Článek
Dnešní ráno mi opět padl do oka článek na téma neregistrovaných domovů a výživná diskuze pod ním. Pokud chcete (rychle vypadl z hlavní strany zpráv), máte ho tady:
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot-v-cesku-selhani-statu-novy-plan-radi-jak-krotit-nelegalni-domovy-pro-seniory-314547
Já se k tomuto tématu vyjadřovala již dříve i s tím, jaké nástroje máme. Vyprávěla jsem i o některých detailech, jaké případné zřizování provázejí. Tady máte odkazy na články, které vás trochu uvedou do obrazu i do mých zkušeností z praxe:
https://medium.seznam.cz/clanek/hana-mudrova-neregistrovane-domovy-fuj-anebo-jsou-nutnou-jinou-cestou-292585
https://medium.seznam.cz/clanek/hana-mudrova-domove-domove-budes-trestny-303727
Pokud se vám nechce moc číst, protože jsem na vás vychrlila hned tři odkazy, vrátím se k dnešnímu článku, který uvádí i návrhy Asociace poskytovatelů sociálních služeb prostřednictvím Ing. Horeckého. Ty jsem okopírovala a doplním je svými postřehy.
Kroky proti nelegálnímu poskytování sociálních služeb
- Důsledná kontrola využívání příspěvku na péči - to může v pohodě dělat, a také dělá, jedno z oddělení Úřadu práce. Kraj tam každého půl roku pošle soupis požadovaných kontrol na každý stupeň příspěvku a věkovou kategorii, není problém přiřadit a zvýšit požadavek na kontroly v zařízeních. Nyní to dělá 20 kontrol (pokud se to od mých časů nezměnilo) za půl roku, ale zvýšení o deset, dvacet za pololetí podle mne není problém. Pokud se někde vyskytly potíže, dělala jsem totiž v rodinách kontroly opakované (zlobivý senior, stížnosti na péči). V mé oblasti byla péče v domovech průměrná až vynikající, u soukromníků velmi dobrá-až k vyčerpání rodiny. Zásadním problémem je personální obsazení na ÚP. V mém případě jsem běžně od kolegyň slýchala, že jsem asi musela být dost na dně, od jednoho kolegy z jiné oblasti, že za ty prachy nebude dělat navíc ani ň. Jít na ÚP jako sociální pracovník se v mnoha částech republiky považuje za čiré zoufalství, jenom někde v Plzni měli šéfa, který si své sociálky doslova hýčkal. Před deseti lety. Také kolegyně v Chebu měly dobré postavení. Na seminářích získáte slušný přehled... A protože je tahle oblast provázaná i osobně, tak netuším, jak bych se zachovala, narazit na bídné podmínky. Jistě, hlásila bych to řediteli pobočky, ale pokud by to bylo písemné, kdo by si za tím stál? V obci, kde se všichni znají?! Kdo by dokázal nést riziko, když by nebylo jisté, že ho šéfstvo podrží? Ti mladí bez zkušeností? Při tom ubohém platu? Asi není běžně známo, že při nástupu dostanete základ, protože praxe se mi počítala pouze z kancelářské práce (že jsem jako OSVČ vedla i malou firmu, se škrtlo, neb je to hnus kapitalistický, byť jsem vedla i účto a mzdy), takže mi s odřenýma ušima prošla aspoň animátorka v azyláku. Těsně pod limitem vyšší platební třídy. Osobko až po třech měsících, minimální, plat referenta až po úřednických zkouškách, na jejich termín se čeká pár měsíců (já je musela honit, protože se šetří a čím později vás pustí, tím lépe pro stát). Za tohle nástupní období jsem ztratila kolem 40 tisíc proti předchozímu platu. Před pouhými deseti roky, takže to může dál platit.
- Kontrola zdanění příjmů z poskytované péče by snad neměla být problémem, pouze přibyde kolonka v daňovém prohlášení jednotlivců, u organizací by to mělo jít účetně už teď.
- Jednoduché ověření legálnosti poskytované služby kraje mají celkem solidně vedené své poskytovatele, což je veřejně přístupné, ale ministerstvo v tom má dost profláklý hokej.
- Aktivní a intenzivnější kontrola nelegálních poskytovatelů -vedle ÚP by to mohlo jít celkem dobře u krajů. Pamatuji, že jsme se my SP od poskytovatelů KV kraje pravidelně scházeli, takže i odtud by mohl vzejít neformální podnět. Měli jsme tehdy velmi dobrý nadřízený odbor, řešili i nadstandardní problémy, zvládli by tedy i takové kontroly (a řešily se tehdy i dva nelegální domovy). Kontrola by měla být i s podpůrným prvkem: tohle změňte, tohle doplňte, doporučujeme stáž tam a tam, kraj vám udělá seminář na dané téma.
- Jasně vysvětlit, co je a co není nelegální sociální služba -to lidé nechápou a nepojmenovaná šedá zóna prostě existuje. Potom mi lidé vyprávějí o nějakých pečovatelských domech a podobně. Zrovna tohle je časté, ale není v zákoně, není popsaný, takže buď stydlivě označený nějaký domov (aby si rodina nepřipadala hloupě) nebo nelegál.
- Zapojení obcí, ORP a praktických lékařů -dětští lékaři obecně spolupracují dobře, v obci se na MÚ ví kde co. Na malých obcích často není peníz na soc. pracovníka (SP), trochu to tam supluje někdo, kdo má na krku opatrovnictví. Na ORP už je kurátor pro dospělé a je to také dost spolehlivá drbárna, takže záleží na vedení odborů, jak bude za svými lidmi stát bez ohledu na "zlou krev". Tohle je zásadní, ta provázanost "já na bráchu, brácha na mě", případě mocný místní boss s kontakty. Bez toho se nehneme.
- Odborná debata o rozšíření pravomocí a nástrojů státu a krajů - nějaké nařizování je totiž hezké, ale každá oblast má svoje specifika, svoje bossy a provázanost, ať se vám to líbí nebo ne. Na straně jedné opravdu může vzniknout ubytování s pečovatelskou a zdravotní službou na základě sousedské výpomoci, na straně druhé hnusná špeluňka s odíráním lidí. Z jedné údajné ubytovny jsme vytáhli paní, které zbývaly peníze už jenom na brambory. A protože jsem během sedmi let svých škol (od 48-55 let) občas musela v Praze přespat, taky jsem viděla leccos. Na jedné ubytovně se dokonce jásalo, že se mnou můžou probrat svoje strázně- a fakt se tam pár žen vrátilo z bezdomovectví. Ale já je vlastně jenom brala normálně a pochválila snahy. Na jiné se seniorka bála vyjít z pokoje, protože ji feťáci vždycky obrali a neměla na léky. Noha se jí rozpadala...
Zdroj: APSS
Je to běh na dlouhou trať a začal nejpozději někde tam kolem roku 2008, kdy jsem se poprvé oficiálně dozvěděla o věkové a odborné mizerii na posudkovém odboru ČSSZ. Krátce předtím prý v Chebu uznali plně práce schopným jednorukého… To se dnes jakžtakž řeší, ale nepříliš úspěšně. Aspoň, že lidé v terminálním stádiu dnes dostanou příspěvek rychleji. Následovaly chvályhodné snahy o změny podmínek v ústavech (postižení do nějakého svého bydlení) s následným chátráním opouštěných budov bez vyhlídek na nové, již chybějící služby. Mrhalo se lidskými zdroji i funkčním zázemím. Teď to tedy máme.
Mám svou práci ráda a dělám i „přesčas“. Hlavně u seniorů pořád říkám, že se teprve učíme, co všechno je možné pro ně dělat a jak s nimi vycházet a proč. U dětí mám praxi mnohem kratší, takže se teprve zavrtávám do autismu. Lidé mi říkají, že já mít službu… Naštěstí se mohu ohánět věkem. Něco zřizovat by bylo nad moje síly, protože vyhovět regulím, na to potřebujete extrovní tým a zázemí. Vlastní peníze, hodně vlastních peněz. Snad jenom dodat štábní kulturu, to by šlo, ovšem opět s dalším vedením v zádech. V tom by snad schůdná cesta byla. Jsem tedy především zvědavá, co bude dál.
Mimochodem, úvodní obrázek je ze vzdělávacího programu pro smíšenou skupinu seniorů (různá omezení) a vlastně navazuje na úvodní obrázek z jiného sezení o Číně u zmiňovaného článku o neregistrovaných domovech.
Zdroje: APSS: https://www.apsscr.cz, Seznam Zprávy.
