Článek
Jsme krásně zmlsaní, protože už osmým rokem přišel listopadový svátek strašidelnosti, hrůzy a vlastní stylizace, hororcon. Veliký dík patří organizátorům, hlavně spisovatelce Kristýně Haidingerové, která dokáže najít a dotvořit to správně temné prostředí pro setkání všech, co si chtějí o žánru popovídat, dozvědět se něco nového, setkat se s přáteli.
Nemyslím si, že je tady důležité začít vyjmenovávat lidi, co udělali něco pro ostatní lidi - zdejší čtenáři většinu těch jmen neznají. Ale udělám to, zaslouží si zmínku a třeba si jejich jména zapamatujete. Chci především ukázat samotné dění, aby si lidé dokázali aspoň trochu představit, co asi na takové slezině podivných lidí může probíhat. V klubu Kotelna u depa Hostivař, kde se, mimochodem, výborně vaří, se konaly přednášky, výstavy fotografií, promítaly filmy, hrála hudba, křtily se knihy tištěné i audio, rokovalo se o radostech a strastech spisovatelského snažení, prodávaly se šperky, knihy, různé drobnosti… Ba i tombola byla.
Když se řekne přednáška, zažili jsme například výlet do dávné literární české historie, hluboko před Máchu, sdíleli úžas nad objevením tak vzdálených kořenů historek pro příjemné šimrání strašidelnosti (M. Jiroušek, I. Fencl, J. Hlubek). Ještě předtím jsme byli seznámeni se dvěma opomenutými knihami Nicka Cuttera (F. Vrbenská), mistrně popisujícími děsuplné moderní příběhy. Těšili jsem se i na výbornou přednášku P. Bočka o spisovatelích v říši mrtvých, na představitelku Urbex&Stories o opuštěných tajemných objektů s varováním před nebezpečími prolézání. Nechybělo vyprávění o zrození démona a beseda s tvůrcem (J. Gründler) a další. Průběžně o patro níž probíhaly výstavy fotografií, besedy a křty, v kinosále promítli celkem šest filmů.
To snad pro představu o našlapaném dni stačí. Proč o tom píšu na tomhle fóru? Fantastika obecně, jejíž je strašidelno takovou menší sestřičkou, se pokládá za lehčí žánr, jaký není nutno brát vážně. Přitom se různě děsivé a tajemné příběhy vyprávěly u ohně nebo stolu už od pradávna, jenom o nich nemáme tolik průkazných důkazů. Měly funkci výchovnou a varovnou, patřily neodmyslitelně k životu. Poukazovaly na neznámá nebezpečí mimo známé a člověkem obhospodařované prostředí. Tyto kořeny můžeme snadno rozpoznat například v pohádkách o Červené Karkulce, Jeníčkovi a Mařence, neposlušných kůzlátkách.
Není nutné fantastiku v celé její oblasti přehlížet, vysmívat se jí, zlehčovat. Anebo naopak: nebyla a není stranou pozornosti literární kritiky jen proto, že by si s ní nevěděla rady? Bála se ona kritika vlastního zesměšnění dalšími literárními znalci? Nepochybně, protože například právě literární kvality žánrových děl se stále jasněji vyrovnají běžné beletrii a jak je známo, bestseller není zárukou kvality, nýbrž především produktem reklamy. A sama literární kritika a recenze poslední léta upadají. Stávají se spíše zdáním kvalitního rozboru než tím, čím by měly být. A mezi námi děvčaty, pokud ujede směrem k fantastice renomovaný beletristický autor, bývá z toho i ostuda. Nemají přehled o žánru a v uchopení tématu jsou fádní a nenápadití- i když se snaží hlásat do světa, že jsou schopni i fantazie…
Pokud vás tedy udivují spousty různých conů v posledních letech, které se kolem vyrojily a zajímají všechny mladé duší (i tělem), přejme jim místo na slunci (a těch správných temnotách). Nikdy nejsou pouhým třeštěním bláznů a čímsi praštěných jedinců, mají i další hloubky a vrstvy, které si vychutná každý, kdo přijde.
Já si vychutnala celý den - a měla i svou minutku slávy. V houfu spoluautorů antologie Českého temna a malém představení své osoby na pódiu.
A jé, řeknete si, osobní propagace? Z mého hlediska je to spíše důkaz, že píšu zevnitř a vzhledem ke svému věku mám i nadhled. Jsem ve fantastičnu pro každou „lumpárnu“, protože dokážu ocenit onu spoustu práce pro radost a zážitek ostatních. V jakémkoliv stylu a oblasti.
Nebojte se hororu!
