Článek
No. Na to, že nám minimálně starší dcera už několik týdnů vyčítala, že všichni kamarádi a dokonce i pan učitel jedou k moři, jsme teda čekali větší vlnu nadšení. Děti seděly zaraženě a nějak nevěřily, že by jejich rodiče skutečně byli co k čemu a k tomu moři je vzali. Ne, neletíme letadlem. Ne, nebudou nám tam vařit, budeme si vařit sami. Líbání noh se nekonalo, wow efekt minimální, ale v pohodě. Tak zabalit a jedem.
Dobrodošli
Velice takticky jsme propočítali, že když vyjedeme v 11 v noci, děti budou alespoň 7 hodin spát. Jojo. Jak se říká, jestli chceš Boha pobavit, prozraď mu svoje plány, tak tak nějak to funguje i s dětmi. Děti spaly 4 hodiny a pak nás bavily ony svými připomínkami a svými hádkami. Do Bibione jsme nakonec dojeli za 10 hodin. Ubytovat jsme se ještě nemohli, tak jsme zamířili na pláž. Auto jsme postavili na placené parkoviště, svědomitě zaplatili a vyrazili směrem k slanému živlu. Děti viděly moře poprvé, my po deseti letech. Naše zkušenost ze svatební cesty (vedro, žádná klima, nuda) dovolenou u moře posunula na žebříčku priorit asi tak o 90 příček níž. Ale čas nazrál a my jsme zde. A je to krásné. Nádherné. Fakt.
Na pláži. Ne, nepotřebujeme sluneční brýle. Ani za 8 eur.
Nu. Vykoupali jsme se, odmítli plážového prodavače slunečních brýlí (který uměl česky „nemám peníze“ a „všechno je na ho*no“, inu kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem) a já zjistila, že pokud je něco všudypřítomné, je to písek. Manžel po telefonu vydyndal dřívější check-in a my po použití tureckého záchodu coby šatny, to nám to pěkně začíná, dorazili k autu, kde se na nás usmíval lísteček za stěračem. To je gól. Opustili jsme svoje češství a dobrovolně zaparkovali na placeném parkovišti, které jsme vzorně zaplatili. Až na to, že jsme to v tý italštině zadali asi nějak blbě. Vida, ještě jsme ani nedolezli do apartmánu a už visíme bibionské policii 28 eur. To nám to pěkně začíná.
PS: mají na lístečku QR kód. Ten nefunguje v bankovní appce, ale když ho naskenujete normálně přes scanner, dovede vás to na stránku policie, přes ni zaplatíte a pak vám do mailu přijde potvrzení. Smart.
Apartmán. Slabší pojistky a záhadné zásuvky.
Apartmán? Hezký, fajn. Až na to, že jsme hned v první čtvrthodince omylem odpojili alarm a vyhodili pojistky. Jsme se úplně rozšoupli, mobil na nabíječce, zapnutá klima a rychlovarná konvice. Hotovej vodvaz. Dovolená pravda nebyla nejdražší, tudíž vše fungovalo ve stylu vyřeš si sám, takže manžel po dohodě s delegátkou zamířil do jakési tajmné komory o tři patra níž plné pojistných skříní a pojistky nám nahodil. Podobnou cestu podnikl během dovolené ještě několikrát.
PS: italské zásuvky se tváří jinak než české, ale dá se do nich zapojit naše elektronika. To jen tak na okraj, kdyby byl někdo stejně překvapen jako my.
Na jedničku hodnotím odkapávač na nádobí nad dřezem ve skříni. Líp to neumím popsat a ani jsem to nevyfotila, takže nechávám na fantazii, představte si to. A venkovní dřevěné rolety. A dlaždice, která krásně chladily a nádherně se zametaly. Protože zametání se na dalších sedm dní stalo činností, která mě vysoce uklidňovala. Písečná pláž je pro děcka absolutní topka, skvělé, neměnila bych, ale chce to pevné nervy. Poslední noc jsem byla od písku v posteli celá podřená. Hotová princezna na hrášku. Ale to bych předbíhala. Těšte se na zítra. Bude další díl.
