Článek
Když se mluví o Masajích, většina lidí si představí červené šátky, stáda dobytka a nekonečnou savanu. Já si k tomuto obrazu dnes automaticky přidávám ještě něco jiného – děti se sešity v ruce, dospělé sedící v kruhu nad knihou a ticho přerušené otázkami, smíchem a příběhy.
V Tanzanii je školní docházka povinná. Na papíře. Realita v buši je ale úplně jiná.
Škola versus každodenní život
Z vlastní zkušenosti vím, že děti školu často vynechávají. Ne proto, že by tam nechtěly. Ale proto, že život Masajů má jiný rytmus. Když se odchází se stády dobytka na několik dní nebo týdnů do buše, škola musí jít stranou. Rodina, zvířata a přežití mají přednost.
Přesto si děti i jejich rodiče význam vzdělání uvědomují. Mnohokrát jsem slyšela větu: „Chceme, aby naše děti měly lepší život.“ Jenže mezi tím chtít a skutečně mít možnost je obrovská propast.
Dívky a sny, které se zastaví uprostřed cesty
Ještě složitější je situace dívek. Základní školu většinou dokončí, ale u secondary school (Tanzanie si ponechala britský vzdělávací systém) mnoho z nich končí. Chtějí se vdát, mít děti, založit rodinu. V jejich kulturním kontextu je to přirozené. Zároveň ale často vidím, kolik potenciálu zůstává nevyužitého.
Snažím se jim vysvětlovat, že vzdělání není jen kvůli práci. Že je důležité i pro ně samotné – pro jejich seberozvoj, sebevědomí a schopnost rozhodovat o vlastním životě. A také pro jejich děti. Vzdělaná matka dokáže své děti mnohem víc motivovat, podporovat a připravit na svět, který se kolem nich rychle mění.
„A k čemu nám vzdělání bude?“
Často slýchám otázku: „A k čemu nám vzdělání je, když tady stejně není práce?“ Je to férová otázka. Uprostřed buše opravdu není mnoho příležitostí, kde by se dalo formální vzdělání uplatnit.
Jenže vzdělání není jen o zaměstnání. Je o schopnosti číst, psát, počítat, porozumět světu kolem sebe a učit se nové věci. Je o tom nebýt zcela závislý jen na tradici, ale mít možnost volby.
Knihobudka, která okouzlila i dospělé
Právě proto pro mě dává smysl i něco tak zdánlivě malého, jako je knihobudka a naše malá knihovnička, která vznikla ve spolupráci se spolkem Prožij Česko. Neokouzlila totiž jen děti, ale i starší Masaje a Masajky – včetně těch, kteří nikdy nechodili do školy a neumějí číst ani psát.
Největší úspěch mají obrázkové knihy. Výjimečné místo mezi nimi má ilustrovaná Bible. Lidé v ní poznávají jednotlivé příběhy podle obrázků, vyprávějí si je mezi sebou a chtějí, aby jim někdo četl nahlas. Pro mnoho z nich jsou to vůbec první knihy, které kdy drželi v ruce.
Já čtu v angličtině. Můj manžel nebo někdo další, kdo angličtinu ovládá, pak překládá do jazyka Masajů. Čtení se tak mění ve společné setkání, sdílení a rozhovor. Někdy někdo z přítomných začne „předčítat“ sám – podle obrázků, podle toho, co už zná.
Výměna, ne výuka shora
S dětmi se pak snažíme procvičovat počítání a angličtinu. Oni mě na oplátku učí svahilštinu a jazyk Masajů. Je to vzájemná výměna, ne jednostranná výuka.
Masajové mají úžasnou paměť a z mé zkušenosti jsou velmi učenliví. Když je něco zaujme, dokážou si to zapamatovat rychle a přirozeně. Jen potřebují prostor, čas a příležitost.
Respekt k tradici a otevřenost ke změně
Nejde o to Masaje měnit nebo jim říkat, že jejich způsob života je špatný. Naopak. Je důležité jejich kulturu respektovat. Zároveň ale vidím, že vzdělání může být mostem – mezi tradicí a světem, který se kolem nich mění.
Vzdělávání v buši je pomalé, plné kompromisů a malých kroků. Ale má smysl. Protože každé dítě – i každý dospělý – který dostane možnost učit se, dostává zároveň možnost porozumět světu o něco víc.
Naše knihobudka a malá knihovnička v masajské vesnici vznikají postupně. Největší smysl mají obrázkové knihy, jednoduché učebnice a knihy pro první čtení v angličtině. Pro mnoho lidí jsou to vůbec první knihy, které kdy drželi v ruce.
I malá pomoc tady má velký dopad.
V Tanzanii jsem mezi Masaji našla druhý domov. Věnuji se zde vzdělávání dětí i dospělých, rozvoji malé knihovničky a hledání cest, jak propojit respekt k tradičnímu způsobu života s větší stabilitou pro místní rodiny.
Součástí této snahy je i projekt na založení pole. Pokud budou rodiny soběstačné a budou moci z výnosů z pole nakoupit suché krmení pro dobytek, dokážou lépe přečkat období sucha. Děti tak nebudou muset odcházet daleko od domova se stády a nebudou přerušovat školní docházku.
Vzdělání totiž nezačíná ve škole. Začíná u podmínek, které dětem vůbec umožní do školy chodit.
Více o nás a o sbírce:
https://www.koktejl.cz/ekologie-a-pomoc/hana-burcevova-nasla-stesti-mezi-masaji/
https://www.novinky.cz/clanek/lifestyle-kmen-nutne-potrebuje-koupit-pole-a-zasit-ceska-se-pokousi-o-zazrak-40561827
