Článek
Taková zlá huba blízko vás, ta umí ničit životy! Pokládám ji za jev takřka iracionální, ale přesto nemůžu pominout některé zákonitosti jejích projevů. Potřebuje vědět, potřebuje přemlít a vyplivnout v pravou chvíli, do těch správných uší, na tom správném místě. A pokud navíc dokáže strhnout několik lidí, omámit svým tvrzením, je na vrcholu blaha. Zlá huba má moc a zachází s ní bezohledně. Ta čarodějnička na fotce je, jak víme a hned rozumíme, nadsázkou. I kdyby jí nějaké to „čurymury fuk“ vyšlo, bude jen legrace. Za zlou hubou zůstává popel a zmar.
Bývají to (především ženské, ale najde se i našeptávač jako Jago) bystré pozorovatelky, v minulosti vyložené v oknech, nejlépe přízemních, které mívají ještě dnes o okolí znalosti, jaké by rozvědka záviděla. Pár jsem jich potkala. Stačila jediná v ulici - a pokud se tudy odvážil procházet kdosi neznámý, nelenila, oslovila, ba i vyběhla a dohonila, jen aby věděla, ke komu šel a co tu hledá. Jedna mne kdysi dokonce pozvala dál, k sobě. Byla jsem ze sídliště, naši rodinu neznala, vypustila mne zpět.
Tyhle vševědoucí dámy, často domovnice v činžácích nebo starší obyvatelky přízemních panelákových bytů, uměly zasahovat do životů až velmi drsným způsobem. Mohly mít silný hlas v uličních výborech Strany a běda tomu, komu nepřály třeba dobrou školu. Běžně se ale staraly především o správnost životních cest a hlavně vlastní zábavu. Kamarádka mi (tehdy ještě s obdivem) vyprávěla, jak se jí svěřila taková babka s úspěšným pozorováním: V poledne parkoval traktor za divným barákem. O dva domy dál byla zavřená okna, ačkoliv bylo horko a větralo se tam pokaždé až do pozdního odpoledne. Paní byla doma, pán měl šichtu ve městě. Traktorista byl docela pohledný mužský a zrovna bez známosti. Paní tedy odhadla, že by mohl zajít do domu se zavřenými okny a jala se číhat. A opravdu, mladá žena tak za hodinu vykoukla, traktorista vyšel na prázdnou náves a pozorovatelka věděla… Samozřejmě, nenechala si to pro sebe, byť přímo neoslovila manžela té paní. O to se časem postarala některá z těch, kterým se s pozorováním svěřila - a ony si to ověřily.
Jakožto zodpovědný rodič, varovala mne moje maminka před zlými hubami ještě kdysi za dob základní školy. Vlastně ani nemusela, protože už několikrát jsem zažila průšvih, odvozený od slov „všechno se dozvím“. Družinářka nelenila a práskla, když jsem třeba donesla svoje princezničkovské šaty a s holkami jsme si dokázaly hrát a převlékat se celou dobu. Nic hrozného se nedělo, snad jen, že jedna silnější holka se do šatů nevešla. A to moc telefonů nebylo… Jenže jedna kancelář a druhá kancelář je měly. Sice jsem také kdysi stála sama proti trojici potvůrek, co byly schopné mi rvát vlasy i s kořínky, ale podle zlé huby jsem provokovala a mlátila já. Druhá nejmenší ze třídy, ale asi hodně agresívní a silácká, když na správném místě plakaly všechny tři, že je všecko bolí.
O tomhle jsme spolu nemluvily, to řešilo vynadání a vařečka, abych si prý netroufala na slabší. Zato, čerstvě zlou hubou zasažená, vyprávěla mi mamka o mimikrech zlé huby. Já si totiž ráda povídala, když mi někdo věnoval pozornost. Jednou takhle s máminou kolegyní z práce. Brala jsem je všechny jako širší rodinu, vždycky mi pochválily vysvědčení, i když se mamka mračila na nějakou dvojku. Nedělní procházky byly časem, kdy jsem si pouštěla pusu na špacír a leccos ze mne vylezlo, včetně spokojenosti na tohle popovídání. Maminka prošla nejdřív krutým vnitřním bojem, neboť dotyčná (docela čerstvě) pracovala ve stejné kanceláři. Poté však zvítězil pud sebezáchovy a mamka mi dopřála jednu z mnoha svých významných životních rad.
Ta paní, kterou předtím tolik zajímalo, jak to u nás doma chodí a vypadá, totiž musela mít jasno snad ve všem. Tolik potřebovala vědět a znát podrobnosti a luštit záhady okolního života, že se jednou dokonce rozjela někam daleko, aby vyzvěděla, proč její nová sousedka ještě skoro po roce není dvakrát sdílná. Jenom se prý usměje a zapadne do domu. Musela tedy zajet do bývalého bydliště a najít podobnou vševědku. No bodejť, byla to trefa, všímavá paní opět osvědčila skvělý čuch! Triumfálně hned při první příležitosti tomu ubohému, obelhávanému, čtyřletému děcku nové sousedky vysvětlila, že tahle maminka není jeho maminka a že má tu svou, jedinou a opravdickou někde úplně jinde. Holčička musela chodit k psychologovi, její svět se zhroutil. Rodina se rychle odstěhovala kamsi jinam a zlá huba byla spokojená. Pořádek musí být a tomu děcku se to přece říct mělo, že?
Po několika letech od mámina varování, po našem drsnějším rozvodu a koloběhu oné dámy po několika úředních postech, se dostala zlá huba pod mámino vedení. Zřejmě nikde moc neobstála, mamka po ní už tři měsíce trpělivě opravovala mzdové výkazy a podivovala se i doma, jak se dotyčná špatně zapracovává. Jednou se při loučení u nás doma můj kluk zmínil, že se rodiče stavili u jejich dobré známé. Byli jsme skoro plnoletí, obě rodiny nám přály, plánovali jsme dlouhý vztah i se svatbou, až dokončí vysněnou školu.
Po jeho odchodu mi mamka docela ztuhle řekla, že si musíme promluvit. Je jí líto, ale dneškem asi náš vztah končí. Protože ta známá je tou zlou hubou s adoptovanou holčičkou a těžko říct, co všechno jeho rodičům napovídala. „Na něho se nezlob, je to hodný kluk a dost rozumný, aby rodiče poslechl. Kdybyste se třeba natruc vzali, tak by nedokončil školu. Kdybyste se zbláznili a zadělali na dítě, zničili byste život i tomu děcku. Dej tomu čas.“ Naznačila i to, co hanebného na nás mohla ona paní vytáhnout. Uznala jsem, že je to šílené. Skoro měsíc se mi vyhýbal, potom jsem po společném známém navrhla schůzku a rozešli jsme se, bez dalšího vysvětlování. Vlastně jsem ho vnímala, přes vlastní bolest, jako nemocného - a byla jsem přece na zdrávce, že… Po letech jsme se potkali a postupně podrželi v těžších časech, přátelsky.
Kamarádce jiná zásadová ženská nastartovala peklo při pubertě dcery. S druhým manželem totiž měla jenom synka, nejmladšího z dětí. On rozdíly nedělal, pro holčičku byl milovaným, nejlepším tatínkem. Jenže jedna ze sousedek se puberťandě krutě vysmála, že tak maximálně otčím, že rád má jen toho svého kluka. Holka utekla z domova, potom všem vyčetla, že jí sprostě lhali, brzy otěhotněla, zkusila drogy, kradla…
Stále mne dokáže překvapit, jak se zlým hubám daří. Jak jsme před nimi skoro bezbranní, jak dokážeme nalítnout bezbřehým lžím. Jak dokonce trváme na jejich „pravdách“, jen abychom si otevřeně nemuseli přiznat, jak jsme nalítli. Tím více nesnášíme až nenávidíme ty, kdo nám zamávají skutečností před nosem.
Nebojme se otevřít oči a vidět věci po svém. Je to hodně těžké a přiznávám, že náročné i po tak dlouhé cestě, jakou jsem od svých osmnácti urazila. Dnes často leccos vyslechnu, ale se soudem a úvahami čekám, až se sejde víc zvěstí z více stran. A nejlépe, dokud se mi nesvěří ta strana špiněná.
Ať se vám v tomto roce zásahy zlých hub vyhýbají - a ať se vám daří k nim nepřidat. :-)
