Článek
Po několika okamžicích, kdy se před očima mění výjimečný efekt lomeného světla ve vodními kapkami prosyceném vzduchu, nás zajímavě provázejí časové intervaly delší. Nemám teď na mysli sledování hodinových ručiček nebo kalendáře, ale doby, nekoukající na minutovou přesnost. Takže vlastně lhůty. Všimli jste si jich?
Co byste řekli na čtrnáct dnů? Velmi často do čtrnácti dnů po nějaké události, například po stresové zátěži, odpoví tělo po svém. Nejčastěji jde o nezvyklou únavu, roztěkanost. Horší jsou odpovědi neurotickou reakcí žaludku, žlučníku, střev, srdce. Nebo snížením imunity. Objeví se virózy, bolesti zubů, bolení v krku, cokoliv co si v sobě „hýčkáme“. Takže se projeví i zhoršení chronických nemocí, včetně duševních.
V ještě kratší době, třeba do tří čtyř dnů, pokud jde o velmi silnou nebo tragickou událost, můžete být nesoustředění, vypadne vám krátkodobá paměť, jste zkrátka v šoku a doslova mimo. Jste schopni reagovat naprosto naedakvátně, jako důležité řešíte nějakou pitomost (protože v tu chvíli víte, že na tohle jakžtakž stačíte) a někdy si vaše okolí až ťuká na čelo. Období šoku může plynule přejít do výše uvedeného stavu „po čtrnácti dnech“. Někdy jsme v pokušení považovat projevy neurózy za nemoc daného orgánu nebo systému a pořádně nás to vyděsí. Na vyšetření se nic moc neukáže, ačkoliv bolesti stojí za to. Hodně pomáhá chovat se ke svému tělu tak, jako kdyby se nemoc opravdu konala a ne, že něco bolí jaksi naprázdno.
Lhůta delší, čtvrt roku a něco málo víc, se mi během života objevila jako významná a existenci pocuchávající u seniorů. Pokud přijde nemoc, úraz, operace, nedejbože smrt partnera, sdělovaly mi vyděšené rodiny, že babička nepoznává rodinu, že je dědeček kompletně popletený, že je náhle naprosto dementní. A hned prý: Můžete seniora okamžitě přijmout? Ačkoliv jsem leckomu vysvětlovala, že mají dát člověku čas, chudáci senioři bývali šoupnuti aspoň na LDN, jen aby „zodpovědná“ rodina měla čisté svědomí. A takzvaně to zabalili… Já vám sem časem dám svoje vyprávění o „strašlivě dementní“ paní, která naopak zůstala doma a pokud brala léky a nejedla sladké, vnímání se prosvětlovalo. Prostě vezměte na vědomí, že po čtvrt roce, možná trochu déle, pokud byla demence již před událostí, se člověk víceméně vrátí do stavu předtím. A může to být i změna skoro nevinná, jeden důkaz vám poskytnu hned. Skoro denně mi totiž lidé v domově podepisovali výdaje za léky a nákupy. Ještě před nástupem horečky a zřetelných příznaků mohlo dopoledne dojít k neschopnosti vybavit si svůj podpis.
zápis
Zde devadesátiletá paní najednou 9.1. nevěděla, jak se podepsat, napsala tedy „Já“. Večer dostala teplotu, takže až po čtyřech dnech zkusila podpis znovu, ale byla dlouho slabá, podepsal to poté (a zkontroloval) 21.1. syn. A 16.2. už zkoušela roztřeseně celý podpis… Jiná paní se najednou podepsala číslem a vrátila se podobně.
A máme tu velmi důležitou dobu, celého půl roku. Ta nás ovlivňuje po většinu života. Již na základce nám pan učitel při občance vštěpoval, že musíme kluka znát nejméně půl roku, než s ním budeme plánovat budoucnost (a kluci mohou odhalit například hysterku, ale když oni se zamilujou a jsou pak hluší a slepí :-) ). Učiteli šlo hlavně o alkoholismus, byla půlka sedmdesátek. K mému překvapení tahle lhůta fungovala a funguje na leccos. Půl roku vám trvá přechod na jiný životní rytmus, třeba jinou práci. Dobře je to vidět u denní práce proti směnové. Po půl roce třeba nezaměstnanosti se vám mění psychika, hůře si potom zvykáte na nový režim. Půl roku trvá přivykání na jakoukoliv životní změnu, včetně partnerství. On se člověk totiž jakžtakž těch půl roku dokáže přetvařovat a snažit, aby obstál - a potom se vrací do své klasiky. Půl roku mu dá pocit, že už má svoje jisté. I proto tleskáme hlavně těm, kdo vydrží například abstinovat rok. To už je za dotyčným sakra dobrá práce a velká šance vydržet.
Je tu ale ještě jedno období, lhůta docela příjemná. Velká životní změna v partnerství, tedy svatba a sestěhování, přestěhování se změnami práce, společná úžasná dovolená, zkrátka přelomová a výjimečná doba v životě páru může během následujících dvou let přinést otěhotnění.
Jakých lhůt jste si v životě užili vy? Co máte odpozorováno? Hlavně vám přeji, aby toho bylo hodně v dobrém.
