Slova mladšího bratra Tomáše Bati, která jsou aktuální i po více než 80 letech

PS: Pro ty, kdo mě čtou pravidelně. Toto není můj klasický článek. Žádna ironie, satira, sranda ani nic z našeho rodinného života. Ale kdo chce nabrat trochu moudrosti od jednoho z Podnikatelů s velkým P, tak čtěte.

Jeden jediný dobrodružný, vzrušující a prací naplněný život mu stačil na budování obuvnických továren i dalších průmyslových objektů po celém světě. Přitom stavěl města, osidloval Brazílii, vypracoval plány na osídlení Patagonie, sepsal mnoho knih. Usiloval o vybudování silnic, železnic, dopravních kanálů, o organizovaný výzkum, rozvoj průmyslu a pozvednutí československého člověka. Vynaložil neskutečné částky na český odboj a pro migrační plány byl navržen na Nobelovu cenu míru. Byl vzorným manželem i otcem čtyř dětí. Člověk, který se nikdy nevzdával, čelil osudu pevně a čestně, i když klacky pod nohy mu házeli Němci, komunisté, Američané i vlastní rodina.

O jeho podnikatelském duchu a pohledu na svět, který převzal od svého bratra Tomáše Bati, „krále obuvi“, nám nejvíce prozradí slova, která vyřkl ve svém projevu spisovatelům dne 29.6.1936 a také v promoční řeči zvané Úkol čsl. podnikatele na Vysoké škole technické dr. Ed. Beneše v Brně dne 26.3.1938. Je to více než 80 let, ale v naší zemi jsou tyto pravdy aktuální dnes skoro stejně, jako byly kdysi.

Ke spisovatelům mluví proto, že doufá, že vhodná literatura zaměřená na české a slovenské hrdiny, kteří se poprali se životem, něco dokázali, vybudovali, za něco bojovali a za něco se postavili, by mohla vyburcovat také tehdejší mladou generaci, která by se pak lépe poprala například s nezaměstnaností.

„Největší přítomnou starostí je v našem státě nezaměstnanost. 700 000 párů rukou je bez práce, to znamená, že 2,1 milionů lidí v našem státě trpí bídu.
Myslíte, že jim pomohou podpory v nezaměstnanosti?
Myslíte, že je jim co platen soucit?
N E !
Potřebují, abyste jim ukázali na příkladech, jak se mohou sami zařadit do práce.“

Pro oba sourozence Baťovy byla pilná práce základem úspěchu a radosti.

„Já mám v hlavě jiný ideál našeho člověka: muže fyzicky silného a čistého, který se vrací večer, sice znaven, ale šťasten vědomím vykonaného díla, do kruhu své rodiny sebevědomý, svobodný, aby obhlédl ten kus svého životního ráje, jejž silou své práce a svého ducha, za pomoci své neméně zdatné ženy, vydobyl svým dětem.“

Oba bratři Baťové byli velice vlastenečtí, snažili se budovat zemi, která bude moderní, vyspělá a prosperující. Že to nepůjde hned a snadno, zvlášť po tak dlouhé době strávené pod útlakem, si byl Jan vědom, proto se vyjadřuje i na toto téma.

„Žil v té třistaleté porobě, žil i dřel se, buduje svojí pílí a inteligencí říši, v níž nevládl. Dřel se na druhé. Tento stav by měl býti odstraněn s vaší pomocí. To ovšem není program měsíců a let, to je záležitost desetiletí. To si žádá duchovní převýchovu lidu.“

„Nemyslíme si, že máme v republice malé vzory. Najdeme jich tisíce, když vytrhneme ze svých srdcí předsudky o sveřepém kapitalismu, jež bylo kdysi třeba dávati najevo, aby člověk byl považován za moderního. Když budeme míti odvahu přiznati si a říci to, že ne každý, tak zvaný zámožný člověk je špatný, jako se to stalo u nás módou. Když budeme ochotni vidět a napsat, že ne každý nemajetný je už proto světec, a také že ne každý nemajetný za to nemůže, že nic nemá. Když vypustíme ze svých hlav názor, že práce je křivdou. Když se vymaníme ze zajetí českého honzovství, jež říká „malé, ale naše“ a hned druhé „Hrr na bohaté!“

„S hrůzou jsem pozoroval, že ten náš lid, ten prostý, dobrý, pracovitý a snaživý lid ztrácí své požehnání, svoji práci, že se z něho u nás začíná ve velkém vyrábět proletář a almužník.
Oni toužili po práci a dostávali – almužnu. Almužna, podpora, není projevem lidskosti, to je ubíjení duše člověka. To je korumpování slabých.“

„Nezaměstnanosti se nedá čelit jinak, nežli vytvářením pracovních příležitostí.
Kdo je má vytvořit? Zázraky se nedějí.
Musíme je vytvořit sami. Člověk je musí vytvořiti.
Ptáte se, který člověk?
Ptáte se, kdo má vystavět silnice, železnice, a kanály a kdo má pracovat na výzkumnictví a kdo má organizovat průmysl?
Nu, člověk schopný.
Který to je?
Dámy a pánové, člověk je ústředním problémem světa.
Musí býti nutně i problémem budování československého státu.
Musíme nalézt československého člověka, musíme jej vyhrabat z kolektivu, z masy, do které jsme ho nechali zapadnouti.
Musíme ho naučit novému učení.
V čem, myslíte, že je náš úspěch, nás – ve Zlíně?
V těch betonových budovách nebo skleněných bednách, v těch zářících výkladech našich prodejen nebo ve zpívajících strojích našich dílen?“

„V tom, že jsme jej osvobodili z postavení panského robotníka, proletáře a vyděděnce skrčeného za kamny. Udělali jsme z něho světoobčana, člověka, který se nebojí lidí a světa a který si je vědom toho, co dokáže, protože to dokázat chce.
Člověka, který vládne svým záměrům a je jeho pánem, nikoliv otrokem.
Člověka, který ví, že jest silný tím, co dovede a co dokáže.
Čím jdeme dále nazpět v dějinách lidstva, tím bědnější nacházíme podmínky pro život člověka. Tím menší je také lidnatost na čtverečním kilometru.
Byly to však technické vynálezy, prosté i vznešené, které umožnily lidem hustější osidlování země a při tom dobré bydlení a živobytí.
Neboť člověk nezná většího štěstí na světě nad rozmnožování. Lidí i věcí. Všeho.“

„Těch živitelů je třeba. Každá doba měla své problémy. Z problémů se vytvořily i potřeby škol.
Čemu většímu by ještě měla sloužiti například vysoká škola technická nežli právě výchově živitelů těch méně šťastných lidí. Či mají býti podnikatelé nevzdělanci? Či vzdělanost nemá současně vštěpovati povinnost vzdělaných vůči ostatním?
Vysoká škola má vštípiti studentům pocit povinnosti k veřejnosti a zejména k pracujícím lidem v národě.
Má vychovávati ve studentovi cit povinnosti živitelství. Akademická práva znamenají povinnost vrátit lidu – veřejnosti v mnohonásobné míře náklady na vzdělání, jež byly k jeho dosažení vynaloženy.“

Baťova slova jsou univerzální, nadčasová a až děsivě přesně charakterizují povahu českého (kdysi československého) národa. Jsem vděčná, že jsem se mohla o jeho životě, působení a názorech dozvědět.

Co vy? Věděli jste o něm? Zaujalo vás něco?

Zdroj: Miroslav Ivanov: Sága o životě a smrti Jana Bati a jeho bratra Tomáše