Článek
Mám ráda, když se sejdeme a někdy je nás plný dům. Třeba sedm dospělých a čtyři děti, spousta hraček, smích a výskání. když jsme se sesedli ke kafi, mluvil jeden z našich mladých o tom, jaký má z domu výhled na Brdy. Jé, Brdy! Což o to, dožila pod nimi moje kamarádka, i té patřila tím pádem krátká vzpomínka. Jenže příběh o staré absurditě mého dětství přehlušil všechno ostatní…
Končila jsem osmou třídu a na školu přišla zajímavá výzva: Pokud přes prázdniny napíšeme o místním partyzánském odboji, otisknou naši práci na oslavách osvobození (v roce 1975) v krajských novinách Průboj a navíc to bude jednička z češtiny, co pomůže i na vysvědčení. Koho by tak s tím asi mohli oslovit? Moc nás nebylo. Doma se sice chechtali, ale otec, tuším, sehnal přes protifašistické bojovníky adresu opravdického žijícího partyzána na vedlejším sídlišti. V Kadani jsme z jakéhosi důvodu žijící partyzány neměli jiné než přistěhovalé.
Domluvila se návštěva starého pána, popovídali jsme si, ale neměl ani moc fotek nebo jiných věcí. Přesto jsem jeho vyprávění zaznamenala. Opravdu nic moc, vyprávěl spíš tak, jako kdyby psal kroniku, skoro žádné podrobnosti. Navíc byl mezi partyzány až skoro od jara 1945. Osobně myslím nebojoval, ale Brdy, to bylo významné středisko odboje! Docela se divil, že jsem ještě nezažila žádnou besedu s ním, neboť prý dlouho chodil vyprávět do škol. Věřila jsem mu, že holt nedělal akce jako ve filmech, jakými jsme byli pořád krmeni, ale už samotný fakt, že to bylo nebezpečné, že se zúčastnil, pro mne něco znamenal. Vždyť jsem si dobře pamatovala rok šedesát osm, tanky a obrněnce!
Sepsala jsem to, v září donesla do školy - a bylo ticho. Potom mi pan učitel řekl, že se ta soutěž nějak odvolala, že jsem stejně nesplnila zadání (nepsala jsem přece o ZDEJŠÍCH partyzánech!) a navíc asi těch prací dohromady moc nebylo. Jedničku jsem ale dostala a to mi stačilo.
Když jsem rodině o téhle epizodě vyprávěla, smáli jsme se a kroutili hlavou nad tímhle nesmyslem. Jakpak asi a čímpak chtěl krajský výbor KSČ v severočeském kraji bodovat v celostátním úkolování žáčků, nejlépe pionýrů, při pátrání po místní historii? Vždyť původní obyvatelé byli odsunuti, padni, komu padni? Odešli přece i antifašisté. Leda ti Verwolfové by se asi dalo říct, že partyzánštili… Absurdita, nesmyslný nápad, jako kdyby v tom Ústí měli naprosto vymyté mozky. Vlastně jedna z mnoha absurdit oné doby, jenom jsem ty další kolem nás nevnímala.
Po ránu mi teď napadá, že se život opravdu točí dokola, i když je to spíše spirála. Současnost je zvláštní. Zasmějme se, procvičme krk při kroucení hlavou. Dokud si dokážeme uvědomit pošetilosti a hlouposti mocných, ještě není nic ztraceno.
