Článek
Tak jsme tu nedávno měli čerstvě podepsaný zákon, že NE znamená NE a na děti se sexuálně podníceně nesahá. To bylo radosti, že se u nás taky zákonodárně myslí na věci, jinde už dávno právě tak vnímané! Vlastně na tom svou „zásluhu“ mělo leccos, osvěta zafungovala i drsným způsobem při obvinění dvou veličin, Feriho a Cimického.
A teď užaslo Nejvyšší státní zastupitelství nad čímsi, z čeho čouhá spousta vidlí směrem k oné nedávné novelizaci. Za znásilnění nebo sexuální predátorství vůči dětem by si měl dotyčný odtančit pouze pár desítek hodin prospěšných prací?!
Za vraždění duší? Za zničené roky, ba desetiletí života? Za traumata, která se přenesou do rodin a pocuchají další generace?!
První, co mne napadlo (poté, co jsem přestala běhat po stropě), že zase něco vyplodil klasický bílý hetero muž středního, spíše vyššího věku. V debatách pod mými příspěvky na podobné téma se leckdo (na FB) ohražoval, že ta americká typologie je zde nemístná. Možná jde skutečně pouze o pár jedinců. Nevidí si na špičku nosu, natož aby nahlédli důsledků své společenské sterility. Vzdělání pravděpodobně mají (právnické, což asi leccos vysvětluje), což je jakoby opravňuje k postoji zvysoka hledět (něco jako kašlat…) na dolní pinožení davů. K tomu dostali ÚKOL. Měli koukat, kde ušetřit na provozu věznic. Lepšolidi tedy bafli vidle a zapíchli je kamkoliv, kde to přece nic moc neznamená.
Možná jsou praštění cifršpiónstvím, protože podíváme-li se třeba patnáct roků zpátky, moc řečí se na veřejnosti kolem obětí všech sexuálních predátorů nenadělalo. Statistiky - pokud by na ně koukli - jim tedy mnoho neřekly. O čem se moc nepíše, jakoby neexistovalo a nějaké uřvané bojovné spolky? Nejspíš feministky, cha, nad ty jsou taky povznesení. Jen si vzpomeňte na Feriho obránce (přitom coby právník by jaksi měl mít ponětí, že).
Tím se, samozřejmě, zcela vymkly povědomí i náklady na nápravu škod na obětech. Což by byla taky důležitá čísla. Ona se totiž celé roky skoro žádná ani nekonala. A když, mohla vypadat různě, spíše ve stylu pokus-omyl.
Prošla jsem ženskými kolektivy a byla vrbou, tudíž vím o mnoha bolestech. Hodně jsem jich v různých článcích vzpomněla. Jedno měly společné - oběti nechtěly útočníka hodně dlouho potkat. Potřebují mnoho času na vyhojení. Jistota vyloučení dotyčného z jejich blízkosti jim dává šanci, odpadá alespoň jeden ze strachů.
Jak se to tak občas schumelí, nedávno jsem vyslechla přiznání oběti incestu. Ke znásilnění došlo před třiceti roky, ale ještě dvacet let poté se ve výroční noc budila hrůzou z nočních můr. Ono to bylo spíše období několika dnů až týdne. Měla náročnou práci, rodinu, běžné starosti, ani si neuvědomovala tok času - ale podvědomí dobře vědělo, že je patnáctého září. Predátor už dávno zemřel, oběť žije v jiném kraji. Do míst dětství a dospívání za jeho života ani nepáchla. I když pouze projížděla, měla panické ataky. Užila si snad všechny problémy všech obětí, prožívala to, čemu říkám vraždění duše a schopnosti plně žít. Bez jakékoliv odborné pomoci - ta totiž běžně dostupná nebyla - a dosud není. Zatím tedy není alkoholičkou ani na práškách. Jenže až přijde stáří, prohloubí se její stálé deprese…
Zdá se vám nelidské počítat tohle vyloučení za mřížemi do kladných dopadů trestu? Potom vám zase já oponuji tím, jak celá desetiletí oběti trpí bez pomoci, jak se právem celé věky bály přiznat, co se jim stalo. Jak utíkaly, bály se vzpomínek. Jak jsme nyní pouhých několik roků rádi, že se dokážou statečně otevřít a dostat ze sebe alespoň část hnisu.
Pokud by měly dostat odpovídající pomoc, stálo by to mnohem víc,než zavření všech sexuálních predátorů. Počínaje dalším vzděláváním policistů a lidí v terénu, poradnami, linkami, soudními síněmi, kde se oběti nesetkají s agresory (ona ta technika něco stojí), potom léta sezení se specializovanými terapeuty, pobyty v léčebné komunitě, pro ty, co se dostanou k pomoci pozdě, ještě odvykačky… Jejda, to je nám najednou potřebných miliard! Zatraceně potřebných a nutných, to mi věřte. Mimochodem, pokud jsou nyní úspěšné takové ty sedánky pachatelů s oběťmi zločinů, aby věděli, co vlastně všechno provedli (a skutečně se tam i brečí), hádejte, proč se nedaří sehnat podobně statečné oběti sexuálních predátorů. Můžete třikrát.
Nad strádáním obětí by se kámen ustrnul, možná by plakal jako ta socha na obrázku, jenže takový kámen, to je holt kvalitní materiál. Smečka odborníků pana ministra je jiné podstaty. Užila si turnaje v házení vidlí hlava-nehlava.
