Článek
V době našeho mládí byl televizní program značně omezený a internet jsme ještě neměli. Jednou z mála možností, jak zahnat nudu, bylo kino. Klasické, jednosálové, s dřevěnými sklápěcími sedačkami a mohutnými závěsy na dveřích. Na stěnách viselo zašedlé polstrování, které sloužilo jako akustické obložení sálu. Z vestibulu se vcházelo do promítací kabiny, ve které byl starý projektor na klasické filmy. Promítač byl amatérský nadšenec a filmy si sám přivážel a odvážel na nosiči svého kola. Vstupenky na pokladně prodávala starší paní, která současně byla uvaděčka. Cena základního vstupného byla dvě koruny.
Pro nás mladé to byla zábava v místě, za níž jsme nemuseli nikam dojíždět, stačilo jen vyjít kopec. Chodili jsme každou sobotu, úplně na všechno. Co se hraje jsme zjistili až z kino vývěsky, která byla hned vedle vstupních dveří. Před začátkem promítání jsme se scházeli v prostoru za kinem, což byla ideální „zašívárna“ pro kuřáky. I když plnoletí jsme už všichni byli, tak stejně nikdo nechtěl být přistižen s cigaretou v ruce na veřejnosti. Lavičky za kinem nebyly, sedělo se tam buď na zídce, nebo na schodech.
V kině se promítaly filmy od thrillerů, přes kriminálky až po dobrodružné, romantické a hudební snímky. Podmínkou promítání bylo minimálně deset návštěvníků. Občas jsme toho desátého už netrpělivě vyhlíželi, aby nás uvaděčka pustila dovnitř. A když jsme se ho nedočkali, nezbylo nám nic jiného, než se složit, dokoupit chybějící počet vstupenek a teprve pak se mohlo hrát. Snad jen filmy o Vinnetouovi a Old Shatterhandovi dokázaly vyprodat komplet celý kinosál včetně míst k stání. A taky hudební film V zajetí melodie byl výjimkou. Přilákat stejně velký počet návštěvníků sice nedokázal, ale nám se ten film natolik zalíbil, že jsme na něho chodili pořád dokola, tak dlouho, dokud se hrál, což bylo nakonec šestkrát! Byl to ale zážitek, na který vzpomínáme dodnes.
V devadesátých letech minulého století byly vnitřní prostory kina už technicky nevyhovující, a protože i budova kina byla v havarijním stavu a peníze na opravy nebyly, došlo k jeho demolici, bohužel. Všechno kolem našeho historického kina mělo své nezaměnitelné kouzlo a naprosto unikátní atmosféru.
