Matky, kurňa, nebuďte na sebe navzájem tak zlé!

Miluju, že Češi často dovedou být v diskuzích neskutečně vtipní, leč mnohem více je takových, kteří si asi potřebují něco dokázat. Jsou velmi, velmi, velmi znalí prakticky všeho, prostě odborníci na všechno (ó jaké štěstí máme, nejen zlaté ručičky, také zlaté mozečky) ale naneštěstí dovedou být také velmi, velmi, velmi zlí.

Tak nějak jsem doufala, že matkám se tento rys vyhne. Všechny přece víme, jak uzvracenej je první trimestr, jak neudýchatelnej je třetí, jak strašně táhnou stehy po porodu, ať už na břiše nebo tam dole, jak vojensky se nás úspěšně či neúspěšně snažili v porodnici rozkojit. Všechny víme, co to je probdít tunu nocí, cpát do dítěte léky, lítat do lékárny pro mastičky na opruzeniny. Řešit koliky, řešit zuby, řešit, že dítě neodpovídá tabulkám. Jak blbě se v některých obchodech nakupuje s kočárem, jak těžká je autosedačka s kojencem, jak poblitý jsou naše trička, když máme mimino… a přesto dokážeme být tak hnusný na ostatní SESTRY!

Jsem fakt zhnusená a znechucená a chci apelovat na naši mateřskou sounáležitost. Jsme každá jiná, to jo, ale chtělo by to trochu empatie, pochopení. Přestaňte být, mámy, do háje, Češky, nezáviďte a nepovyšujte se. Křičet do světa „Já jsme lepší než ty!“, jo to by nám šlo. Stačí tyjo. Tak některou uspokojuje dělat dětem Montessori matku, některá je vděčná za jesle. Některá pořídí dalšího sourozence po roce a půl, jiná po deseti, další, můj ty světe, vůbec. Jedna kojí, druhá nekojí. Jedna nosí, druhá kočáruje. Jedna látkuje, druhá používá jednorázovky. S jednou spí děcko v posteli, děcko od druhé má svou postýlku. NO A CO?!

Být statečná, dokonalá, chvályhodná a nejlepší na internetu, to je sice pěkné, tak sis to dokázala, ale možná, že občas by prostě neuškodilo jinou matku podržet, podpořit, případně vyjádřit svůj nesouhlas tónem, který nekřičí „já jsem LEPŠÍ, LEPŠÍ, LEPŠÍ, heč a ty stojíš za h…“.

Asi prostě žiju mimo realitu, protože moje bublina, moje kamarádky matky jsou prostě skvělé! Nevychováváme se, nezávidíme si (jenom trošku, v rámci mezí samozřejmě, třeba když děti té druhé jedou na víkend k prarodičům), naopak přímo překypujeme soucitem a pochopením, protože si uvědomujeme, že žádná nejsme dokonalá. A jsme kurňa vděčný, že nemáme doma skrytou kameru, protože kdyby svět jen viděl, jaké občas, když to na nás přijde, dokážeme být semetriky na svoje děti, tak bychom z domu hanbou nevylezly. A pokud ty jsi ta matka, která nikdy neudělala nic špatně, tak skvělý, převezmi si prosím Nobelovu cenu za dokonalou matku. Ale jestli jsi tak skvělá, jak o sobě tvrdíš, tak ti jistě nechybí i nějaká ta sociální inteligence. Lidi potřebujou pochopit, povzbudit, klidně i poradit a napravit, ale ne odsoudit, zvlášť v něčem tak citlivém a individuálním a často novém a neznámém jako je mateřství.

Ženský, chlapi nám často nerozumějí, to je pochopitelné, možná je to i dobře, právě proto bychom mohly být aspoň pocitově sounáležitější s dalšími ženami. Povyšovat se nad ostatní matky, nejlépe nad ty, z jejichž života vidíme pouhý zlomek, to je fakt hnusný. Dobře, myslíš si, že jsi lepší, tak si to mysli, třeba máš i pravdu. Každá jsme v hloubi duše tak trochu pyšná na svůj mateřský styl, v pohodě. Ale pokud potřebuješ zvracet, tak máš doma záchod, ne internety.

Tak, tohle bylo od srdíčka. A já už radši nikdy nebudu číst komenty u jiných článků než mých. Tam to sice občas taky stojí za to, ale ještě nikdy mě to takhle nenaštvalo.

A koho opět nadzvedne ze židle, že si každý na Médiu píše, co chce, tak ano, my jsme s vašimi pocity srozuměni, není to pro nás, autory, žádná novinka, leč právě k tomuto tento prostor slouží. Přeji tedy příjemný večer strávený nad kvalitní knihou dle vlastního výběru.