Článek
Adolf Ratzka je zakladatel European Network on Independent Living. (ENIL) Cílem Enilu je umožnit lidem s postižením žít nezávisle, bez toho že by o jejich potřebách rozhodoval někdo jiný. Znamená to mít přátele, koníčky, studovat beze strachu, platit složenky a chodit na koncerty nebo na party. Založit vlastní rodinu. Dneska má Adolf Ratzka narozeniny. Je sám člověk s postižením. Jak můžete vidět, využívá nejenom vozík, ale i neinvazivní podporu dýchání. Díky tomu, že měl osobní asistenci, je schopný se pochopitelně o sobě sám rozhodovat. Nepáčí se z něj údaje o jeho soběstačnosti. Pokud mu v tom nebrání únava, tak žije, jako by postižený nebyl včetně toho, že má manželku - která není jeho pečující osoba, a vede organizaci.
V roce 2023 publikoval článek, kde shrnul, jak má vypadat osobní asistence tak, aby mohli lidi s postižením žít nezávisle. S dovolením tady nastíním hlavní body.
- Kontrola nad osobní asistencí: První podmínkou pro nezávislý život je, že osoby s postižením by měly mít kontrolu nad svou osobní asistencí. To znamená možnost najímat, zaměstnávat, školit, vyplácet a propouštět své asistenty. Kontrola nad osobní asistencí umožňuje individuální přizpůsobení této služby konkrétním potřebám a životním okolnostem každé osoby s postižením. Asistence má umožnit spontánní výlety a rozhodovat o tom, jak bude probíhat nesmí asistent, ale ten kdo asistenci potřebuje.
- Přímé platby od státu: Druhou podmínkou je zajištění přímých plateb od státu na účty osob s postižením, které slouží k financování platů asistentů. Tímto způsobem mají osoby s postižením kontrolu nad finančními prostředky a mohou samy rozhodovat o tom, koho zaměstnají a jakou mzdu jim zaplatí. Přímé platby umožňují nezávislost a eliminují nutnost akceptovat služby, které byly vybrány vládou.
- Dostatečné pokrytí nákladů na asistenci: Třetí důležitou podmínkou je zajistit, aby přímé platby od vlády pokrývaly náklady na veškeré potřebné hodiny osobní asistence a umožňovaly platit konkurenceschopné mzdy asistentům. Bez dostatečného financování by asistenti nemohli očekávat spravedlivou odměnu a kvalitní služby. Nedostatečná asistence by mohla vést k závislosti na rodině nebo dobrovolnících a komplikovat plánování, realizaci a dokončování aktivit a projektů.
Fotka ze zasedání poradního orgánu pro monitorování práv lidí s postižením, jsem tam vpředu na vozíku ve strakatém oblečení.
Jak vypadá strategie asistence v České republice? Česká republika bohužel investuje mnohem více peněz do institucí, než aby lidem umožnila se rozhodovat sami za sebe.
Mnoho lidí je nuceno žít v ústavech - jiná možnost pro ně prostě není. Je to proto, že stát sice vyplácí lidem přímé platby, ale ty stačí maximálně na 4 hodiny asistence, a to pokud máte štěstí v tom, že se vejdete do tabulek. Z vlastní zkušenosti vím, že jsou lidi, co ačkoliv potřebují asistenci, tak jejich příspěvek na péči je 0 kč. Ze zkušeností ženy středního věku, co možná již zemřela jsem se dozvěděla, že pobírala 800, což jí zajistilo asi tak… 5 hodin asistence za měsíc, přestože podle mého odhadu potřebovala pokrýt asistencí několik hodin každodenně.
Jak to vypadá v ústavech? Podle článku z Hospodářských novin výzkumy jasně dokazují, jak instituce člověka oddělují od společnosti, deaktivizují a brání mu v rozvoji.
Lidi taky mohou nechat za příspěvek na péči nechat pečovat příbuzné. V tom případě riskují zranění, ztrátu identity, a někdy bohužel i násilí. V případě, že je člověk s postižením oběť násilí od pečující osoby, může se dostat do velmi křehké situace kvůli tomu, že příspěvek na péči nepokryje ani jeho životní potřeby.
Sociální služby taky chybí, nebo jejich pracovníci rozhodují za lidi s postižením. Dochází k tomu, že klienti a klientky mohou i hladovět, ale i menším excesům jako uklízení špinavého nádobí mezi čisté a další nedodržování zásad hygieny. Lidi, kteří si stěžují, riskují, že budou pronásledováni.
Pracuji proto na dlouhodobé změně. Učím se od Zuzany Navrátilové, první české členky European Network on Independent Living. Požádala jsem o členství v iniciativě Žít po svém, jejíž návrhy, pokud to dobře chápu, by umožnily lidem alespoň bezpečný odchod ze situace domácího násilí tím, že by jim asistence zajistila alespoň základní životní potřeby - což nyní není úplně možné. Sepisuji shrnutí analýzy nákladů a benefitů na nezávislý život - ano, pochopitelně mě zajímá, kolik to bude stát a jaké jsou potom přínosy pro společnost.
V neposlední řadě jsem členka poradního orgánu pro monitorování práv lidí s postižením.
A učím se od Adolfa Ratzky.
Chcete asistovat? Mrkněte se prosím na film Kripl Kemp, na Netflixu je to jako Crip Camp, kde se dozvíte víc o tom, že lidi s postižením jsou sami o sobě lidmi s potřebou přátelství, snů a normálních aktivit. Poznáte zvukaře pro Gratefull Dead, asistenty. co jsou hippies a taky Judy Heuman - díky ní máme bezbariérovost. Můžete si taky přečíst můj starší článek a můžete se i přidat do skupiny Osobní asistence .
Potřebujete asistenci? - ozvěte se ombudsmanovi na mail podatelna@ochrance.cz
Prosím, počítejte s tím, že zatím s tím Kancelář veřejného ochránce práv nic neudělá, ale pokud se ozvete, bude to sloužit jako odrazový můstek, aby se MPSV přestalo tvářit, že je všechno v pořádku. Nula až čtyři hodiny asistence nemusí stačit k životu tak, aby se člověku aspoň nezhoršoval zdravotní stav.
