Článek
Franz Kafka proslul jako inovátor románového vyprávění. Důležitými motivy jeho tvorby jsou pocity vyřazenosti a izolace. V kontrastu s tím je často humorné líčení děje. Dalším podstatným rysem jeho tvorby jsou hrdinové, kteří se stávají předmětem ponižování. Ukončení příběhů jsou zpravidla tragická a bezvýchodná.
Rilkeho tvorba se tematicky věnuje hlavně spiritualitě, hledání smyslu života, lásce a smrti. Bývá někdy označován za „básníka smrti“.
První velký triumf mu přinesla novoromantická báseň v próze Weise von Liebe und Tod des Cornets Christoph Rilke.
Rilke se přátelil s řadou významných osobností a dopisoval si s nimi. Mezi ně patřili např. André Gide, Sidonie Nádhernou, Marie von Thurn und Taxis, Boris Pasternak, Stefan Zweig.
Zsófii Dénesové sdělil: „Ano, jsem skoro váš krajan, ale - odpusťte mi, prosím, nechci se vás tím dotknout – nezakládám si příliš na svém rakouství. Pocházím ze slovanské rodiny a mé politické chápání se stírá. Jsem Pražan, ale ruské krve, a je jen náhoda, že mou mateřštinou je němčina.“
V období po první světové válce žil Rilke převážně ve Švýcarsku. Zde vznikla jeho vrcholná díla.
Od roku 1923 trpěl Rilke vážnými a dlouhodobými zdravotními problémy. Poslední léta života strávil převážně na zámku Muzot. Složil ještě několik set básní, převážně ve francouzštině. Význačnými adresáty jeho korespondence z tohoto období byla také ruská básnířka Marina Cvetajevová, která po roce 1917 opustila Rusko a žila několik let v Praze a Paříži.
Marina mu mimo jiné napsala: „Rainere Maria Rilke!
/…/ Vždyť Vy, ztělesněná poezie, byste měl vědět, že samo Vaše jméno je už báseň.“
„…zamilovala jsem si Prahu – od prvního dne – protože jste tam studoval.“
„Co od Tebe chci, Rainere? Nic. Všechno. Abys mi dovolil v každém okamžiku mého života k Tobě vzhlížet – jako k hoře, která mě chrání (kamenný anděl strážný!).“
Rozsáhlá literární pozůstalost obsahuje zhruba 10 tisíc ručně popsaných stran Rilkových rukopisů, přes 130 jeho kreseb, 360 fotografií, 470 knih, do nichž si dělal poznámky, a kolem 8800 dopisů jeho osobní korespondence.
R.M. Rilke, který byl uznávaným autorem již za svého života, získal díky spojení Pražského literárního domu autorů německého jazyka, Společnosti Mariny Cvětajevové a podpoře Magistrátu hlavního města získala Praha po mnoha desetiletích snah konečně první oficiální připomínku odhalením pamětní desky v roce 2011.
A jako varování zní jeho verše ze SONETŮ ORFEOVI:
Máme se našeho dávného přátelství, velkých, nikdy se nevnucujících bohů, zříci jen proto, že o nich tvrdá ocel neví, nebo je hledat na mapě pro dny příští?
Ti mocní přátelé, kteří nám odnímají mrtvé, o naše kolesa nezavadí. Vzdálily se nám naše lázně, naše hodování, jejich příliš pomalí poslové zaostávají,
kdy se nám zachce. V osamění ponecháni jsme jeden druhému, aniž se vůbec známe, naše stezky nejsou už krásnými meandry ani,
napřímily se. Jen ještě v parních kotlech máme někdejší oheň a zvedají se kladiva stále větší. My však jen jak plavci slábneme dále.
https://itvar.cz/sonety-orfeovi
https://cs.wikipedia.org/wiki/Rainer_Maria_Rilke#cite_note-soupis-3
https://cs.wikipedia.org/wiki/Marina_Cv%C4%9Btajevov%C3%A1
https://www.literarnidum.cz/?page=detail&id=829-pametni-deska-a-busta-r-m-rilka
https://archive.org/details/rainermariarilke0000schn_d1c8/page/n5/mode/2up
https://ndk.cz/view/uuid:a0e0f870-8544-11ea-8442-005056827e51?page=uuid:4f747f2b-8faa-43a5-a70a-36f3d8162bbd
https://ndk.cz/view/uuid:a0e0f870-8544-11ea-8442-005056827e51?page=uuid:afaaa420-3c47-44fd-87ab-0fe3cc56b271
