budeme, většina z nás vyrostla na sladkém, mastném, nezdravém a těžko se ho vzdáváme.
Moje sladké dětství
Vodu jsem nepila, každý čaj byl slazený, doma bylo často napečeno a nějaká ta čekoládička se taky když ne denně, tak aspoň nezřídka našla. Babička mi místo čaje s cukrem vařila cukr s čajem a dědeček nás vždycky pozval do spíže a dovolil nám sníst několik kostek cukru. Zkrátka jsem měla sladké dětství.
Dnes už vodu piju, čaj si sladím jenom černý a mlsám s mírou, ale že bychom doma jeli na salátech, luštěninách, hovězím z bio farmy a nezdravě zdravých kaších, toho jsme (byli) daleci.
Rodič míní, čokoládka mění
Naše předsevzetí chránit děti před sladkým zuby nehty, vlastním tělem a za každou cenu bylo jistě roztomilé, ale nedali jsme to. Jasně, že se děcka od rána do večera necpou bonbónama a neprolívají se colou, ale středomořskou nebo japonskou stravu jejich jídelníček nepřipomíná teda vůbec.
Příklady táhnou, co naděláš
Jenže? Aká matka, taká Katka. Šla jsem do sebe a začala jsem jíst zdravěji. Takže i dětem chystám vydatnější a zdravější jídla. A vida. Z těch tvorů, kteří oběd jíst nechtějí, ale odpoledne by si dobrotky dali, se stávají zvláštní jedinci pojídající salát, vajíčka a bílé jogurty. Někdo, kdo byl ochotný sníst jenom Monte nebo jogurt s lentilkama, mi sní bílý jogurt. Nebudu kecat, že úplně čistý, nasypala jsem tam trošku lyofilizovaných jahod, ale normálně nám drahoušci dočista vybílili lednici. A bylo po jogurtech.
Takže ano. Prarodiče, kamarádi a všechna místa, kde se dítě stravuje, mají velký vliv, ale přece jenom doma je doma a co se uvaří, to se taky sní. Teda pokud pak děcko nemá příležitost zaplácnout se lentilkama. Jak by se dětem líbilo. Viz časté rozhovory s tříletou dcerou.
Jak vypadá hlad naší nejmladší?
Dcera: Mám hlad.
Já: Aha. Tak chceš banán? Nebo chlebík? Nebo třeba zeleninu?
Dcera: Ne prostě! Já mám hlad na bonbónky.
Jooo, to víš že jo.
Takže pro mě zjevení. Přestat si stěžovat, jak moje děti nechtějí jíst, a nahradit jejich ne úplně ideální stravu něčím zdravějším. Netvrdím, že ztratily o sladkosti zájem, absolutně ne, jsou to samozřejmě děti, ale já jsem ráda aspoň za malé posuny. Navíc sladkostí už doma moc není, takže stejně mají většinou smůlu.
PS: možná si myslíte, že jsem úplný blázen, protože je to přeci nad slunce jasné, ale ono se s přibývajícím počtem, stoupajícím věkem a silnějšími protesty dětí prostě spokojíte s tím, že dítě nesnídá gumové medvídky, neobědvá koblihy a nevečeří čokoládu. Jste rádi, že pozře nějaké ovoce, nějakou zeleninu a aspoň nějaké maso a mléčné produkty. A je to v pohodě. Ale dobrá zpráva pro ty, kteří míří výš? Změna je možná.
