Článek
Poslední dny se všude psalo, mluvilo a diskutovalo o dobrovolné smrti známého dětského psychologa Radka Ptáčka. Docela se mě dotknul komentář jedné paní, která pochybovala o tom, že to co profesor přednášel a radil druhým, že tomu nemohl sám věřit, když nakonec udělal to, co udělal a taky že je sobec, protože nemyslel na svoje děti. Paní jsem odpověděla, že v tu chvíli tomu dost možná opravdu věřil, ale do hlavy mu nikdo neviděl. On i psycholog je taky jen člověk!
Dobře vím o čem mluvím. Sama jsem před pár lety procházela náročným životním obdobím, proto jsem se obrátila na zkušenou psycholožku, kterou mně doporučila moje praktická lékařka. Chvilku sice trvalo, než si paní doktorka získala moji plnou důvěru, a to hlavně svým uměním trpělivě naslouchat a také tím, jak profesionálně náše rozhovory vedla. Pomáhala mně utřídit si myšlenky a pocity, porozumět souvislostem a pochopit, proč se to či ono v mém životě dělo a děje. Časem jsem poznala, jak velká profesionálka to je a jak moc ji tato práce baví. Při jednom z prvních našich rozhovorů jsem se jen okrajově zmínila o tom, jak složitý vztah s mojí maminkou jsem v dětství měla. Chvilku se zamyslela a pak odpověděla, že tak nějak podobně to taky měla. Na okamžik mně proběhlo hlavou, jestli jí to jen nechtěně nevyklouzlo a nebude toho časem litovat, což se ale nestalo.
Tímto jejím „odhalením“ se moje důvěra k ní vůbec nezměnila, naopak bych řekla, že se ještě víc naplnila. Od té doby se o svých vlastních vzorcích chování, které nebyly vždycky jako z učebnice, zmínila vícekrát a já jsem v ní začala vidět víc člověka. Člověka se všemi chybami a chybičkami, které má každý obyčejný „smrtelník“. Nepřipadala jsem si už jako nedokonalá žákyně, naproti které sedí ledově přísná a bezchybná paní učitelka. Řekla bych, že terapie pak měla volnější a klidnější průběh se znatelně lepšími výsledky. Nikdo z nás není dokonalý, a proto se nesmíme bát přiznat své vlastní nedostatky. Člověk není robot, který má místo mozku počítač.
To, co jsem napsala o své terapeutce, byl jen příklad a důkaz toho, že i psychologové jsou jenom lidi, kteří stejně jako my ostatní nemusí vždy zvládat svůj stres, své negativní myšlenky a své emoce. Stejně jako pan profesor Ptáček.
