Článek
Vlastně jsem si už ani nemyslela, že se k tomuto tématu budu ještě někdy vracet. Jsem introvert a hodně dám na své vlastní subjektivní pocity, které přicházejí zevnitř. Doufala jsem tedy, že už to mám v sobě srovnaný a tím pádem i vyřešený jednou provždy. Ale shoda okolností mě dohnala k tomu, že jsem toto téma opět otevřela. Začalo to tím, když mně můj syn napsal zprávu, že jde od kardiologa, který mu diagnostikoval vrozenou srdeční vadu a chtěl vědět, jestli to mám taky já, nebo někdo z našich blízkých příbuzných, protože to nejspíš bude dědičné.
Na všechny preventivní prohlídky sice chodím pravidelně, ale přesto jsem už několikrát zvažovala, jestli si ještě nemám nechat udělat genetické testy. Asi bych začala vyšetřením na zvýšenou krevní srážlivost, protože všichni příbuzní, kteří mně jsou geneticky velmi blízcí, měli minimálně jednou za život trombózu a léčili se s nějakou kardiovaskulární nemocí. Navíc několik mladších příbuzných má alergii, intoleranci, nebo autoimunitní onemocnění, ti jsou ale z pobočné, vedlejší, příbuzenské řady.
Nakonec jsem vždycky od toho upustila, protože genetické vyšetření může odhalit dědičné dispozice pro širokou škálu onemocnění a tím mně starosti spíše přidat. Skutečnost, že by mně potvrdily to, co doteď jen tuším, považuji za stresující. Navíc toto zjistění ještě nezabrání výskytu nemoci, akorát že dál budu žít jen ve strachu. Na druhou stranu, kdyby mně zjistili, že nějakou tu dědičnou dispozici mám, začnu hned chodit na častější a důkladnější preventivní prohlídky a pak je velice pravděpodobné, že se nemoc zjistí dříve, než se projeví a já budu mít velkou šanci na úplné vyléčení a delší život.
Moc by mě zajímalo, jestli takovéto dilema má i někdo další a v případě že ano, jak to řešil, nebo už vyřešil.
