Článek
Pokud se máme sejít, samozřejmě leccos podřídíme dětem. Stromek se jim rozsvěcí, dobroty na stole, třeba konferenčním, jsou připraveny a rozloženy tak, aby přežily nešikovné pacinky, připravíme koutek s hračkami, i když nějaké ty balíčky pod stromkem s hračkami také jsou… Ale co babičky, dědečkové a pra-prarodiče?
Dozvídám se, že současní důchodci jsou spíš na pilulkách než na jídle, že mají kdejakou nemoc a špatně se pohybují. Skutečně jsem do domova přijímala šedesátníky, co byli rádi za ten šestý křížek, neboť se tím pádem dostali mezi žadatele, odpovídající věkem. Mně osobně připadá skoro šílené, že jsem tu hranici už překročila a „přijetí snů“ je pro mne velmi, velmi nežádané. Ale co já vím, co se stane… Ani hůlku nemám, přesto znám spoustu bolístek, na jaké si „moji“ lidé stěžovali. Jenom potichu, samozřejmě, neboť být u rodiny na svátky, to byla veliká vzácnost! Potom se z těch radostí a tajených starostí dlouho rozdýchávali.
Podobně je tomu i v terénu, lidé se někdy uzavírají doma a odmítají opustit svoje pohodlí. Je to však skutečně pohodlí? O tom, jak bývají lidé uvězněni tam, kde musejí sejít a vyjít schody, jsem už i tady psala, (například zde: https://medium.seznam.cz/clanek/hana-mudrova-cas-na-zamysleni-kde-bydlim-a-ziju-105039).
Shrnu tedy námitky lidí, co buď cestu k rodině odmítnou nebo nepohodlně přežijí. Za prvé jde o pomočování nebo časté běhání na WC. U pánů kvůli prostatě, u mnoha lidí i pro Crohnovu nemoc a podobné potíže. Pokud má někdo dokonce vývod střeva, tak tuplem potřebuje hodně svého prostoru a klidu. Lidé velmi omezují svůj pohyb mimo byt a návštěvy? Ty prostě vyškrtnou ze svého života. A že by o téhle příčině hned vykládali, tomu nevěřte.
Druhá věc? Schody, auto, dlouhé sezení. Klouby umějí bolet, to byste se divili. Do auta se také každý pohodlně nenaskládá, protože se kolena divně ohýbají a jak se sedí dlouho, co myslíte? Bolí. Může to být přední sedadlo spolujezdce, posunuté dozadu, ale stejně se obtížně nasedá a vystupuje. Pokud je člověk vyšší a bývalý sportovec, opravdu si užije. Schody jako takové jsem zmínila v onom odkazu výše. Myslete i na to, kde by si mohl dotyčný v mezipatře na chvilku vydechnout, jak ho vynést…
Dlouhé sezení má dvojí tvář. Pokud je v tišším koutku, s chutí si leckdo zdřímne, zvláště v pohodlí. Pokud člověk ztuhne a má se rozhýbat, třeba i z toho auta, na zastávce vlaku nebo autobusu, jauvajs. Proto leckdo odmítá přijmout posezení v tramvaji a jinde, protože vstávání nebývá legrace. Pokud lze očekávat, že bude starší člověk pořád ve středu společnosti a nebude mít, kde si vydechnout, i proto může rodinný slet odmítnout. Změna z klidného rytmu dnů a viceméně nicnedělání na stálou přítomnost více lidí, hluk, třeba i fajn společnosti, to je opravdu velký nápor.
Také spaní má svoje háčky. Aby postel nebyla moc měkká, moc nízká (matraci navíc), samozřejmě i ta křesla prosezená, nízká, měkká… Aby se trefilo v noci na WC, aby byl po ruce nějaký pohárek s vodou nebo jiným pitím, aby si nespavec mohl rozsvítit a třeba něco číst nebo luštit.
Protože nejsme v bačkorách svých starších příbuzných, jsme jednoduše schopni dumat o tom, že se drsně mění povaha, že se dotyčný brání až vztekle a kazil by potom svátky, ale ono to bývá spíše v tom stárnoucím těle víc, než v hlavě. Také je dobré domlouvat návštěvu a přepravu nejpozději v téhle době. I s tím, jak dohodneme pohodlí, co všechno lze zajistit (třeba i koš na WC na hygienické pomůcky…).
Snad se i díky mým připomínkám povede to nejpříjemnější užívání pohody i u vás. Hezké přípravy, hezká setkávání!
