Článek
Žlučník je malý ‚velký‘ orgán v pravém podžebří, v němž se skladuje žluč sloužící při trávení potravy. Dobré fungování žlučníku pak podporuje funkci orgánů Země (slezina, slinivka a žaludek) a taky pomáhá k zajištění kvalitního spánku. Nejvyšší citlivost během dne totiž nastává mezi 23. a 1. hodinou v noci, proto je dobré chodit spát dřív, aby žlučník mohl nerušeně pracovat a neplýtval svou energii.
Emocí patřící ke žlučníku je vztek, pečlivý strážce a ochránce našich HRANIC a taky orgán sebeprosazení.
A tak se tu nabízí pár otázek, které nás zavedou přímo k němu. Když zavřeme svoje oči a zaměříme se dovnitř, do těla, můžeme si odpovědět:
Dokážu svůj žlučník vůbec nacítit? Vím, jak se teď má?
Posílám mu lásku, důvěru a respekt?
Vnímám, co by ode mě teď potřeboval?
A co pro něho teď můžu udělat? Jak jej můžu podpořit v jeho nepřetržité službě pro mne?
Jak nakládám se svým vztekem? Umím mu naslouchat a pak informaci od něho chytře použít?
A jak vůbec vnímám a respektuju svoje tělo? Slyším a vnímám zprávy, které mi posílá? Následuji jeho sdělení a potřeby?
NEBO se chovám ke svému tělu přezíravě či pohrdavě?
Neslyším, nevidím, necítím? Chci jej ovládnout vůlí, chtěním, snahou, tlakem, x-tou kávou nebo jiným poháněčem či umrtvovačem? A pokud ano, která moje část to dělá?
Jedu jenom na výkon? Neustále od svého těla vyžaduju, ale nic podporujícího mu nedávám?
Stávám se snad popelnicí na různých úrovních bytí (strava, pití, emoce a nastavení ostatních …)?
Směruju víc pozornosti ven než dovnitř? Potlačuji svůj vztek, ten veledůležitý hlas, který mi říká, že byly právě narušeny moje hranice?
Žiju hlavně v hlavě místo v těle, a tak mi občas žlučník vypne hlavu pěknou migrénou, aby mě vrátil nohama na zem a vnímáním zpět dovnitř do těla?
Je toho mnoho - žlučník je boží a obsáhlé téma.
Naše tělo není mrtvý nástroj nebo objekt pro buzeraci našeho vnitřního kritika, ale moudrá bytost s vlastním vědomím. Taky se v něm ukrývá spoustu potlačených rodových témat- o tom by všechny ‚hodné holky‘ mohly vyprávět.
Podpořit jej můžeme úplně kdykoliv - třeba sklenicí teplé citronové vody po probuzení. Ale speciálně v jarních dnech jej potěšíme hlavně vším zeleným, co nám přijde pod ruku - listovou zeleninou (různé druhy salátů), klíčky, rašícími divokými bylinkami a natěmi - na pomoc přichází hlavně pampeliška, kopřiva a heřmánek. Dále celkovým odlehčením stravy, dostatečným odpočinkem, kvalitním spánkem, přirozeným pohybem bez tlaku na výkon, dechem, pozorností, kterou žlučníku dovnitř pošleme.
Když přiložíme ruku do pravého podžebří, můžeme mu vědomě a vděčně poděkovat za práci, kterou pro nás koná.
