Článek
A tak se dá použít vítr k provětrání zaťatých, a dost možná, že i zatuchlých míst. Obvykle nám příroda nabízí tento živel v jarních měsících na zlatém podnose, tak co si s ním pohrát a také si s jeho pomocí zvědomit svoje tělo a ukotvit se v přítomném okamžiku?
Nastavit tváře, roztáhnout ruce a prostě „letět“, jít chvíli proti a vědět, že můžu, že mám tu moc, a pak se zase nechat pohánět zezadu a využít jeho energii k posunu vpřed. Nechat si pročechrat vlasy a neustále si je sundávat z čela a vytahovat z pusy - vždyť je to hra!
A taky se nadechnout svěžího vzduchu a zaposlouchat se do hučení větrného proudu a třeba i venkovních zvonkoher, které svou silou rozeznívá.
A jde to i v případě, že jste třeba na vítr citliví. Nejde o to vystavit se nechráněně, klidně můžeme být ‚zabalení‘ od hlavy k patě, vždyť odhalovat svoje tělo zjara je potřeba citlivě, jemně a postupně.
Jde jen o to uvědomit tu sílu a najít si v ní něco pro sebe.
V jarních větrných dnech často slýchám spoustu žehrání na ten ‚hrozný a protivný‘ vítr.
A větru je to zřejmě dost putna, co si my o něm myslíme, on PROSTĚ JE.
Ale my sami můžeme provést takovou malou introspekci a podívat se, kdo v nás vlastně žehrá, brblá, nadává, hodnotí, soudí nebo je nespokojený a ví přesně, jak BY to jako MÉLO SPRÁVNÉ BÝT!
Když budeme chtít jít hlouběji, stačí zavřít oči a jen se chvilku zaměřit dovnitř, do sebe. Co tam najdeme?
Dost pravděpodobně tam bude držet otěže nějaký vnitřní kritik, jenž tak drží v šachu celý systém, který pak nemůže prožívat úžas a nadšení z toho všeho, co se s větrem dá dělat.
To znamená, že vnitřní dítě sedí někde smutně v koutě a nad ním hřmí hlas kritického Rodiče, který nemá pochopení pro takové blbiny, není nikdy spokojený a pro kterého nikdy nic není dost dobré takové, jaké to zrovna je. A vždycky to potřebuje onálepkovat a zhodnotit a dát najevo, že ví líp, jak by to jako mělo být.
Z pohledu vývojových stupňů by to mohla být čerstvě pubertální část, která taky všechno ví nejlíp, ke všemu má kritický komentář a má přece NÁROK mít to bez větru!
Určitě to ale není zdravá dospělá část, která stojí pevně, vystavena tomu, co JE, udržuje systém v klidu a přijetí, TADY a TEĎ, plně v těle, s myslí, která slouží jí a ne obráceně, a která hraje s kartami, které jsou rozdány, a nechce řídit ani matku přírodu a ani existenci.
Jen pro pořádek - je naprosto OK říct, že mi to třeba vadí nebo nevyhovuje, jen je dobré vědět, kdo to ve mně říká a jakým způsobem mi nastavuje fungování systému.
Tak hezké větrné dny.
