Článek
Znáte to. Přijde vám zpráva, že váš balík na vás čeká na poště nebo na některém výdejním místě různých doručovacích společností. Není to nic neobvyklého, dnes spousta lidí nakupuje přes internet, někteří už do klasických kamenných obchodů ani nevkročí. Nákup online je častokrát levnější a mnohdy i rychlejší. Doručí vám ho až domů, případně popojdete pár kroků k výdejnímu místu dle vlastního výběru a vyzvednete si ho, kdy se vám to zrovna hodí.
I já patřím k lidem, kteří většinu věcí nakupují online. Hodně objednávám hlavně pro děti (oblečení) a zvířata (krmivo) v eshopech. Brouzdám i na různých bazarech, třeba na Facebooku nebo Vinted. Konkrétně oblečení pro děti je tam mnohokrát za třetinovou cenu, v super stavu a přijde do týdne. Není proto výjimkou, že občas mám i tři „čekající“ balíčky najednou a na výdejním místě diktuju kód jiné přepravní společnosti.
Překvapení!
To samé se mi stalo minulý týden, kdy jsem šla po esemesce pro balíček na poštu, bezmyšlenkovitě jsem ho zaplatila, převzala a donesla domů. Zaplatila jsem za něj 499 korun a podle ceny předpokládala, že jde o softshellovou bundu na fotbal pro staršího syna, kterou jsem objednala.
Doma jsem balíček otevřela a nestačila se divit. Místo objednané chlapecké bundy od jiné mámy z Česka přišly z Číny jakési nepadnoucí, z umělé nepříjemné látky vyrobené šaty. Ty jsem si určitě neobjednala. Ano, přiznávám rovnou - na balíčku byly nějaké čínské znaky, ale matky na bazarech zboží často posílají ve všemožných krabicích a použitých taškách a obalech, takže jsem nějaké znaky na poště při přebírání neřešila. Moje chyba, vím. A stejně tak to bezmyšlenkovité zaplacení. Na mou obranu - takový podraz jsem vážně nečekala. Respektive se mi to ještě nikdy nestalo.
Čínské šaty, které jsem si určitě neobjednala, ale bohužel zaplatila.
Ihned jsem volala na poštu, co se mi přihodilo. Paní byla milá a říkala, že nejsem první, ani poslední, kterou takhle vypekli. Řeší to prý skoro denně. To mě trochu překvapilo, protože o téhle podvodné praktice jsem slyšela poprvé. Nicméně paní na balíkové přepážce to dobře znala. V Číně totiž s adresami a údaji čile obchodují. Takže prý stačí jednou něco objednat, zadat kontaktní údaje a už vás mají ve spárech navždy.
Varování? Nedbala jsem…
Moje údaje, tedy jméno a adresu, si tak obstarala nějaká bezejmenná firma. Poslala mi balíček. A v něm šaty, které v Číně stojí pár korun. Já jsem za ně zaplatila 499, takže si někdo hezky vydělal. Dobírka za balík byla mimochodem chytře stanovená. Pětistovka vám totiž peněženku neurve. Kdyby to bylo přes tisícovku a víc, už se člověk (já určitě) zřejmě zamyslí a balíček si třeba prohlédne, aby zjistil, za co vlastně platí. Ale z principu naštve i ta pětistovka, kterou už samozřejmě neuvidím, to přiznávám. A to mi rovnou řekla i hodná paní na poště. Když prý balíček vrátím, zaplatím ještě navíc poštovné a peníze zpět stejně nikdy nezískám.
Když si představím, kolik takových balíků do Evropy někdo cíleně pošle a sází na naivitu, zvědavost a množná roztržitost lidí (jako jsem já), kteří si balík před převzetím nezkontrolují, tak je mi z toho skoro úzko. I kdyby se nechalo nachytat deset procent lidí, tak zisk podvodníků je vzhledem k minimální hodnotě obsahu balíčku obrovský.
Jasně, že jsem v minulosti četla mnoho článků o tom, jak je nakupování v čínských eshopech nebezpečné, jak Číňané cíleně sbírají naše údaje, jak je to bezpečnostní hrozba a riziko. Ale nějak jsem si to neuměla představit. Vyléčit z nákupů na čínských eshopech mě musela až tahle nepříjemná zkušenost za 499 korun.
Ten pocit, že jsem se nechala tak lehce napálit a okrást, je ale mnohem horší.
Slíbila jsem si, že už to nikdy neudělám.
