Článek
Nakupování s dítětem (ve vyšším levelu s dětmi) je velice dobrodružná disciplína plná adrenalinu a vzrušení. Zvládnete to dnes důstojně bez ztráty kytičky, nebo budete dítě vláčet po zemi až k pokladnám? Buď, anebo?!
Na takové čtyřleťáky a víceleťáky se dá už docela dobře spolehnout. Jestli jste zaseli dobře, sklidíte relativně spořádaného shopping pomocníka, jestli blbě, budete mu muset nakoupit půlku obchodu a stejně půjdete domů s ostudou. Tak či tak, alespoň dokážete předvídat vývoj akce.
O batolatech se toto říci nedá, tam je to buď, anebo. Bude batolátko poslušně sedět ve vozíku jako Jekyll a celý obchod včetně vás se bude rozplývat nad tak vychovaným děťátkem, nebo se z něj vyklube Hyde, co vříská na celý nákupák, věší se na vás, vozík a regály, a nakonec ho musíte seškrábávat z podlahy?
Pro hatery
Už vidím komentáře, jak by dětem do šesti let měl být přístup do obchodu zakázán. Ono to tak jako někdy úplně nejde. Ale i kdyby to šlo, já jsem za děcka v obchodech. Je to sice ryze sobecké, ale kde jinde je mám naučit nakupovat než v obchodě? Kde jinde je mám naučit, že nedostanou vše, na co si ukážou, než v obchodě? Ale abych pro vás, neděťaře, udělala nákupy s námi, rodinami, poděsy všech spořádaných zákazníků, snesitelné, dovolím si pár nevyžádaných dobrých rad rodičům či jiným kamikaze lidem, kteří vzali děti na nákupy.
Pár neseriózních rad
- Nechoďte s dětmi do obchodu. Nestojí to za to. Počkejte, až jim bude 18.
- Nechte je čekat před obchodem. Poslední dobou neustále slýchám, jak to bylo fajn nechat kočár venku, tak nechte. Když tam pak kočár či děti nebudou, nebudete už nikdy muset řešit, co s nimi po dobu nákupů.
- Nechte děti zavřené v autě. Po nákupu vám aspoň odpadne zastávka na hřišti, děti se zabaví společně s vámi na policejní stanici.
Pár seriózních rad
- Dopředu děcku donekonečna omílejte, kam jdete, pro co tam jdete a co tam určitě dělat a kupovat nebudete. „Pepíčku, jdeme do Alberta, jenom do Alberta a koupíme tam rohlíky, sýr, jogurty a pitíčko pro maminky a tatínky, nic jiného! Žádné sladkosti, nanuky, křupinky, jasný? A pak půjdeme hned domů a tam si můžeme stavět lego nebo hrát pexeso.“ Jako jasný, tahle mantra vám z shopaholika andílka neudělá, ale trochu to zabírá.
- Dejte děcku úkol. Pověřte ho nějakou důležitou činností, aby cítilo, že bez něho byste snad ani nenakoupili. Ať vozí vozík, nosí košík, vybere jogurt, vyloží věci, podrží vám peněženku nebo tašky, prostě něco na ten styl. Práce by ho měla zaměstnat. Aspoň trochu.
- Nakupujte v časech, kdy je ještě s děckem rozumná řeč, rozumějte není unavené, hladové, přemožené nedostatkem nebo přebytkem podnětů.
- Choďte do obchodů, ve kterých se dětem líbí, tzn. kde mají autíčkové vozíky nebo malé nákupní vozíčky pro děti. Je to win win.
Nákupům zdar! Jo a posilujte, protože vláčení děcka/děcek k pokladně a tlačení naloženého vozíku (zvlášť toho autíčkového) vyžaduje určitou fyzičku. Jo a pokud jste fyzicky i psychicky slabší jedinec, nakupujte online, ušetříte prachy i nervy.
