Článek
Některé fáze svého života mám spojené s určitou významnou událostí. Tu pak hodnotím podle toho, co se mně vybaví jako první, když si na ni vzpomenu. A je úplně jedno, jestli to bylo před revolucí, nebo po ní, za komunistů, nebo bez nich.
Například při vzpomínce na Mezinárodní den žen se mně jako první vybaví obecní kulturák a v něm zábava, která svou atmosférou připomínala vesnickou tancovačku. Na podiu vyhrávala dechovka, nebo bigbít a na parketu pod ním se tančilo až do rána. A karafiáty, které se staly jeho symbolem.
Kdykoliv si vzpomenu na Velikonoce, vidím lidové tradice jako malování vajec, pletení pomlázek a koledy. Kluci nás honili po celé vesnici a my jsme se nejvíc bály o barevné krepsilonové punčocháče se švem, aby nám je pomlázkou neroztrhli, protože byly nejen drahé, ale hlavně to bylo nedostatkové zboží, na které se stály dlouhé fronty.
S 1. májem mám spojený prvomájový průvod, na který jsem se jako dítě školou povinné vždycky moc těšila. Líbilo se mně chodit v průvodu a mávat na lidi stojící všude kolem. Nakonec se všechny děti sešly v lunaparku na řetízáku, nebo houpačkách s cukrovou vatou v ruce. Naše rodina brala oslavy 1. máje jako událost společenskou, nikoliv politickou.
Letní kino - to úplně první, které jsem viděla a navštívila, bylo v lese nad sídlištěm, kde jsem jako dítě bydlela. Kino ještě nebylo oplocené, takže přes den jsme tam chodili přeskakovat dřevěné lavičky a večer si užívat filmy pod širým nebem. Pamatuju si, že první celovečerní film, který jsem tam viděla, byl životopisný snímek o francouzské šansoniérce s nezaměnitelným hlasem, Edit Piaf.
Taky ráda a poměrně často vzpomínám na hody, kdy mládež z obce protančila v krojích celou vesnicí. Součástí tradice bylo i stavění máje na návsi, kde byly i další atrakce jako kolotoče, stánky, jarmarky. Místní napekli mnoho druhů cukroví a hodových koláčků, na které se sjížděli příbuzní a známí z celého širokého okolí.
Také oslavy Mikuláše byly plné tradičních zvyků, veselí a někdy i trochu strašení. Večer 5. prosince se Mikuláš, čert a anděl vydávali na obchůzky po domech, kde děti dostávaly sladkosti, pokud byly hodné, nebo uhlí a brambory, když měly na svědomí nějaké rošťárny.
Vánoce se v naší rodině braly víc jako svátky klidu a rodinných tradic, než jako oslava narození Ježíše Krista. Dárky nám ale vždycky nosil Ježíšek. U slavnostně prostřeného stolu jsme právě dojedli rybí polévku, bramborový salát a smaženého kapra, když z vedlejšího pokoje zazvonil zvoneček. Rodiče otevřeli dveře a pod rozsvíceným vánočním stromečkem stál nádherný červený kočárek na panenky ve stejné podobě jako klasické dětské kočárky pro miminka, ve kterém byla i velká mrkací panenka. To bylo radosti! Vidět ty rozzářené oči čtyřletého dítěte musel být nezapomenutelný zážitek i pro mé rodiče.
Tak tohle je pár úžasných vzpomínek z nejlepších let a období mého života!
