Houbaři mají v některých lokalitách žně: Rostou hlavně pravé hřiby i bedly

Češi jsou od nepaměti národem vášnivých houbařů, a tak není divu, že se nyní ve velkém vydávají do lesů, aby si z nich odnesli košíky plné hub. Na řadě míst naší vlasti byly v minulých dnech vydatné deště, díky kterým začala ta pravá houbařská sezóna.

Ačkoliv u nás roste mnoho jedlých druhů hub, lidé nejčastěji sbírají hřibovité houby. Nyní se v lesích dají najít především takzvaní „praváci“, mezi něž řadíme zejména hřiby smrkové či dubové. Na příhodných místech se objevují také křemenáče a kozáci. Prozatím ale tolik ještě nerostou hřiby hnědé, dá se však očekávat, že se rovněž začnou hojně objevovat v nejbližších dnech. Nechybí ani nálezy méně obvyklých druhů jako je například jedlý hřib citronový, který je mykology považován za druh hřibu smrkového.

Radost z houbaření je v těchto dnech o to větší, že většina plodnic hřibů není červivá. Houby teď rostou díky příznivým podmínkám rychle, jsou proto pevné a zdravé. Při jejich sběru by se lidé měli chovat tak, aby pokud možno neničili podhoubí. Plodnice se správně mají opatrně vydloubnout prstem, nikoliv uřezávat nožem. Sbírat by se přitom měly jen houby zdravé, které nejsou okousané od zvěře nebo napadené červy či plísní. Je potřeba zdůraznit, že do košíku nepatří ani vzácné a chráněné druhy hub.

Při toulkách přírodou lze v současné době všude na loukách, mezích, v křovinách a v lesích spatřit bezpočet bedel vysokých. Je jich tolik, že to vypadá jako v bedlovém ráji. Tento druh bedly je jedlý a velmi chutný. Z bedel vysokých se dají například připravit výtečné houbové řízky, je možné je také usušit, poté rozemlít a připravit si z nich „houbové koření“. Tyto krásné houby se dají určit poměrně snadno, kupříkladu podle toho, že v horní třetině třeně mají široký posuvný bělavý prsten s dvojitě roztřepeným okrajem. Jejich dužnina je světlá a po rozkrojení nemění barvu.

Zatímco hřibovité houby umí lidé poměrně dobře určit, u bedel tomu tak mnohdy není. Stačí se podívat na sociální sítě, kde se teď ve skupinách věnovaných houbaření vyskytují pod příspěvky dotazy, zda je to bedla, nebo není. Lidé se také často ptají, jestli se jedná o bedlu, která je jedlá. Odborníci z řad mykologů v této souvislosti upozorňují, že i tady platí jednoduché pravidlo: houby, které dobře neznáme, raději vůbec nesbíráme.

Mezi bedlami, které rostou na našem území, se totiž najdou i jedovaté druhy, jako je třeba bedla zahradní. Ta obvykle neroste v lesích, ale najdeme ji spíše v zahradách, parcích, může se objevit i na kompostu. Bedla zahradní má bělavou dužninu, která se po rozkrojení zbarvuje nejprve do oranžova, později červená, nebo hnědne. Podle toho se dá velmi dobře odlišit od bedly vysoké. Když je řeč o bedlách, je poněkud zarážející, že se vyskytly i případy, kdy byla bedla vysoká zaměněna za muchomůrku zelenou či muchomůrku tygrovanou.

Pokud patříte k těm houbařům, kteří žijí v oblastech, kde tolik nepršelo nebo u vás zatím houby nezačaly pořádně růst, nezoufejte. Houbařská sezóna tento rok ještě rozhodně nekončí. Jsou místa, kde houby teprve začnou více růst. Vyčkejte tedy ještě pár dnů a vydejte se opět do lesa na „obhlídku“. Jistě si pak domů nějaké houbařské úlovky přinesete.

Kam se vypravit na houby vám napoví i mapa pravděpodobného růstu hub, kterou aktualizuje Český hydrometeorologický ústav ve spolupráci s odborníky z České mykologické společnosti. V současné době se jedná zejména o lokality, kde nedávno spadlo nejvíce srážek.

Zdroje:

myko.cz, nachodsky.denik.cz, info.chmi.cz

ANTONÍN, Vladimír. Houby: česká encyklopedie : neobvyklá kniha o světě hub u nás i v cizině, praktická příručka houbaře pro určování, sběr, ochranu, pěstování a zpracování hub. [1]. Praha: Reader's Digest Výběr, 2003. ISBN 80-86196-71-2.

KOTLABA, František a ANTONÍN, Vladimír. Atlas hub: Houbařské recepty. Receptář. Praha: Readers Digest, 2011. ISBN (Váz.)