Článek
Tak takhle všemožně nás učitel, družinářka, ředitelka a snad i místostarosta uklidňovali. Musím uznat, že zřejmě měli proč. Samozřejmě mezi námi byli staří mazáci, rodiče, kteří do procesu povinné školní docházky již zaháčkování jsou, a tudíž vědí, že nic není tak horké, jak se uvaří, a že jim děti ještě nevylétají z rodného hnízda, nechtějí po nich údaje ke stavebku a neposílají pozvánky na svatbu nebo na gender reveal party, ale pro nás bažanty je zkrátka všechno nové.
Zrajeme… ale fest
První školní den byl skutečně psychicky náročný. S mužem jsme si museli přiznat, že nejsme už žádní mladí pařmeni, protože vedeme naše nejstarší dítě do první třídy. Mění se nám život. Doma se kromě hraček budou válet učebnice, sešity, písmenka. V aktovce budeme nacházet zbytky svačiny. V deníčku vzkazy od učitele. Budeme muset dítě do instituce dopravit na přesný čas. Strouhat pastelky, dělat úkoly. Zkrátka dětským rebelským punkerským střevíčkům neodrůstá jen naše dítě, ale i my. A přitom si ještě živě pamatujeme na den, kdy nás do školy vedli naši rodiče. A nemohlo to být přece před čtvrt stoletím!
Ve škole jsem byla déle než dcera
A aby toho psychického náporu, kdy se musíme smířit s vlastní dospělostí, nebylo málo, po uvítací vyučovací hodině muž s dcerou odešli a já absolvovala schůzky v družině i ve třídě, nainstalovala si Bakaláře, zjistila, co všechno máme doma s dítětem dělat (všechno samozřejmě, ale myslíme to dobře, děláme to pro dítě) a zkrátka strávila krásné další dvě a půl hodiny ve vyhřáté a vydýchané budově školy.
Všechno bude fajn
Ale jako je to bomba. Když srovnávám své školní začátky s full servisem a mořem pochopení a přijetí, které budou mít moje děti, mám radost. Ale největší radost mám z toho, že zítra do školy půjde už jen dcera. A já si na ni počkám pěkně přede dveřmi. Pozitivní je, že se těší. Vzorně si vychystává svou zatím prázdnou aktovku. Tak nakonec nás nejspíš do těch úkolů bude muset motivovat ona. A co váš první den? :-)
