Článek
Nejdřív přišly do rodiny nemoci. Ne jedna, ale víc. Skoro najednou. V Evropě bych to shrnula jedním slovem: náhoda.
Jenže nejsme v Evropě. Jsme v Tanzanii. A tady se u podobných věcí lidé neptají co, ale proč právě teď?
„To není normální,“ slyšela jsem kolem sebe.
„Něco se kolem vás děje.“
Sousedka, která nic nechtěla
Krátce poté přišla sousedka. Jen tak. Nic nepotřebovala. O nic neprosila. Sedla si u domu přesně na jedno místo, chvíli tam mlčky byla a zase odešla.
Nemluvila jsem s ní. Nepodaly jsme si ruku.
Manžel mi to říká často:
„Nemusíš se zdravit s každým.“
„Nemusíš každému podávat ruku.“
Pro Evropana skoro neslušné. U nás je pozdrav automatický. Vychování. Základ. Jenže tady? Tady se slušnost někdy měří jinak. Protože co když ten druhý nemá dobrý úmysl?
Stejný den. Stejné místo.
Ten den jsem spadla. Ošklivě. Vymkla jsem si kotník tak, že nebylo pochyb, že to není maličkost.
Až později mi došlo to, co ostatním přišlo samozřejmé:
stalo se to ve stejný den a na stejném místě, kde předtím seděla sousedka.
„To není náhoda,“ zaznělo znovu.
Najednou do sebe všechno zapadlo. Nemoci v rodině. Tichá návštěva. Místo. Čas. V Africe platí jednoduché pravidlo: když se věci dějí v řetězci, nejsou náhodné.
Co když něco přinesla?
Otázky, které by mě v Evropě ani nenapadly, tu visí ve vzduchu přirozeně.
Co když něco přinesla?
Co když něco položila někde u domu?
Co když to nebylo vidět?
Nejde ani tak o magii, jako spíš o záměr. O přijetí faktu, že lidská nepřejícnost existuje. A že ochrana není paranoia, ale způsob, jak přežít.
Léčba: mast, klid a kostel
Vedle klasické léčby nastupuje i ta místní. Jedeme do kostela. Dostávám vodu požehnanou od pastora a jasné instrukce: dvakrát denně omývat postižené místo.
Žádné vysvětlování. Žádné pochybnosti. Tady se takové věci berou vážně.
Ano, připadala jsem si zvláštně. Evropanka s vymknutým kotníkem, která si ho myje vodou od pastora. Kdybych to slyšela doma, asi bych se smála.
Jenže tady to směšné nebylo.
Afrika není jen safari a úsměvy
V rovníkové Africe se svět nedělí jen na „vědecké“ a „nevědecké“. Dělí se na viditelné a neviditelné. A to neviditelné tu má často větší váhu než to, co vidíte na rentgenu.
Nemoc, úraz, smůla, náhlá změna chování – to všechno může mít duchovní příčinu. Ne proto, že by lidé byli hloupí nebo nevzdělaní. Ale proto, že jejich kultura pracuje s jiným vysvětlujícím rámcem světa. A ten tu funguje po staletí.
Když k vám přijde sousedka, nic nechce, mlčky sedí a odejde… a krátce nato se zraníte přesně na stejném místě a ve stejný den – náhoda přestává být náhodou.
Protože když vidíte věci, které se opakují, kdy logické vysvětlení pokulhává stejně jako váš kotník, začnete být opatrní. Ne proto, že byste se vzdali rozumu, ale protože realita vás naučí pokoře.
Víra v magii tu neznamená odmítání moderní medicíny. Znamená spíš přístup „pro jistotu všechno“. Mast, klid, čas. A k tomu modlitba, voda, požehnání. Protože co kdyby?
Směšné? Možná. Ale účinné?
Můžeme se tomu smát. Já si přesto myju nohu požehnanou vodou a představuju si, jak to vyprávím doma v Evropě. Vidím ty pobavené pohledy.
Jenže pak si uvědomím jednu věc:
psychika je mocná.
Pocit, že o vás někdo pečuje – ať už lékař, pastor nebo celá komunita – může být součástí uzdravení.
A možná to není ani tak o magii. Možná je to o tom, že svět není černobílý. Ani bílý a černý, chcete-li.
Mezi dvěma světy
Žít v Africe znamená žít mezi dvěma realitami. Jednou, kterou jsme si přivezli z Evropy. A druhou, která vás obklopí, ať chcete, nebo ne.
Můžete ji odmítat.
Můžete se jí smát.
Nebo ji můžete pozorovat, respektovat – a občas si tou požehnanou vodou ten kotník prostě umýt.
Protože i když nevěříte na čarodějnice…
ony možná věří ve vás.
Vizitka autorky
Pochází z jižních Čech. Část roku žije v Česku a část v Tanzanii, kde se díky manželovi stala součástí masajské komunity. Dlouhodobě se věnuje soběstačné pomoci a spolupráci s místními obyvateli. Ve spolupráci se spolkem Prožij Česko zde vznikla malá knihobudka pro děti i dospělé, která podporuje vzdělávání v komunitě. V Česku se snaží přibližovat život Masajů a upozorňovat na problémy, které do subsaharské Afriky přinášejí klimatické změny.
Na podporu masajské komunity vznikla na platformě Znesnáze transparentní sbírka na nákup pole:
https://www.znesnaze21.cz/sbirka/podporme-masajskou-komunitu-v-obdobi-sucha
Další příběhy a fotky z Tanzanie a života masajské komunity najdete např. v rozhovoru pro Koktejl:
https://www.koktejl.cz/ekologie-a-pomoc/hana-burcevova-nasla-stesti-mezi-masaji/
