Článek
Moje závislost, posedlost, slabost, úchylka či hobby, jak mylně tento stav interpretuje manžel, nebyla nabyta v dětství. To jsem měla katalogové, tak jako postsocialisticky devadesátkově katalogové. V pátek odpoledne jsme celá rodinka kmitala, abychom náš družstevní byteček vycídili jako klícku. V té době jsem se seznámila s vysavačem. Ovšem žádné velké pouto mezi námi nevzniklo.
Studentská léta bez vysavače
Když jsem vylétla z hnízda na vysokou, dokonce jsem vysavač po dlouhé měsíce ani nevzala do ruky. Na kolejích nám musel stačit smeták. A nemohu tvrdit, že by se mi kdy po vysávání zastesklo. Takže ani v mládí, kdy nám může ze vší té nenadálé svobody a odloučení od rodiny hrábnout, jsem se ještě držela v šedém průměru co se vztahu k vysavačům týče.
Vdavky a první vlastní vysavač
Pak jsem se vdala a přišel zdánlivě zlomový okamžik. Koupili jsme si s mužem náš první vysavač. Ač jsem se domácích prací po vzoru mé maminky chopila já, zamilovaná jsem do našeho hooveru teda fakt nebyla. Ač výkonej, těžkej jak kráva a neměl madlo. Proč někdo vyrábí vysavač bez madla? Proč? Ale jako udržoval naše pronajaté hnízdo lásky 1+1 vysáté, zbavené mých dlouhých blonďatých vlasů. A po tom, co jsme naši vzájemnou lásku naplnili i jaksi fyzicky geneticky, tak zachraňoval naše první dítě před požíráním chuchvalců prachu. Ale řeknu vám, pořád nic. Pořád jiskra nepřeskočila. Maximálně já jsem přeskočila (čti přeletěla) přes tu úžasnou šňůru.
Nové bydlení si žádá nový vysavač
Pak jsme se přestěhovali a čekala mě nová vysávací výzva. Schody. Strmé schody pokryté kobercem, které když jsem vysávala, tak to bylo o nervy. Mnohokrát po nich můj těžkooděnecký vysavač letěl dolů a já nadávala jak dlaždič, a ne jako šťastná bydlenka.
Když pak navíc začalo haprovat „přepínání“ mezi vysáváním koberců a podlah, rozhodla jsem se pro sbohem a šáteček a jala se vybírat nového nástupce. Vysavač lehoučký jako pírko, s madlem, madlíčkem, které když budu používat, budu teleportována do metafyzických výšin štěstí.
PS: bacha, spoiler. Nikam jsem se neteleportovala, vysavač se šňůrou a hadicí a hubicí a já nevím, čím vším, je prostě pořád jen krám, který musíte používat, abyste neshnili ve špíně. Že váží o 2 kg míň a padá ze schodů méně často z něj ještě transcendentní předmět nedělá.
Potřebuju aku vysavač
Nový vysavač byl skutečně mobilnější a sympatičtější než starý, ale něco mu chybělo. Nebo vlastně přebývalo. Šňůra. A taky ta šílená vroubkovaná hadice. A protože už jsem v té době byla matka dvoudětná, protřelá, a hlavně poznamenaná mateřskými influencerkami, vyslídila jsem, že téměř každá moderní žena matka vlastní tyčový aku vysavač, kterým na rychlovku přesaje takovej ten dětskej (někdy i mužskej) malej neustále se tvořící bordel.
A přibyl nový miláček. Abyste opět nelitovali mého manžela (jako někteří komentující pod článkem o pomalém hrnci), tak tenhle vysavač byl dar. A ne od něj. A můžu vám říct, že to byl přesně ten moment, kdy jsem se do vysávání zcvokla. Ne tak jako romanticky a la motýli v břiše a už nikdy nechci dělat nic jiného než vysávat, ale tak jako nezdravě. Závislácky. Dopaminově. Tento tyčový ruční vysavač neměl šňůru, neměl trubku, což bylo, je a bude fajn, nicméně gamechangerem bylo něco jiného. SVĚ-TÝL-KO! Právě světýlko pozvedlo vysávání na úplně jiný level. V půlce domu totiž máme světle šedé podlahy, což je jako brutální požehnání, neb světlé vlasy a světlé drobky na nich nejsou pouhým okem z dejme tomu metrové vzdálenosti vidět, ale já je teď viděla! A já se cítila jako superhrdinka, která drží všechny ty roztoče díky mému novému kamarádu do bordelu pryč od mých dětí, pryč od nás.
Bylo nás 5. Vysavače byly 3
Čas poklidně plynul a narodilo se nám třetí děťátko. A já začala uvažovat o optimalizaci. Proč vysávání a vytírání provozovat jakožto dvě odlišné činnosti, když by se daly spojit v jednu? Moje oblíbená youtuberka má takový super tyčový vysavač, který dokáže i vytírat. S třemi dětmi do 4 let samozřejmě přesně něco takového potřebuju.
Abych ušetřila, objednala jsem si ho přes nějaký maďarský e-shop. To byla chyba. Velká chyba. Vysavač tuším ani nedorazil, ale zázraky se dějí a já vydyndala prachy zpátky, stáhla krovky a objednala si ho hezky na Mallu.
Po prvním vysávání/vytírání jsem byla přesvědčená, že veškerou svou dosavadní podlahovou techniku pošlu do oběhu. Ale nějaký zdravý rozum mi i po tom třetím porodu zůstal, takže vysavače jsem pouze šikovně uklidila a mop i s kýblem zazimovala na půdu, protože na ten už teda nesáhnu.
Dokonalý vysavač prostě NEEXISTUJE… Proto mám všechny!
Noo… Můj nejnovější miláček je skutečně k nezaplacení. Světýlko svítí, filtr se čistí jedna báseň, vysává dobře…ale je těžkej. Je prostě na nějaké dlouhé akce typu vysaju celý barák včetně všech pavučin, lišt a rohů dost těžký do té jedné ruky. A taky mírně nepraktický. S vytíráním je to ještě o kapánek horší. Ne že by špatně vytíral, ale v rozích je to problematické a celá akce nejspíš trvá déle, než když jsem vysávala a vytírala klasicky.
(Ano, právě nastala ta chvíle, kdy máte sjet do komentářů a potvrdit mi, že žena, která není lemra, dokáže udržet dům čistý pouze za použití koštěte, které vlastnoručně svázala z vylínaných chlupů svého psa, a že jsem rozcapená. Budu se těšit. Díky.)
Takže jsem se potupně musela vrátit ke klasickému vysavači do zásuvky a co hůř, vyšplhat na půdu pro mop, kterému jsem dala dle mého tehdejšího názoru definitivní vale. Nikdy neříkej nikdy.
No a teď mám teda vysavače tři. Jednu klasiku do zásuvky a dva aku tyčové. Z nichž jeden horší, druhý lepší. Ale tak jeden bydlí nahoře a zvládnou ho ovládat děti, druhý dole, to je moje láska, a ten šňůrový slouží super na generální úklid a hmyzáky. Uznávám, je to trochu úlet, ale vždycky, když slyším, jak o vysávání básní Bob Klepl, říkám si, že jsem ještě v normě.
Robotický vysavač není pro nás, ale bolí to
Kdo by mi chtěl poradit robotický vysavač, ano ten, kterému lidi dávají lidská jména (Edvard, Evžen, Zuzana a spol.), tak mi samozřejmě nedoporučujete nic nového, nicméně náš domeček je natolik bariérový, nadprahový, podprahový a relativně malý, že i já, která ohledně vysavačů neuvažuju zrovna pragmaticky, musím uznat, že to nemá cenu. Ale jednou. Jednou si ho koupím!
Jo a kdyby někdo nevěděl, čím mi udělat radost, tak Dyson je Dyson že. I když levněji by možná vyšla osobní schůzka s Bobem Kleplem. Nebo psychologem. Vyberte si.
