Článek
Moc dobře se o tom nemluví, ale týká se to každého a navíc mnohokrát denně. Jste rozpačití z toho, co bude následovat? Dotknu se problémů tak podrobně, jak jsem se s nimi postupem času mohla seznámit. Ale nestyďte se, jste tu teď jenom vy a písmenka, nikdo nevidí, co čtete. A máte-li nějaké potíže vy nebo člověk, kterému pomáháte, který se vám svěřil, možná vás právě tato písmenka navedou na správnou nebo zajímavou stopu. Článeček vychází také na přání dvou aktivních dam různého věku.
Za zamyšlení možná stojí i ten detail, zda problém necítíte jako nevhodné téma ke čtení a povídání vy sami. Zda ve vás osobně není cosi skrytého, zablokovaného, nepříjemná vzpomínka z dětství a mládí. Kolik toho mohlo být! Stud a trapasy, spojené s počůráním „velkých dětí“, tresty a výsměchy, bezmoc, spojená s něčím, co nebylo možné ovládnout a co z člověka činilo méněcennou bytost. Není to nic, co Vám osobně hrozí? Potom jste velmi šťastným a výjimečným člověkem.
Dotýkám se totiž jak naprosto normálních projevů při zánětech močových cest, tak „zahanbujících“ zážitků, které měly příčinu v okolí. Nemusí se to týkat přímo Vašich prožitků, patří sem i role svědka. Třeba jste jen přejali něčí odpor k podobným příznakům. Ano, ani jedno z toho, co umí trápit děti a zač se stydí jejich rodiče, nemusí být vadou dotyčného, nýbrž pouze příznak „vady“ jiné.
Víte nebo věděli jste, že takzvané denní a noční pomočování dětí mívá kořeny v psychice, pocuchané prostředím? Tedy právě těmi, kdo nejvíc křičí, trestají a zesměšňují. Hádající se rodiče, šikanující okolí, nejistota z nové role při narození dalšího dítěte – snad víc těšeného a vítaného, s větší „cenou“. V poslední době se objevují u dětí batolecího a předškolního věku i potíže s odsouváním vyprazdňování stolice a zácpou, které prý patří do stejného pytle. Leccos z těch příčin ani nemusí být nalezeno a pojmenováno.
Jsme zkrátka nádobami, plnými dřívějších zážitků, dojmů a zkušeností. Na mnohé si nepamatujeme, ale naše dnešní chování z nich pramení. Tudíž si ve skutečnosti nemusíme ošklivit dnešní projevy nemocného těla, nýbrž koukat po tom, co je v nás hluboko zasunuté a schované.
Jakmile potřebujeme pomoc nebo nám někdo musí sdělit, že je čas na nějaké pomůcky, třeba vložky nebo dokonce plenkové kalhotky, je to velmi mrzuté. Jak asi trpí mladá žena těsně po porodech? Šílené to je pro partnerský život, pro šanci cítit se dobře ve společnosti. Pro starší lidi také k nepřekousnutí. Vždyť dáma, která všechno zvládne sama, třeba i ve vysokém věku a rozhodně není nevšímavá ke svému oblékání, nemůže uvěřit tomu, že by byla cítit! Močí! nebo hůř?
Může to tak být, bohužel. Stejně jako sebevědomý pán těžko přijme fakt, že si opravdu způsobil viditelné (a cítitelné) flíčky na kalhotách. S věkem se horší zrak a mizí ostrost čichu. Což není příjemné, ale ani ty náhodné nedostatky nejsou hanbou. Mohou nás ale vyloučit ze společnosti, když problém neřešíme.
Je tedy dobré mít někoho, kdo nás dokáže taktně upozornit. Takové štěstí ovšem každý nemá. Ó, mne se to netýká, já nic takového necítím, nevidím, nemám, řekne leckdo. Může být. Ať tedy rovněž pro tuto chvíli zachová před svou vlastní tváří důstojnost. Komu by se ostatně chtělo hned nadšeně přizvukovat, že ano, že má právě takové trapné problémy? Ještě by mu mohli ostatní říct, že je čuně, když s tím nic nedělá.
Především starému člověku tohle řekne nebo naznačí někdo mladý, někdo, kdo by si to neměl moc (v jejich očích určitě ne) troufat. Staří lidé pociťují právě tohle velice citlivě. Za jejich mladých let byly tyhle záležitosti tématem nejvýš pro nejdůvěrnější chvilky přátel, svěřili se jen lékaři - nebo byly nejčastěji důvodem pro hluboké mlčení přede všemi.
Pokud však dáme prostor a možnost a umožníme člověku širší informace, jistě se zamyslí. Reklamy v televizi, letáčky v lékárně i čekárnách jsou tohoto tématu plné. Moderní pomůcky každého mohou okamžitě vrátit tam, kam se začali ostýchat chodit. Vždyť to není až taková hrůza a věda! Pokud chci cestovat a nevím, jak vydržím, ať v autobuse, vlaku, tramvaji, proč nejdřív nezkusit třeba obyčejnější dámskou vložku? Teninkou slipovou nebo silnější? Na balení bývá obrázek a v počtu kapiček údaj o tom, kolik zvládne udržet tekutiny.
Nic moc, jen několik mililitrů, ale pro jistotu a předejití malé nehody (kýchnutí, kašel, zasmání, leknutí) to zatím na vyzkoušení stačí. I cena je příznivá. Samozřejmě se tyto vložky mění nejdéle při dalším použití toalety, protože na moč nejsou vybaveny žádnou chemikálií jako vložky specializované. Dobrá je jejich cena, i méně, než korunu za kus.
Pomohou však i při výtoku z pochvy a mírném zánětu močových cest. Pokud vložky vyzkoušíte, zjistíte, že pomáhají a vracejí jistotu, můžete se domluvit s lékařem na předepsání pomůcky specializované, kterou může pomoci uhradit pojišťovna. Ano, ženy si povzdechnou, že se těch pomůcek snad nikdy nezbaví. Ale chrání prádlo i při „máznutí“ stolicí. O tom se totiž mlčí mnohem urputněji, než o kapičkách čpících. Tady odbočim: Mnoho pánů v jakémkoliv věku si nedělalo starosti s „hnědou čárkou“ na trenkách a slipech v jakémkoliv věku. Jejich družky a manželky ano. A bylo velmi ohleduplné, když si své prádlo z nečistot pánové dostali sami. Byla jich skoro polovina… Nebo ještě je?
S těmi potížemi, obojími, nejsou starší dámy nijak osamocené. Vzpomeňte si, kolik mladých žen se v těhotenství nebo po porodu s takovými problémy potýká? Co teprve všechny ty, které během života zvedaly těžká břemena? Říkávala jsem všem ženám při sociálním šetření, že jsou to holt naše bojové jizvy po mateřství a práci. Jenomže dost otravné. Pánové se moc nepřiznávali, maximálně k prostatě. Navíc mají tu smůlu, že jim pánské pomůcky vadí. Šimrají až ke vzrušení, potvory. Vrátím se k ženám, pánové prominou :-)
Mne na jeden ohromný následek pracovní tělesné dřiny upozornila kamarádka, zdravotní sestra, která s povzdechem přiznala, že v těch čtyřiceti dvou už musela také na operaci„spodku“, že měla veliké potíže. Vnitřní orgány se sesunuly dolů a močový měchýř skoro nic neudržel.
Dovedete si představit, jak nepříjemné jí to muselo být, když samozřejmě musela chodit do práce? Tehdy ještě zvláštní vložky nebyly, stále trpěla strachem ze zápachu, měnila si kalhotky každou chvíli, vycpávala se buničitou vatou a to všechno ještě jistila elastickými kalhotkami, aby to vycpání nebylo vidět a líp těsnilo. Nejen ona, ale stovky a tisíce dalších žen, které v životě dlouhodobě něco těžkého tahaly a přesouvaly, se potýkají s následky. Utrpěla páteř, trpí vnitřní orgány.
Problémy znají i ženy jinak spokojené, kterým se zhruba kolem klimaktéria objevují potíže se vstáváním z toalety a ukápnutím. Přiznala mi kamarádka, že si připadá hloupě i legračně, ale zavrtí ještě nad mísou zadečkem a má klid. Otřese se prý jako slípka, teprve potom se utře. Zajímalo ji, proč tomu tak je, proč bez tohohle opatření něco ukápne nebo šplouchne, třeba až do natažených kalhotek.
Nejsem gynekolog, ale vím, že v měchýři vždy zůstává trocha moči, takzvané reziduální množství. V souvislosti s tím, co jsem o něco výše popisovala o uvolnění svalstva pánevního dna po dlouhém tahání břemen, se může dít leccos.
Existují však cviky, které může v soukromí dělat každý. Našla jsem je na internetu, vytiskla – a po nějakém tom měsíci už byla kamarádka bez slepičího oklepávání. Bohužel mi nedokázala říct, jestli poctivě cvičila tři neděle nebo měsíc, zvládla dokonce jenom půlku z doporučených cviků (prý čtyři), ale byla navýsost spokojená. A vděčná.
Náhoda ji totiž svedla s někým, kdo o tak hloupé věci mluvil normálně a chápal. Mně zase umožnila náhled na to, jak se asi cítí spousta postižených a co zřejmě po ruce nemají – otevřenost, důvěrnost a takt. Nedávno jsem se o současných zápasech dozvěděla z diskuze pod článkem o mladí ženě, která se nestydí být inkontinentní. Jeden pán potíže s inkontinencí rázně smetl ze stolu s tím, že je to všechno blbost.
Není. O takových věcech se všaknahlas nikdo nezmiňuje, není to slušné, ani doktorovi se nepochlubíme, vždyť by to byl trapas! Takže nyní cosi víte, poptejte se, porozhlédněte. Jsou to cviky pro posílení dna pánevního, obsahují je sestavy doporučených cviků pro nedělkya podobně. Často je má gynekolog na letáčcích v čekárně. I starší dámy mají k holčičímu doktorovi chodit, to je bez debat. Správně by mu měly o těchto potížích otevřeně říct. Pokud to nedokážou, může náprava trvat déle.
Asi před dvanácti lety jsem četla výzvu pražské kliniky, abychom v domově oslovili ženy s takovými potížemi. Chtěli seniorkám operativně, ale celkem jednoduše pomoci a hledali „pokusné králíky“. Je možné, že se již můžete u holčičího doktora k takové ambulantní operaci dostat – a bude vyhráno! U potížích s úniky stolice to již možné je (máznutí se prý neřeší), případně pomůže změnit životosprávu, více pít, více pohybu. třeba právě púroto, že běh něco „vyklepe“, co by chtělo vylézt později. Každý jsme jiný.
Doba se mění. V mnohém k dobrému, někdy nám novinky vadí. Reklamy na hygienické pomůcky v televizích jsou vlezlé, uvádějí do rozpaků, doslova otravují. Některým se smějeme, většina nás ruší, když se chceme dívat na film. Jenže v tom okamžiku, kdy nám ukazují spokojené tváře, tak docela nelžou.
Vložky pro pány i dámy, kalhotky a další pomůcky (i ta toaletní židle, které se v nemocnici říká gramofon) opravdu umožní překlenout riziko „ukápnutí“ a člověk se může dál svobodně smát a případně si kýchnout bez obav.
Pomůcky se dají koupit v lékárně a předepisuje je také lékař, pro pány urolog. Což je praktické, protože dobrovolně k němu žádný muž nepůjde – a může tím zanedbat vážnější poruchu, kterou je lehké v začátcích vyléčit. Ano, mluvím o té prožluklé prostatě, o které se lehce mluví jen těm usmívajícím se krasavcům v reklamách.
Problémy s únikem moči člověka obtěžují do té míry, že omezí i návštěvy svých drahých. Tisíc důvodů, proč je mladá žena i důchodce náhle strašlivě zaměstnaný, proč nemůže nikam jezdit, nikde přespávat. Co kdyby v noci kýchli nebo nedoběhli včas na toaletu?! Zjišťovat, co s vložkami… Je nesmírně ponižující připustit, že se člověk počůral, přepírat nějaký flíček nebo nedejbože prostěradlo, hledat jiné, případně prosit o gumovou podložku. Někdo si potajmu vozí svou jednorázovou, aby ji tiše sbalil a večer zase ustlal. Přitom by mu nenápadné kalhotky pomohly lépe.
Znovu se vrátím k tomu, jak takovýhle malinký a pro někoho legrační problémek zasáhne do života a jeho kvality. Leckdo je omezen prostorem a dálkami. Pomyslete jen, kde všude jsou u vás k dosažení veřejné toalety. Žádná sláva, viďte? A to máme stále více lidí s vleklými průjmy. Někdy dosáhnou na euroklíč, někdy ne. Copak mladí, ti leckdy dokážou dojít svižněji, kam potřebují. Starý člověk nepřidá tak snadno do kroku, neseběhne čile schody k metru nebo k secesním záchodkům, schovaným decentně v podzemí. Navíc ty poťouchlé svěrače vytuší, že se toaleta blíží a s úlevnou nadějí těsně před cílem přestávají spolehlivě držet, co mají. Jsou to všechno velice delikátní otázky, ale nesmíme je pomíjet. Ztrpčují život a omezují, ačkoliv stačí velice málo, abychom problém přijali jako fakt, dostali pod kontrolu a žili spokojeně dál.
Pozornost musíme věnovat i prostoru, kde žijeme, včetně ostatního oblečení. Pokud víme, že nějaká kapka již sem tam zmáčela prádlo nebo sedák, povlečení a podobně, i v případě vlastního neucítění je lepší látky měnit, prát a čistit. U lůžek, křesel a sedáků snadno natáhne zápach i molitan nebo jiná vycpávka. Sebelepší vyleštěná podlaha a okna jsou houbeles platná, když cosi zůstane v koberci a křeslech. Což přece známe i z fleků po zvířatech.
Pánové a paní, kteří používají vložky a kalhotky, by tedy měli počítat i s výměnou spodků, punčocháčů, legín a kalhot po dvou – třech dnech nejpozději, pokud mají podezření (oni nebo okolí), že se občas neplecha přihodí. Nebo když nemoc močového ústrojí (případně ženského) provází nějaký zápach.
Pánům se chci věnovat ještě trochu, aby nemysleli, že je opomíjím. Nepříjemný problém s močením (pánové a jejich prostata) nás může dovést až k příčinám jinak netušeným. Třeba když je záhadně pocákaný záchod. Nemám na mysli záhady po opilosti, ale za běžného provozu domácnosti nebo zařízení. Popíšu jednodušeji odhalitelný případ: pán prostě musel během močení stát, ale někdy se neudržel bez opory, takže mu nezbylo, než se opřít o veřeje a strefovat. Možná v tom byl zpočátku i kus klukoviny, kdoví. Na dotazy nereagoval, ba se i divil. Teprve když byl přistižen a o trapné záležitosti se citlivě promluvilo, bylo pro něj objevné zjištění, že i pán může při „malé“ sedět. Pečující zase věděli, že má větší problém s rovnováhou. Než se pán přecvičil na nový způsob, jistil to bažant. Jinde by pomohla instalace madla na WC, ale místnůstka byla velice úzká.
Další problém se objevil právě v souvislosti s prostatou. Pán se musel naučit „potupně“ při močení sedět, protože odmítal řešit problémy s prostatou. Musel víc tlačit, pokud potřeboval na malou – a bál se další nehody. Potíže se ustálily, nebylo nutné je řešit operačně, zůstal jen nový zvyk – a proč ne? On někdo kontroluje, kolikrát muž vejde do kabinky nebo zda vůbec někdy stojí u pisoáru?
Na závěr doporučím úplně jednoduchou věc pro ženy všeho věku: Pokud stojíte, třeba ve frontě, pokrčte kolena. Ono to uvnitř cvičí samo a úniky moče ustávají. Tedy ty malé, kapkovité určitě. A to je i jeden z důvodů, proč při asijských cvičeních máte roznožené a pokrčené nohy. Jinak cvičíte pažemi skoro stejná prostná, jako kdysi sokoli. Tam daleko to tisíciletá tradice dávno vychytávala.
Také břišní cviky v rámci „tanců“ nejsou marné. Ony ty harémové krásky věděly, proč a jak se takhle natřásat. Anebo nevěděly, pouze zůstávaly ve formě. A pokud máte potíže veliké, vězte že milenka francouzského krále, Diana de Poitires, byla po jednom porodu tak potrhaná, že nosila speciální koženou spodničku, aby si močí nezmáčela šaty. Ostatně britský seriál „Volejte porodní sestřičky“ na ČT 1 se v jedné epizodě věnoval šíleným problémům chudinky Indky, rovněž příšerně zraněné porodem.
Samozřejmostí u všech lidí, sužovaných potížemi, je péče o prádlo. Pokud možno bavlněné, které sice není třeba pokaždé vyvářet, stačí šedesátka, ale žehlíme aspoň v té části, která přiléhá k tělesným otvorům! Úniky čehokoliv mohou ženám způsobovat hodně drsné záněty. I v tom případě, že jste vyvložkované skoro celý den…
Nebojte se žít, nebojte se fungovat, dnešek přeje překonávání překážek!
Zdroje:
https://www.kniznieshop.cz/Mudrova-Hana-Potrebujeme-se-d869.htm
https://www.prozeny.cz/clanek/zdravi-a-zivotni-styl-zaujalo-nas-influencerka-nosi-pleny-od-porodu-trpi-fekalni-inkontinenci-neidealizujme-si-materstvi-vzkazuje-105647
