Článek
Můj syn žije v Anglii, kde před 11 lety ovdověl a od té doby tam sám vychovává svou 15letou dceru Natalii. O své srdeční vadě nevěděl až do chvíle, než mu na běžné preventivní prohlídce u praktického lékaře naměřili vysoký krevní tlak. Měl ale štěstí na lékaře, který ho neodbyl pouhým předepsáním léků na tlak, ale vzhledem k jeho věku ho poslal na všechna možná vyšetření, aby zjistil příčinu, která se nakonec našla, potvrdila a vyřešila. Zjistilo se totiž, že má anatomickou odchylku, což konkrétně znamená dvojcípou aortální chlopeň, která odděluje levou komoru srdce od aorty, přičemž ta správně fungující má cípy tři. Na základě kompletního vyšetření se vyloučila přítomnost jiných přidružených nemocí, takže mu kardiolog doporučil operaci.
úterý 17. června
NAVEČER - nástup na plánovanou operaci na klinice kardiovaskulární chirurgie Nemocnice v Anglii, kde špičkoví kardiochirurgové provádějí operace srdce pacientům z celé severní a severozápadní oblasti.
středa 18. června
RÁNO - SMS zpráva od syna těsně před operací: „Tak u mě vše podle plánu, začínáme v 8 hod anglického času. Mají začít se změnou aortálního kořene a jestli bude potřeba změnit aortu i s chlopní, tak i to. Operace má trvat 4 až 6 hodin, takže až přijde Natalia ze školy, budu mít už po operaci. Mají její telefonní číslo, tak až bude po, budou jí volat. Kdyby náhodou nevolali hned, tak nepanikařte, někdy se to protáhne, většinou to je administrativou. Doufejme, že to vyjde, bylo u mě pár lékařů - kardiochirurgů a všichni říkali, že mám velmi dobré předpoklady“. Měla jsem pocit, že se mně zastavilo srdce. Přestože je syn dávno dospělý, pro mě zůstane navždy moje dítě. Hlavně ať všechno dobře dopadne, modlím se!
NAVEČER - zpráva z nemocnice pořád ještě nepřišla, čekání je nekonečné, každá minuta se táhne jako hodina. V hlavě mně běží vzpomínky na jeho první krůčky, školní besídky, jeho smích, všechny radosti, ale i bolesti a starosti. Natalky teta, která bydlí ve stejném městě, to už nevydržela s nervama a do nemocnice zavolala. Řekli jí jen, že operace ještě neskončila. Držím se, hlavně kvůli Natalii. Utěšuju ji, že třeba měli víc urgentních příjmů najednou, a proto se jeho operace posunula. Modlím se, aby to tak opravdu bylo!
VEČER - kardiochirurg, který syna operoval, už Natalii volal. Říkal jí, že operace byla dlouhá a náročná - hlavně úprava aortního kořene byla hodně složitá. Tak aspoň že tu chlopeň neměnili, jen ji upravili. Z operačního sálu ho převezli na oddělení kritické péče a teď spí. Díky Bohu! Přeji mu hodně sil, trpělivosti a brzké uzdravení.
čtvrtek 19. června
ODPOLEDNE - domů k Natalii přijela její teta. Společně se najedly, uklidily a odjely do nemocnice, kde mají od doktora povolenou návštěvu mezi 18. a 21. hodinou. Domluvily jsme se, že hned jak se vrátí domů, tak mně zavolá. Nic mě nebaví, nemůžu se na nic soustředit, jsem jako na trní a čekám.
VEČER - Natalia už volala. Říkala, že táta je na oddělení kritické péče, že je jako řešeto, v krku má hadičky, do srdce dráty, v plicích drenáže a po těle plno modřin. V posteli musí být v polosedu, protože má dráždivý kašel, ale jinak mu je celkem dobře.
pátek 20. června
RÁNO - napsala jsem synovi zprávu s dotazem, jak probíhá rekonvalescence a hlavně jestli mu je aspoň o trochu líp. Taky jsem mluvila s Natalii, ve škole mají dnes volno, tak vstávala o něco později, než jindy. Psala nám i její teta, chtěla se ujistit, jestli je Natalia v pořádku, aby mohla v klidu odjet do práce.
DOPOLEDNE - od syna přišla SMS zpráva: „Vybrali mě jako prvního ze všech na normální oddělení, ještě se koukali na výsledky a rentgen plic a je to potvrzeno, pustili mě na 11. hodinu, mám už tam rezervovanou postel“. To je super zpráva. Obratem to volám Natalii s tím, že jí táta napíše kde leží, aby ho našla, až za ním půjde odpoledne na návštěvu.
ODPOLEDNE - Natalii volal lékař zodpovědný za pooperační péči a informoval ji o aktuálním zdravotním stavu jejího táty. Prý je už natolik dobrý, že mohl být přestěhován z oddělení kritické péče na běžné lůžkové.
NAVEČER - telefonovala jsem se synem. Říkal, že mu kořen aorty předělali, chlopeň opravili a ta by teď měla vydržet cca 10 až 20 let, pak ji může nahradit nová chlopeň, která se pomocí katétru zavede tepnou na své místo, kde převezme funkci chlopně původní. Nebude to výměna, ale jen náhrada.
sobota 21. června
DOPOLEDNE - přišla mně zpráva od syna: „Chodím už sám, ale ujdu jen asi deset metrů. Hadičky do žil, krku a břicha ještě mám, ale 15 jich už ze mě vytáhli, jinak v pohodě“.
ODPOLEDNE - Natalia si ráno připravila snídani, vyvenčila psa, nakoupila, učila se, uvařila si oběd, zase se chvilku učila a pak jela do nemocnice za tátou. Je moc šikovná, máma tam nahoře na ni je právem pyšná!
NAVEČER - Natalia volala, že se táta cítí zase o něco líp, akorát že má horečku 39 st. C, dostal antibiotika, tak snad to bude dobrý.
VEČER - syn mně poslal zprávu: „Každý den mně je mnohem líp, už i sedím v křesle“. Super, tak snad to tak skvěle bude pokračovat i nadále. Hlavně ta horečka aby klesla!
neděle 22. června
RÁNO - zpráva od syna: „Spal jsem už celou noc, akorát že každé dvě hodiny sem někdo chodí - na krev, měření tlaku a tak. Jinak úplně v pohodě.“ Tak to je super zpráva. O horečce nic nepíše, tak počkám, jestli to řekne Natalii, až za ním odpoledne pojede.
NAVEČER - volala mně Natalia, jede z nemocnice, tátovi je mnohem líp, horečka klesla, všechny hadičky mu vyndali, má jen kapačku - infuzi, kterou dostává do žíly na ruce. Jestli to tak bude pokračovat, mohl by už za pár dnů být doma!
pondělí 23. června
POLEDNE - volal syn, že mu je zase o něco líp, horečka klesla, pomalu chodí a zaslechl, že by ho mohli pustit domů už zítra. Super zpráva, ale Natalii to říkat nemám - jednak to není jistý, tak aby pak nebyla zklamaná a pokud ano, tak ji chce překvapit.
VEČER - zpráva od syna: „Mam vodu na plicích, zítra rentgen a možná i drenáž. Tím by se pobyt v nemocnici protáhl asi o dva dny“. Ach jo, vím, že to je celkem běžná pooperační komplikace, ale stejně. Ještě že jsem to vydržela a neřekla to Natalii, byla by zklamaná, stejně jako jsem teď já.
úterý 24. června
DOPOLEDNE - zpráva od syna: „Právě jsem přijel z rentgenu plic, ta kapsa se zmenšuje sama, takže drenáž nepotřebuji, což je dobrý. Domů mě ale nepustili, protože mně zase přes noc vyskočila horečka, ale jen na 38.3 st. C“. Tak zase nic, ale musíme být trpěliví a věřit, že za pár dnů bude všechno OK a bude doma.
VEČER - zpráva od syna: „Horečka klesla, voda se taky zmenšila, zítra ráno rentgen a když to bude OK, tak můžu domů“. Modlím se, aby to už OK bylo!
středa 25. června
ODPOLEDNE - zpráva od syna: „Teď mi dělali znovu rentgen, doktor říkal, že mi jen předepíše antibiotika a mužů domů. Výsledky krve sice nejsou na 100%, ale i tak mě pouštěj“. Díky Bohu!
NAVEČER - syn byl propuštěn do domácí péče. Rekonvalescence by měla trvat dva až tři měsíce, než se zahojí hrudní kost. Pak už ale může dělat úplně všechno.
