Hlavní obsah
Příběhy

Byl to anděl, nebo jen prachobyčejná podvodnice, která si ze mě vystřelila

Foto: Hana Havelková

Cestou mně stihla odvyprávět její těžký životní úděl. Byla jsem v šoku. Nebylo vůbec nic, co by nasvědčovalo tomu, že je úplně slepá. Na zastávce vystoupila a od té doby jsem ji už nikdy neviděla.

Článek

Před pár měsíci se mně stalo něco, na co dodnes nedokážu zapomenout. Stála jsem na zastávce MHD a jen tak koukala nepřítomně do neznáma, když moji pozornost upoutala mladší, atraktivní žena, která kolem mě chodila sem a tam. Když přijel autobus, zeptala se mě na jeho číslo, poděkovala a nastoupila, stejně jako já. Sedla si vedle mě a několik minut mlčela. Pak do mě nechtíc strčila, omluvila se a dala se do řeči.

V průběhu naší diskuze jen tak mimochodem prohodila, že jí už bylo 60 let, což mě vyrazilo dech. Jasně, dnešní ženy vypadají velice dobře a věk se jim jen těžko odhaduje, ale stejně. To jsem ale netušila, že bude následovat další šok, když mně řekla, že je úplně slepá. Nebylo na ní nic poznat, vůbec nic, co by tomu nasvědčovalo - ani tu bílou hůl neměla! Možná i proto vyndala z kapsy průkaz pro slabozraké, jak ho sama nazvala a prstem ukázala na jakousi značku v jeho pravém horním rohu, což mělo zřejmě potvrdit pravdivost jejich slov. Sama ale nosím brýle na blízko i na dálku, mám vrozenou oční vadu, takže jsem stihla zahlédnout jen jakousi modrožlutou kartičku s fotkou. Cestou mně pak odvyprávěla její těžký životní příběh od začátku až do konce.

Říkala, že vždycky slepá nebyla. Zrak se jí zhoršoval postupně, až nakonec oslepla úplně. Před tím pracovala v domově důchodců jako pečovatelka. Tuto práci milovala, měla dobrý pocit z toho, že může pomáhat starým a nemocným lidem. Teď žije v malém rodinném domku v jedné okrajové čtvrti našeho města, společně se svým manželem a nemocným bratrem, který má schizofrenii. Oficiálně o něj pečuje manžel, protože ona se svým handicapem nemůže. Manžel je ale taky nemocný, má něco s páteří, špatně se pohybuje, je v invalidním důchodu, takže se o oba stará ona sama. A když to celé dovyprávěla, podívala jsem se na ní s úmyslem vyjádřit jí velký obdiv a úctu za to, co všechno musí zvládnout, ale strnula jsem v němém úžasu při pohledu do jejich hlubokých, blankytně modrých očí! Ona pokračovala s tím, že si asi teď říkám, jak si sama může udělat make-up, když nevidí? Byla jsem ale natolik fascinovaná tou krásou jejich očí, že nějakého namalovaného obličeje jsem si v tu chvíli vůbec nevšimla. Přesto na sebe prozradila, že to má permanentní make-up, čili obočí, řasy i rty jsou vytetované. Blížili jsme se k zastávce, na které už měla vystupovat. Vstala, podala mně ruku a řekla, že ji těšilo, že mě poznala, popřála hodně štěstí a zdraví. Seděla jsem hned za dveřmi u okna, proto jsem za ní ještě chvilku koukala, jak z autobusu bez problému vystoupila a stejně suverénně, bez sebemenšího zaváhání, odcházela po neudržovaném chodníku plným děr, výmolů a dalších překážek k večerce, do které vešla po schodech - bez držení, bez hole a bez pomoci.

Shodou okolností jsem další den potkala dvě známé, které bydlí ve stejné čtvrti, jen každá na opačném konci. Vyprávěla jsem jim příběh ženy, která by měla být jejich sousedkou, ale ani jedna ji tam nikdy neviděla a nic o ní neslyšela. Já jsem ji už taky nikdy neviděla, takže dodnes nevím, kdože ta záhadná, tajemná žena vlastně byla? Byla to nějaká nadpřirozená bytost z vesmíru, nebo jen prachobyčejná podvodnice, která si ze mě vystřelila?

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz