Článek
No já jsem babičku z máminy strany také moc nemusela a máma k ní také neměla bůhví jaký vztah. Možná, protože to byla macecha (nevlastní matka) a dávala ve všem přednost své vlastní dceři, takže máma se cítila doma jako Popelka.
Moje sestra se vdávala až po 7 letech soužití se svým partnerem „na psí knížku“ a pak prohlásila, že kdyby věděla, jaká je jeho máma, že by si ho vzala mnohem dřív. Když měli manželskou krizi, tchyně jí řekla, že zcela chápe, že s tím chlapem je život k nevydržení. Sestřino manželství krizi ustálo a sestra každému tvrdí, že se nemohla rozvést, protože by přišla o skvělou tchyni.
Ani já jsem si na tchyni nemohla stěžovat. Neměla jsem s ní tak srdečný vztah, jaký měla moje sestra se svou, ale nikdy jsme se nehádaly.
Moje dcera má také svou tchyni ráda.
Jsme tedy příkladem, že snachy se se svými tchyněmi mohou mít dobrý vztah.
Korunu asi těm stereotypům vztahů zetě a tchyně nasadil můj zeť.
Můj zeť je člověk, který má svérázný způsob humoru. Patří k těm, kterým když řeknete, aby postavili vodu na kávu, postaví sklenici vody na nádobu, kde máte nescafé.
Jednou mi třeba zvoní telefon. Zvednu ho a zeť: „Ahoj, tvoje dcera říkala, že tě mám vytočit.“ A já na to: „No mě hned tak něco nevytočí, tak zkus, jestli se ti to podaří.“ Chvíli bylo ticho a pak jsme si povídali o počasí.
Možná moje praxe průvodce cestovního ruchu, kde člověk musí být připraven na různé reakce klientů na informace, které jim podáváte, mě udělala odolnější, a tak buď nereaguji nebo mu odpovím stylem: jak se do lesa volá…
Přijeli jednou na návštěvu ještě se svými přáteli, když se vraceli z dovolené v Černé Hoře. Zeť, že mi musí předat dárek, který mi koupil na dovolené. A vytáhl krabici kostkového cukru. Viděla jsem, jak se jeho známí zarazili. Já mu však za cukr poděkovala se slovy, že aspoň si budou moc osladit kávu, protože jinak doma žádný cukr nemám. Zeť na to zareagoval: „Proč jsem si vzal za ženu tvou dceru a ne tebe.“ A já opáčila: „No a myslíš, že já bych tě chtěla za manžela?“ Chvíli bylo ticho a pak se všichni včetně mého zetě začali smát.
Takže v našem vztahu tchyně a zetě platí: S humorem jde všechno líp.
