Článek
- Sluší ti to. Asi nevypadá úplně jako matka z reklamy na prací prášek, ale věřte jí, snaží se. Tak to oceňte.
- Jé, ty jsi zhubla? Sice nejspíš partie, které zrovna zhubnout nechtěla, ale někde se začít musí.
- Jak to děláš, že máš tak vychované děti? Bacha, tady je chyták, musíte použít výraz "vychované", protože když řeknete "hodné", vyznívá to tak, že matka má prostě jen štěstí, to slyšet nechceme a nepotřebujeme.
- Občanku, prosím. Ne, nemyslím na poště, myslím při nákupu vína na večer strávený šitím karnevalového kostýmu. Hned se nám bude šít veseleji.
- Slečno,... Je úplně jedno, co za oslovením slečno bude následovat. Klidně si koupím zepter hrnce, změním operátora, pojišťovnu nebo přihlásím naši domácnost do programu zelená úsporám, nové kotle nebo tak něco.
- Kolik že je tvým dětem? To není možné, tos je měla v 17 nebo co? Jako i kdybyste kecali, zahřeje to na srdíčku.
- Ty brďo, ty máš TAK uklizeno! Nemá, jasně, že nemá, ale když budete dělat, že jste ještě větší zoufalec než ona, potěšíte.
- Jak to všechno stíháš prosímtě? To já... no co si budem, polechtá to ego.
- Ty tak krásně mluvíš! Ta slovní zásoba je fakt kámen úrazu, v aktivní zůstává jen bác, mama, tata, malá malá, moja moja, e-e, takže pokud matka zvládne říct aspoň jednu větu o pěti slovech správně, je to bohyně a zaslouží si pochválit.
- Ty máš nalakované nehty?! Samozřejmě si všimněte a upozorněte, jen když je má skutečně nalakované, jinak budete za blbce a ona za ohyzdu, co si na rodičáku ani nenalakuje nehty. Toho docílit nechceme, vzhledem k tomu, že lak stejně vydrží maximálně dva dny a nikoho její nehty nezajímají.
- To je výborná buchta! Zkuste procedit mezi zuby, ve kterých se vám skříply rozemleté ovesné vločky se špaldou, protože matka chce pro své děti a i pro vás jakožto návštěvu to nejlepší. Aspoň nepřiberete.
- V pohodě, jsou to přece děti. Ona ví, že jsou to haranti a že by po vás neměli házet plastovými balonky, hrabat se vám ve věcech a oslintat vaši peněženku, ale prostě, známe svoje děti, že. Není každý den posvícení.
- Tvoje děti mají takový štěstí.../ Já bych chtěl(a) být tvoje dítě. To je prostě pěkné. Hlavně v případě, že si to ta vděčná stvoření vůbec nemyslí, samozřejmě. Pěkně prosím, nepoužíváme u matek, které děti mít nikdy neměly, jinak si povzbuzeny komplimentem pořídí další.
- Tobě zůstaly po dětech ale docela pěkný prsa. V klidu, ona ví, že ne, že je má natřikrát srolované v důchodcovské podprsence, za kterou utratila celý rodičák, ale jen ta představa, že okolí si myslí, že třeba ty prsa ještě za něco stojí, ta je fakt hezká. PS: pokud jste chlap, ideálně ještě podezřele sedící na dětském hřišti, opovažte se! Prsa chválí pouze a jedině kamarádky.
- Vypadáš ještě líp než před dětma. Největší matkokompliment na světě. Pokud se aspoň trošku blíží skutečnosti. Budeme vám to věřit? Ne! Budeme si tu větu přehrávat v posteli před spaním? ANO!
