Článek
Nevíme přesně, kdy byla postavena rotunda sv. Martina na Vyšehradě, ale předpokládá se , že to bylo za knížete Vratislava II., který přestože se stal prvním českým králem Vratislavem I., je v povědomí českého lidu méně známý než jeho otec kníže Břetislav. Ten Břetislav, který je znám únosem Jitky z kláštera a dovezením ostatků sv. Vojtěcha do Prahy z polského Hvězdna.
Zasvěcena sv. Martinovi mohla být rotunda, protože děkanem vyšehradské kapituly byl tehdy kněz Martin.
Roku 1420 oblehla Vyšehrad husitská vojska. Křižáci byli poraženi 1. listopadu 1420 v bitvě na Pankráci a posádka Vyšehradu se vzdala. Husité pak Vyšehrad vyplenili.
V následujícím období s Vyšehrad změnil se v malé městečko. Vliv si zde podržela kapitula, které patřily i rozsáhlé pozemky, dvory a vsi v okolí – na území dnešních Nuslí, Podolí a Braníka.
V době třicetileté války sloužila rotunda s.Martina jako skladiště střelného prachu. Za Josefa II. byla označena jako zbytečná a sloužila jako ubytování pro chudé. V roce 1841 měla být zbourána v souvislosti s budováním silnice. Zásluhou hraběte Chotka byla zachována.
Podle návrhu archeologa a architekta Antonína Bauma byla rotunda v poslední čtvrtině 19.soletí restaurována. Byl odstraněn barokní portál a zaměněn za neorománský a kvůli silnici byl zazděn původní vchod a vytvořen nynější. Okna dostala nové vitráže a štukové římsy. Byl pro rotundu ulit nový zvon a na vrcholu vztyčen pozlacený kříž.
Uvnitř byla rotunda vyzdobena Janem Heřmanem a Františkem Sequensem. Byl pro ni vytvořen oltář Janem Brejchou ze Slivence ze sliveneckého mramoru.
Slivenecký mramor je nejvýznamnějším z barrandienských mramorů, a jedním z našich mramorů vůbec. Lámat ho pravděpodobně začal Řád křižovníků s červenou hvězdou, jimž ves Slivenec spolu s okolními pozemky od r. 1253 patřila. Můžeme ho najít v řadě barokních pražských kostelů (např. v kostele sv. Františka z Assisi na Křižovnickém náměstí v Praze), ale byl uplatněn i při výstavbě některých významných budov koncem 19.století, mimo jiné i při výstavbě Národního muzea. Můžete ho najít v některých stanicích pražského metra, např. I. P. Pavlova a Staroměstská. Slivenecký mramor se na jihozápadním okraji Prahy těží dodnes.
Na novorománském oltáři je umístěna kopie obrazu Vyšehradské Panny Marie Dešťové. Originál obrazu je umístěn ve středu novogotického křídlového oltáře mezi sv. Václavem a sv. Ludmilou v bazilice sv. Petra a sv. Pavla. Jak vznikl deskový obraz, který pochází ze 14.století nevíme přesně. Možná ho přivezl Karel IV. z Itálie , možná ho nechal malovat kardinál Jan Očko z Vlašimi pro špitální kostel Pokory Panny Marie blízko Podskalí.
Dešťovou je Vyšehradská madona nazývána od roku 1638. Tehdy bylo velké sucho a hrozila neúroda. Jeden z kanovníků vyšehradské kapituly v době tohoto hrozného sucha měl sen, že má nést obraz Panny Marie v čele procesí do klášterního kostela v Emauzích a prosit o déšť. Ještě než procesí došlo do cíle začalo pršet a pršelo tři dny. Procesí s obrazem se do Emauz nebo ke kostelu sv. Pankráce konala od té doby vždy, když začala sucha. Ty to poutě se konaly po celé 17. a 18. století.
Nejen tuto vyšehradskou pověst zaznamenala Popelka Biliánová, ale celou řadu dalších pověstí. V jedné z pověstí vypráví o starém dědovi, který je strážným duchem rotundy. Podle pověsti například zabránil matce skočit s dítětem z hradeb a obdaroval ji stříbrňáky. Popelka patří k spisovatelkám 19. století. Psala básně s mytologickými náměty, humoresky, fejetony i dívčí romány. Patří k bojovnicím za ženská práva i k zakladatelům skautingu v Čechách. Popelka Biliánová o Vyšehradě nejen psala, ale zde i žila a zemřela. Na domku má dnes pamětní desku.
V interiéru rotundy sv. Martina najdete i nástěnné malby, ale jde opět o práce malířů 19. století. Antonín König a Jan Heřman a František Sequens namalovali svatého Martina v podobě biskupa, což pro nás může být překvapivé, protože v českém povědomí ho máme obvykle jako vojáka na koni, snad i díky pranostice, že svatý Martin přijíždí na bílém koni. Nad svatým Martinem je malba Ježíše Krista, který žehná lidem, s anděli po obou stranách. Celá vnitřní výzdoba je tedy představa umělců 19.století jak by mohla kaple vypadat v době románské, ale vypadala aspoň přibližně podle jejich představ? To se asi nedovíme, protože žádný umělec 11. století nám ani nepopsal, ani nenamaloval kapli a její výzdobu.
Seznam zdrojů:
https://www.praha-vysehrad.cz/cs/stranky/budovy-a-mista/rotunda-sv-martina
https://cs.wikipedia.org/wiki/Rotunda_svat%C3%A9ho_Martina_(Vy%C5%A1ehrad)
https://cs.wikipedia.org/wiki/Popelka_Bili%C3%A1nov%C3%A1
http://www.mramorslivenec.cz/ospolecnosti.html
http://www.mramorslivenec.cz/slivenechistorie.html
Popelka Biliánová, POVĚSTI VYŠEHRADSKÉ, ISBN: 80-7195-053-X
