Článek
Cecelia Cichan je jediná přeživší letecké katastrofy, ke které došlo v srpnu 1987 ve státě Michigan. Jednalo se o jedno z nejstrašnějších leteckých neštěstí v USA, při kterém zahynulo 148 pasažérů, 6 členů posádky a 2 motoristé na silnici, kam se letadlo zřítilo. Tehdy čtyřletá Cecelia prožila obrovské trauma a dlouhá léta se k nejtrýznivějším okamžikům svého života nechtěla veřejně vyjadřovat. V květnu 2013 ale nakonec změnila názor, vystoupila ze své komfortní zóny a ve snaze pomoci rodinám obětí promluvila nejen o samotné tragédii, ale i o tom, čím vším si po ní sama prošla.
Osudný let
Dne 16. srpna 1987 bylo na palubě letadla McDonnell Douglas MD-82 společnosti Northwest Airlines celkem 149 cestujících, včetně 21 dětí. Nacházela se mezi nimi i čtyřletá Cecelia Cichan, která se vracela z návštěvy příbuzných v Pensylvánii spolu se svou matkou Paulou, otcem Michaelem a šestiletým bratrem Davidem domů do města Tempe v Arizoně.
Let Northwest Airlines 255 byl pravidelný osobní let z letiště Detroit Metropolitan Wayne County Airport v městě Romulus v Michiganu na letiště John Wayne Airport ve městě Santa Ana v Kalifornii s mezipřistáním na mezinárodním letišti Phoenix Sky Harbor International Airport nedaleko města Phoenix v Arizoně.
Do kokpitu stroje usedli zkušený kapitán, 57letý John R. Maus, který pro leteckou společnost pracoval dlouhých 31 let a první důstojník, 35letý David J. Dodds, jenž patřil také k výborným pilotům. Posádku dále tvořily ještě čtyři letušky. Ve 20:44 místního času dostalo letadlo povolení ke vzletu.
Po dvou minutách bylo po všem
Jakmile se letadlo zvedlo ze startovací dráhy, objevily se vážné problémy. Nebylo schopné vysunout klapky a ve výšce přibližně patnáct metrů nad zemí se začalo kývat ze strany na stranu. Po chvíli stroj narazil levým křídlem do sloupu osvětlení půjčovny aut, která stála u letiště. Křídlo se v důsledku nárazu rozlomilo a došlo k vznícení leteckého paliva uloženého v křídle.
Poté se letoun prudce otočil doprava, najel do dalších sloupů osvětlení a také do střechy půjčovny aut. Následně se letadlo přibližně ve 20:46 zřítilo na dálnici, kde usmrtilo dva lidi v autě a rozlomilo se. Jeho trup se pak smýkal po silnici až nakonec narazil do nadjezdu, v důsledku čehož začal celý hořet a rozpadl se na několik částí. Vše se seběhlo tak rychle, že lidem v letadle nebylo možné jakkoliv pomoci a následky nehody byly fatální.
Z trosek se ozýval dětský pláč
Na místo neštěstí se okamžitě vypravily záchranné týmy, ale nedařilo se jim najít nikoho, kdo by byl naživu. Při prohledávání trosek to vypadalo, že všichni na palubě letadla zahynuli. Když v tom jeden z hasičů John Thiede uslyšel slabý nářek. Později uvedl, že to bylo, jako by plakala panenka. Šel tedy zkontrolovat místo, odkud se ozýval pláč, a povšiml si malé dětské ruky, která se hýbala. V okamžiku, kdy našel živou Cecelii, zavládla mezi hasiči a záchranáři radost.
Jakmile jsme ji našli, měli jsme alespoň malý kousek radosti, že jsme nalezli přeživšího, protože jsme už ani nevěřili, že bychom objevili někoho živého.
Děvčátko bylo stále připoutané k sedadlu a leželo na něm další tělo. Později vyšetřovatelé dospěli k závěru, že šlo s největší pravděpodobností o tělo Ceceliiny matky, která se snažila až do poslední chvíle chránit svou dceru. A tím, že Cecelii „zalehla“, jí skutečně zachránila život. Nedaleko od děvčátka se pak našla mrtvá těla zbývajících členů její rodiny. V nemocnici, kam byla Cecelia převezena v kritickém stavu, se ukázalo, že holčička utrpěla popáleniny třetího stupně a také zlomeniny lebky, klíční kosti a levé nohy.
Zpočátku se ani nevědělo ke komu holčička patřila. Nakonec ji na základě zveřejněné výzvy poznal podle naštípnutého zubu a fialového laku na nehtech její dědeček. Cecelii následně čekalo několikaměsíční léčení, nejprve v nemocnici a pak ambulantně. Podstoupila celou řadu náročných lékařských zákroků, mimo jiné jí musela být provedena kvůli popáleninám na rukou a nohou transplantace kožními štěpy.
Obrovský zájem médií
V okamžiku, kdy média zveřejnila zprávu o jejím přežití, zvedla se mezi lidmi obrovská vlna zájmu o její osobu. Tvář dívky byla na titulních stranách novin a časopisů, informovali o ní televizní stanice na celém světě a každý chtěl vědět, jak se jí daří. Cecelia dostávala tisíce dárků od cizích lidí a přišlo jí více než 30 000 pohlednic. Její opatrovníci proto požádali, aby byly dary distribuovány do místních dětských nemocnic a zároveň rodina také založila ještě svěřenecký fond.
V říjnu 1987 byla Cecelia po sedmi týdnech léčení propuštěna z nemocnice a žila potom se svými příbuznými z matčiny strany v Birminghamu v Alabamě. Její teta Rita (sestra její matky) a strýc Frank Lumpkinovi se ze všech sil snažili, aby Cecelia měla v rámci možností šťastné dětství. Úzkostlivě ji chránili zejména před tlakem médií, která označovala dívenku za „zázračné“ dítě a neustále se snažila s ní navázat kontakt.
Vystoupila téměř po 26 letech
Ani poté, co Cecelia dospěla, se médiím nedařilo přesvědčit ji k veřejnému vystoupení. Jen zcela výjimečně se pro některé noviny občas k něčemu stručně vyjádřila, ale to bylo vše. Mnoho lidí proto překvapilo, když se objevila v dokumentu nazvaném Sole Survivor, který byl odvysílán v květnu 2013. Téměř po 26 letech od letecké tragédie tak mohli lidé poprvé veřejně vidět a slyšet jedinou přeživší letu Northwest Airlines 255.
Cecelia uvedla, že se rozhodla veřejně promluvit proto, že se jednalo o skupinový projekt, ve kterém vystupují i jiní přeživší podobných tragických událostí. Zároveň chtěla pomoci rodinám zesnulých. Celá řada z nich chtěla vědět, co se s Cecelií po nehodě stalo a jak se jí daří. Cecelia pro ně podle jejich slov totiž představuje jakési „poslední spojení“ mezi těmi co zahynuli a pozůstalými. Udělalo jim tedy velikou radost, když ji mohli na vlastní oči vidět a slyšet.
Pro samotnou Cecelii přitom šlo o těžké rozhodnutí, jelikož nikdy veřejně nepromluvila o všech strastech, které zažívá v souvislosti s hrůznou tragédií. O strašné ztrátě, kterou utrpěla, o vině a nesmírném tlaku, který cítí kvůli tomu, že zůstala naživu, zatímco všichni ostatní zahynuli. Často si kladla otázku, zda tohle vše mohou ostatní lidé vůbec pochopit?
Pamatuji si, že jsem měla vztek a cítila vinu toho, kdo přežil. Proč můj bratr nepřežil? Proč nikdo? Proč já?
Bylo pro ni velmi náročné vracet se do minulosti k nejtrýznivějším okamžikům svého života, ale nakonec tak učinila ve snaze celou záležitost v sobě konečně uzavřít a najít vnitřní klid. Ačkoliv si Cecelia ze samotné hrozné nehody nic nepamatuje, neznamená to, že ji navždy nepoznamenala. Kromě toho, že jí na těle zůstaly jizvy, má především rány na duši. Cecelia uvedla, že si vše, co se stalo, naplno uvědomila až v období dospívání, a zejména pak na střední škole. Fyzická bolest časem odezněla, zranění se zahojila, ale rána v jejím srdci ze ztráty rodičů a bratra se nezacelí nikdy.
Tetování jí připomíná havárii
Na levé zápěstí si nechala vytetovat letadlo, které jí připomíná tragédii, na kterou myslí dle svých slov „každý den“. Své soukromí si ale nadále úzkostlivě střeží a o mediální „popularitu“ nestojí. Ví se o ní, že se narodila 10. dubna 1983 v městě Columbus ve státě Ohio. Vystudovala arteterapii na střední škole, kde poznala i svou lásku a zároveň budoucího manžela Johna Benjamina Crockera. Na svatbu Cecelie a Johna, která se konala v červnu 2006, dorazil také její zachránce, hasič John Thiede, který o Cecelii hovoří jako o své „mladší sestře“.
Dnes 41letá Cecelia Cichan provdaná Crocker žije spokojeným životem. Každý den ji ale provází myšlenka, kterou vyslovil otec jedné z obětí: „Važte si svých blízkých, protože nikdy nevíte, kdy je znovu uvidíte.“
Poznámka autora: Tragická havárie letu Northwest Airlines 255 si vyžádala celkem 156 životů. Vyšetřovatelé nehody ve své zprávě z 10. května 1988 konstatovali, že k ní došlo chybou pilota. Jako pravděpodobnou příčinu označili zejména skutečnost, že letoun nebyl správně nakonfigurován pro vzlet a posádka se neujistila, že klapky a lamely jsou vysunuty.
Wikipedia, heslo: Northwest Airlines Flight 255
