„Zatím mi hodiny netikají,“ říkala do čtyřiceti. Lékařka ji vyvedla z omylu

Za pár týdnů bude Lence čtyřicet. „A co děti?“ slýchala otázku, které ženy v jejím věku musí čelit docela často. Ještě donedávna se jí Lenka bezstarostně smála, protože si myslela, že na děti má spoustu času.

S Lenkou se známe mnoho let přes naši společnou kamarádku a každý rok jezdíme s partou na hory na Silvestra a Nový rok. Část party jezdí bez dětí, protože je ještě nemá, tam patří i Lenka. Další část je taky bez dětí, protože už jsou jejich potomci velcí a nechtějí. A pak je tam část, do které patřím i já - bereme sebou i děti, protože je to s námi ještě pořád baví.

Letos Lenka nejela a nikdo jsme nevěděli proč.

Začátkem března se mi sama ozvala, protože se k ní dostal tenhle příběh, který jsem nedávno napsala o snaze mojí kamarádky Zuzany otěhotnět. A hořce se smála.

„Pamatuješ, jak jsem pořád říkala, že mi netikají biologické hodiny? Tak si představ, že mi tikaly, jen jsem to neslyšela,“ začala svoje vyprávění, které mi poté dovolila zveřejnit.

Lenka už mnoho let pracuje jako šéfka HR, tedy lidských zdrojů, v jedné obří ostravské fabrice. Práce ji baví, kromě angličtiny a němčiny mluví i polsky a „ponašemu“, což je jakési slezské nářečí. Občas nás tím bavila na večírcích na horách.

Partnera má už asi deset let, jsou spokojení. Ale Honza je o dekádu starší, má dvě děti z předchozího vztahu, po dalších tudíž nijak závratně neprahnul a na Lenku netlačil, aby se pokoušeli o početí.

Nutno dodat, že Lenka je na první pohled sportovní typ, kromě lyžovaní také chodí po horách, plave a hraje skoro profesionálně volejbal. A tak si myslela, že je zdravá a až bude chtít otěhotnět, tak to přece nebude problém. Jenže to se mýlila.

„Když jsme se asi před rokem rozhodli, že to začneme zkoušet, myslela jsem si, že to bude hned. Po půl roce jsem to raději probrala s gynekoložkou a ta mě poslala na kliniku,“ líčila mi Lenka. Jaké bylo její překvapení, když jí po několika testech a odběrech lékařka oznámila, že nemá skoro žádná vajíčka. Doslova.

Nedivte se, vaječníky nemládnou, řekla jí doslova lékařka.

Hodnoty, které Lence ukázala, byly alarmující. A Lenka začala tušit, že otěhotnění nebude vůbec jednoduché, pokud se to vůbec povede. Tohle zjistila těsně před Vánocemi, takže na společné silvestrovské hory se jí z pochopitelných důvodů nechtělo, neměla vůbec náladu na společnost.

Žena prý často vyčerpá 90 procent všech vajíček, vhodných k oplození, do třicet let. To jsem se dočetla, když jsem si o souvislosti počtu vajíček a věku ženy chtěla něco zjistit.

Lenku slova doktorky trochu psychicky skolila.

A další rána přišla za chvíli. Když v prvním cyklu IVF její tělo i přes masivní stimulaci „vydalo“ jen jedno vajíčko a to navíc po vyšetření nebylo vhodné k oplodnění.

Po prvním pokusu musí teď aspoň dva měsíce počkat a vzhledem k věku stihne Lenka už jen jeden cyklus IVF, který jí bude hradit zdravotní pojišťovna. Ani z toho není zrovna psychicky v pohodě.

„Asi si dovedeš představit, jak na tom psychicky jsem. Úplně na houpačce, jeden den mám pocit, že to všechno dobře dopadne, že musím jen věřit a být optimistická. A další den mám depku, nic se mi nechce a jen si vyčítám, že jsem to tak dlouho odkládala,“ popsala mi Lenka její současné rozpoložení.

Další pokus IVF ji čeká někdy v dubnu. Nezbývá, než držet palce.

Text byl publikován na základě rozhovoru s Lenkou.