Ženská obřízka u Masajů. Proč přetrvává, i když už existuje jiná možnost?

Když jsem se začala více zajímat o ženskou obřízku u Masajů, chtěla jsem především vědět, jak ji vnímají samotné ženy. Mluvila jsem o ní se svou tchyní, švagrovou i naší místní porodní bábou. Prostřednictvím manžela jsem se zajímala také o názory masajských starších.

V komunitě, kde část roku žiji, se totiž setkávám s něčím, co se příliš neshoduje s běžnou představou, že o ženské obřízce rozhodují především muži. Generace mého manžela ani mladší muži na ní netrvají. Stejně se vyjadřují i někteří starší muži.

Znám také ženy, které obřízku nepodstoupily, přesto se provdaly za Masaje, mají děti a žijí běžným rodinným životem. Na druhou stranu jsou tu dívky, které si nedovedou představit, že by samy tímto rituálem neprošly. A to ani tehdy, když jim starší ženy doporučují jinou možnost.

Sama ženskou obřízku neschvaluji. V našem okolí se podle mých zkušeností provádí její první, nejméně rozsáhlý typ, i ten ale představuje zdravotní rizika. Obřízka se u nás neprovádí u malých dětí, ale v období dospívání, kdy dívka prochází přechodem do dospělosti.

Právě význam tohoto přechodu podle mě hodně vysvětluje, proč obřízka přetrvává i tam, kde už ji stále častěji nikdo od dívek výslovně nevyžaduje.

V masajské kultuře je obřízka součástí přechodového rituálu zvaného Elatim. Slavnost je společná pro chlapce a dívky příslušné věkové skupiny, samotné provedení obřízky ale probíhá naprosto odděleně.

Pro chlapce je tento rituál spojený s přechodem mezi bojovníky, morany, pro dívky s přijetím mezi dospělé ženy. Nejde pouze o samotný zákrok, ale také o jednu z nejvýznamnějších slavností pro celou komunitu.

Ženská obřízka měla v minulosti ještě jeden důležitý význam. Byla spojena s představou očisty. Podle tradičních představ mohla neobřezaná žena přinést neštěstí sobě, své rodině, někdy dokonce celé komunitě. Obřízka měla před takovým neštěstím chránit.

Nevím, nakolik dnes jednotlivé ženy těmto původním představám ještě věří. Vím ale, že pro mnohé z nich má samotný obřad stále velkou hodnotu. Prošly jím jejich matky, babičky a další ženy v rodině. Patřila k němu oslava, přijetí mezi dospělé ženy i předávání zkušeností, které měly dívky připravit na další život.

Významnou úlohu při tom měly starší ženy, které obřízku prováděly. Často to byly zároveň porodní báby. Jejich postavení v komunitě se ale neomezovalo jen na tento zákrok. Připravovaly mladé ženy na manželství a mateřství, pomáhaly při porodech a předávaly zkušenosti, které samy získávaly během života.

Jednu takovou porodní bábu znám osobně. Má za sebou dlouholetou praxi a místní ženy se na ni stále obracejí. Masajské ženy v našem okolí totiž nejčastěji rodí doma. Díky svým zkušenostem ale tato žena dokáže rozpoznat některé příznaky rizikového porodu a doporučit rodičce, aby raději odjela do od nás nepříliš vzdálené porodnice.

Její znalosti a zkušenosti mají pro místní obyvatele stále velký význam. Nepomáhá jen v „ženských záležitostech“, její ruce dokáží napravit bolavá záda nebo třeba zablokovaný krk. O své postavení tak rozhodně s příchodem náhradního rituálu nepřišla, jen se její úloha proměňuje a je více zaměřena na přípravu dívek na manželství, porod a výchovu dětí.

V některých masajských komunitách se dnes místo ženské obřízky koná obřad, při kterém dívka dostává symbolické požehnání od starších. Může tak projít slavnostním přechodem do dospělosti, aniž by musela podstoupit samotný fyzický zákrok.

Ani v našem okolí nejde o žádnou novinku. Už v roce 2014 se přímo v naší vesnici uskutečnil náhradní přechodový obřad, o kterém tehdy psal i tanzanský deník.

Při těchto obřadech se využívá k požehnání tradičně mléko, které má v masajské kultuře mimořádný význam a je spojováno s životem, čistotou a požehnáním.

Dívka tak nepřijde o slavnost ani o přijetí mezi dospělé ženy, ale zároveň nemusí podstupovat zákrok, který představuje zdravotní rizika.

Přesto ne všechny dívky tuto možnost přijímají.

Přemýšlela jsem, zda v tom nemůže hrát roli i společný význam obřadu Elatim pro chlapce a dívky. Mladí muži při obřízce tradičně prokazují schopnost zvládnout bolest, aniž by ji dali najevo. Je to jedna z věcí, kterou ukazují svou připravenost stát se bojovníky.

Mohou některé dívky vnímat bolest podobně? Chtějí samy sobě dokázat, že jsou dost silné, nebo pro ně symbolické požehnání jednoduše nemá stejnou váhu jako obřad, kterým prošly jejich matky a babičky?

To jsou samozřejmě jen moje úvahy na základě toho, co mi některé dívky vyprávěly. Skutečné důvody všech jednotlivých dívek ale samozřejmě neznám. A už vůbec bych nechtěla tvrdit, že všechny masajské dívky podstupují obřízku dobrovolně nebo že v jejich domovských komunitách neexistuje společenský tlak.

Z rozhovorů a zkušeností z našeho okolí ale vím, že samotní masajští starší i mladí bojovníci, morani, náhradní obřady podporují. Dívka, která obřízku nepodstoupí a projde místo ní náhradním rituálem, pro ně není méně hodnotnou budoucí manželkou a veřejně to při slavnosti deklarují.

Zastánkyně změny nacházím i mezi ženami, které tradiční obřízkou samy prošly. Znám několik starších Masajek (včetně naší porodní báby nebo mé tchyně), většinou negramotných, které dívkám doporučují, aby místo obřízky přijaly požehnání. Vyrůstaly přitom v době, kdy byl původní obřad samozřejmou součástí ženského života a jiná možnost pro ně neexistovala.

Některé mladé dívky ale stále dávají přednost obřízce. A nemusí to být proto, že by je k ní nutily matky nebo ji vyžadovali jejich budoucí manželé. Je to prostě jejich volba.

To, co kolem sebe vidím, se tedy nedá jednoduše rozdělit na starší generaci, která chce tradici zachovat, a mladší, která ji odmítá. Někdy je tomu překvapivě, a pro nás i nepochopitelně, právě naopak.

Vzdělání považuji v této souvislosti za velmi důležité. Nejen proto, že se dívky ve škole učí o zdravotních rizicích ženské obřízky.

V našem okolí ale řada dívek střední školu (secondary school) nedokončí. Ne vždy je to proto, že by je v dalším studiu nepodporovali rodiče. Některé se samy rozhodnou, že už pokračovat nechtějí a chtějí založit rodinu, tento případ nastal i v naší vlastní rodině.

Myslím ale, že čím větší má dívka rozhled a čím více možností poznává, tím otevřenější může být také k náhradnímu přechodovému rituálu.

Nemyslím tím jen školní znalosti. Důležitá je i možnost setkávat se s jinými názory, poznávat odlišné způsoby života nebo přemýšlet o vlastní budoucnosti. Pokud dívka zná pouze prostředí, ve kterém vyrůstala, může pro ni být obtížnější představit si, že některé věci mohou fungovat jinak.

Současně ale moje zkušenosti ukazují, že samotné vzdělání není rozhodujícím měřítkem. Vždyť právě některé starší ženy, které neumějí číst ani psát, dnes podporují náhradní obřady. A některé mladé dívky, které už o zdravotních rizicích ve škole slyšely, stále chtějí projít původním rituálem.

Také proto si nemyslím, že by změna mohla přijít pouze prostřednictvím školní výuky nebo zákazů.

V Tanzanii je ženská obřízka dívek mladších osmnácti let trestná. Přesto se v některých komunitách stále provádí. Tradice, která má pro lidi tak hluboký společenský význam, nezmizí jen proto, že ji zakazuje zákon.

Za nejdůležitější považuji, že se postoje mění uvnitř samotné komunity. Že náhradní obřady podporují masajští starší, mladí bojovníci i ženy, které samy obřízkou prošly. Jejich názor může mít pro dívky jinou váhu než informace přicházející zvenčí od úřadů nebo od cizinců.

Nevím, jak bude Elatim vypadat za dvacet nebo třicet let. Možná bude pro další generaci mladých Masajek symbolické požehnání stejně samozřejmé, jako byla pro jejich matky a babičky obřízka.

Zatím vedle sebe existují obě možnosti. A když mluvím s místními ženami, stále znovu si uvědomuji, že ani v rámci jedné komunity neexistuje na tuto tradici jednotný názor.

Z evropského pohledu se může zdát snadné odsoudit nejen ženskou obřízku, ale i celou komunitu, v níž přetrvává. Když ale s místními lidmi žiji a mluvím s nimi, vidím, jak rozdílné mohou jejich postoje být. To samotný zákrok nijak neospravedlňuje. Připomíná mi to ale, že odmítnout určitou tradici a odsoudit všechny lidi, kteří s ní vyrůstali, není totéž.

Zdroje: