Článek
Docela mě překvapilo, když jsem teď na Faceboocích několika mediálně činných žen (guru školství a mateřství) zaznamenala, že se vlastně bijí za právo, aby dívky mohly své vnady ukazovat. To je fakt nemocné. K tomu mám pár postřehů.
Za nahotu našich dcer bojuje jen cvok
Ten, kdo bojuje za to, aby holky ukázaly všechno, co mají, je solidně mimo. Když se někdo obleče jako pracovník technických služeb, chováme se tak k němu. Když se někdo obleče jako popelář, chováme se tak k němu. Když se někdo obleče jako doktor, chováme se tak k němu. Šaty dělaj člověka, věděl to už Werich, ale my to dnes nevíme. Protože když se holka obleče jako šlapka, chováme se k ní jako ke královně, protože ona má přece právo se vyjádřit. Co to je za blbost? Jasně, má právo se vyjádřit. A jasně, nebudeme se k ní chovat jak k lehké holce, protože máme nějakou úroveň a chápeme pošetilost mládí. Ale jestli někdo fakt bojuje za to, aby jeho dcera chodila do školy a vlastně kamkoliv jako Královna Koloběžka (oblečená, neoblečená), tak ztratil poslední zbytky selského rozumu. K holce, které oblečení zakrývá méně než 50% těla, se prostě nikdo jako ke Kate Middleton chovat nebude. A já si přeju, aby lidi moje dcery brali vážně, aby v nich neviděli sexuální objekt, ale zajímavou osobnost.
Dítě nikoho nemůže vzrušovat. No…
Ráda bych některým „odborníkům“ a hlavně „odbornicím“ ukázala dnešní „děti“, dívky, dejme tomu v 5. třídě. Tak třetina z nich má stejné nebo větší prsa než já. A kvůli make-upu, gelovým nehtům a oblečení, kterým se tak svobodně prezentují, působí tak na 16, ne na 11. No a co. Prasata uslintaný, kdo by na ně s chtíčem v oku hleděl, že? Ale ono nejde o učitele. Učitelé jistě hned nemyslí na „nejhorší“, když dívku uvidí, ale prsa, břicha, a spodní rýhy na zadku podle mě prostě do školního prostředí nepatří. A co pak mají dělat chudáci spolužáci. Pokud ještě nejsou pokažení pornem natolik, že by ke stimulaci potřebovali něco ostřejšího, bude se jim blbě soustředit. A dostáváme se k dalšímu bodu.
Neomezuj mě, zamakej na sobě
Ozývají se protesty, že máme naučit lidi (ráda bych napsala chlapy, ale dnes už bohužel není úplně běžné, aby byl pohledem na odhalené části ženského těla vzrušován pouze muž, takže píšu obecně lidi) kolem sebekontrole. Ok. Bradavky mi trčí jak stožáry, ale ty se na mě nauč nečumět. Ovládej se, prase. To mi přijde prostě feministické (v špatném slova smyslu). Já nejsem za módu z předminulého století, ani za hidžáby, ale nebylo by místo ukazování prstem na ta slintající prasata (mimochodem možná díky za ně, protože dnes se psychologové a manželští poradci potýkají spíše s problémem, že lidi, zvlášť chlapi, už po ženách mají problém zaslintat), vhodné třeba naučit děti a dospívající starým dobrým morálním principům? Cudnosti?
Pravé sebevědomí vypadá jinak
Že by dívky měly na odiv dávat spíše svoje myšlenky, zkušenosti, vědomosti, postřehy a nápady, ne dekolt a pupíky. Že dobří potenciální partneři nechtějí holku/ženu, která se oblíká a chová jako prostitutka. Že nemusí upoutat pozornost každého, kdo jde kolem.
Já totiž nespatřuju sebevědomí holek v tom, že si v mínus pěti oblečou krajkový crop, i když z hlediska odolnosti a otužilosti je to skvělý. Ale tohle není sebevědomí, to je maska. Sebevědomí proudí zvnitřku, z přijetí, z lásky. A tu je třeba holkám dodat a dodávat. Od útlého věku. Zdravě.
Takže? Pohodlné oblečení do školy? Jasně. Vyzývavé? Ne. Proč? Na co taky.
