Článek
Nejtěžší na životě mezi Evropou a Afrikou není chudoba ani vzdálenost, ale jiný vztah k jistotám a k tomu, co považujeme za samozřejmé.
Vzala jsem si Masaje. Pro okolí je to často exotický příběh, pro mě každodenní život mezi dvěma způsoby uvažování. Jeden stojí na jednotlivci, druhý na komunitě. Jeden na kontrole, druhý na přijetí reality takové, jaká je.
Masajský svět funguje na sdílení. Když někdo nemá, rozdělí se ostatní. Ne proto, že by to bylo hrdinské, ale protože je to jediný způsob, jak komunita přežije. Tento systém je pevný, dokud fungují základní podmínky – půda, dobytek, déšť.
Evropský pohled často hledá chybu. Proč si lidé nevytvoří rezervy. Proč nezmění způsob života. Jenže některé otázky dávají smysl jen v prostředí, kde je výběr samozřejmostí. Tady je výběr luxus.
Večer sedím před domem a sleduji děti. Jsou stejné jako děti kdekoliv jinde – zvědavé, hlučné, veselé. Rozdíl je v tom, že jejich budoucnost není postavená na plánech, ale na okolnostech, které nemohou ovlivnit.
Žít mezi dvěma světy znamená přijmout, že žádný z nich není lepší nebo horší. Jsou jen jiné. Evropská jistota není univerzální. A africká křehkost není selháním – je přirozenou součástí života v krajině, která se neřídí lidskými představami.
S komunitou, jejíž jsem dnes součástí, se snažíme hledat cesty, jak tuto realitu zvládat dlouhodobě a důstojně. Ne změnit svět, ale obstát v něm.
O našem životě a plánech vyšel nedávno článek a rozhovor v Koktejlu, který zachycuje každodenní radosti i starosti komunity:
https://www.koktejl.cz/ekologie-a-pomoc/hana-burcevova-nasla-stesti-mezi-masaji/
Na podporu soběstačnosti masajské komunity byla také zřízena transparentní sbírka na platformě Znesnáze:
https://www.znesnaze21.cz/sbirka/podporme-masajskou-komunitu-v-obdobi-sucha
