Idol ruských mužů: Představitelka Nastěnky měla při natáčení Mrazíka svůj první intimní zážitek

Ruská herečka Natalja Sedych, které slávu přinesla hlavní role Nastěnky v dnes již kultovní pohádce Mrazík, se stala po jejím odvysílání sexsymbolem pro tisíce ruských mužů. Ctitelé jí psali milostné dopisy, ve kterých někteří Natalje vyznávali lásku, druzí jí dělali erotické návrhy, jiní jí pro změnu nabízeli sňatek, bohatství a šťastný život po jejich boku. Natalja byla tehdy velmi mladá, nezkušená a nesmělá dívka, kterou podobná vyznání a nabídky uváděly spíše do rozpaků. Představitelka Nastěnky se později svěřila, že na takový příval nápadníků tenkrát nebyla vůbec připravená. Během natáčení se platonicky zamilovala do představitele Ivánka, se kterým měla svůj první intimní zážitek.

Natalja Sedych je ruskou a sovětskou divadelní a filmovou herečkou, tanečnicí, baletkou a také krasobruslařkou. Narodila se v rodině filoložky a vojáka z povolání 10. července 1948 v Moskvě. Již jako malá si přála být krasobruslařkou, jako čtyřletá začala trénovat a záhy se u ní projevil velký sportovní talent. V dětství se věnovala také tanci a baletu, objevila se v televizní reklamě a v několika menších filmových rolích. Rodiče se později rozvedli, což Natalja nesla natolik těžce, že trpěla poruchou příjmu potravy.

U nás je známa díky roli Nastěnky, kterou ztvárnila v populární ruské filmové pohádce Mrazík, která se začala natáčet v březnu roku 1964. Nezapomenutelný snímek natočil režisér Alexandr Rou. Ten do role něžné venkovské dívky obsadil tehdy teprve 15letou Natalju, kterou objevil na krasobruslařském festivalu, kde měla vystoupení na téma „Umírající labuť“. Dívka režiséra okouzlila svým procítěným projevem, nevinným dívčím půvabem i pohybovým nadáním. Natalja ale doma narazila na zákaz rodičů, kteří byli striktně proti tomu, aby ve filmu hrála. Když však zjistili výši honoráře, přece jen k natáčení svolili. Natalja kvůli roli Nastěnky přerušila studium na Choreografické a baletní škole a s radostí se pustila do natáčení, které si zpočátku značně idealizovala.

Záhy se však ukázalo, že filmařská branže má pro ni ale i jistá úskalí. Během natáčení si dospívající Natalja jen těžko hledala mezi staršími herci přátele. Ti se s ní příliš nebavili, a tak trávila většinu času se svou matkou, která ji během natáčení snímku doprovázela. Navíc se dívka platonicky zamilovala do svého staršího hereckého kolegy, kterým byl představitel Ivánka, lamač ženských srdcí Eduard Izotov.

Ten byl tou dobou šťastně ženatý se svou první láskou, spolužačkou Inge Budkevič a o dívčině náklonnosti neměl ani tušení. Mladinkou Natalju vnímal spíše jako dítě a podle toho se k ní i choval. Kdykoliv se spolu měli líbat před kamerou, měla s natáčením intimností zamilovaná Natalja velké problémy. Velmi se před ostatními styděla, protože polibek s „Ivánkem“ byl jejím prvním v životě a představoval pro ni intimní zážitek, na který nikdy nezapomněla.

Traduje se, že bylo náročné natočit i scénu, v níž se její sestra Marfuša marně snaží chytit v bahnitém rybníčku husu, kterou má následně připravit svému budoucímu ženichovi k obědu, což se jí nedaří, a tak ji má Nastěnka z vody vytáhnout, aby se neutopila. Voda v rybníčku prý byla nejen špinavá, studená a smradlavá, ale také plná pijavic, které potom museli „Marfuše“ odstraňovat. Není tedy divu, že se Natalje do vody vůbec nechtělo a sám režisér ji musel důrazně pobízet.

Pohádka se měla původně točit v okolí Moskvy, ale jako naschvál ten rok nenapadl sníh, a tak nezbývalo než se za ním přesunout na vzdálený poloostrov Kola, který leží až za polárním kruhem. Herci i celý filmový štáb byli skutečně zmrzlí „na kost“ a všem se ulevilo, když měli natáčení v třeskutých mrazech konečně za sebou.

Filmová pohádka slavila u diváků obrovské úspěchy a z hlavních představitelů udělala hvězdy. Natalja dostávala doslova „hromady“ milostných dopisů, na které nechtěla odepisovat, a tak to na žádost režiséra slavné pohádky ve většině případů za ni dělala její matka. Ctitelé jí posílali květiny a zahrnovali ji dárky, které často nacházela i před dveřmi svého bytu. Bohužel se našli i tací, kteří dívku pronásledovali na každém kroku, což jí nebylo vůbec příjemné.

Samotná Natalja si svou slávu nijak zvlášť neužívala a nezajímala se ani o davy svých nápadníků. Měla jediný sen, stát se velkou baletkou a za ním si šla. Dokončila baletní školu a postupně se vypracovala až na místo přední sólistky Velkého divadla v Moskvě. Stihla si přitom zahrát ještě několik rolí ve filmech, ale později se věnovala pouze baletu. Pod vedením hvězdy, jakou byla slavná ruská baletka Maja Pliseckaja, se stala primabalerinou. Ztvárnila hlavní role v baletních představeních Louskáček, Šípková Růženka či Anna Karenina. Cestovala po světě, budovala si kariéru a užívala si své úspěchy.

Po krásné „Nastěnce“ marně toužily tisíce ctitelů mezi nimiž nechyběli ani bohatí a vlivní muži. Jedním z nich byl i Nataljin budoucí tajný přítel, jehož jméno nikdy neprozradila. Údajně se mělo jednat o íránského miliardáře Babeka Seruše, který se měl stát počátkem 70. let jejím milencem. Boháč se do ní prý bezhlavě zamiloval, a dokonce ji požádal i o ruku. Natalje věnoval smaragdový prsten s obřím diamantem, ale Natalja mu přesto na otázku, zda se chce stát jeho ženou, odpověděla „ne“.

Ze zástupů mužů, kteří jí leželi u nohou, si jako partnera nakonec zvolila svého kolegu z divadla, který tam působil jako choreograf. Jejich vztah se vyvíjel slibně, rozuměli si, měli stejné záliby i přátele. Milostný románek měl ovšem dramatický konec, neboť se z milence vyklubal chorobný žárlivec s násilnickými sklony. Během baletního turné v Leningradu (dnešní Petrohrad) Natalja poznala skladatele Viktora Lebeděva a přijala jeho návrh, aby se setkali v restauraci.

To ale neměla dělat, protože zlomyslní kolegové z divadla o tom vzápětí informovali jejího přítele. Ten nelenil a vydal se na cestu do Leningradu, kde v hotelu vyrazil dveře Nataljina pokoje, prohledal ho zřejmě v domnění, že tam objeví soka v lásce a pak se vrhl na Natalju, kterou ohrožoval nožem a poté ji začal na posteli škrtit ručníkem. Natalja se tenkrát bála o svůj život a na poslední chvíli se uchýlila ke lsti. Přísahala milenci věrnost a lásku až za hrob, ten přestal zuřit a pustil ji. Hrozný zážitek se neobešel bez následků, Natalja potom měla úzkosti a další psychické problémy.

Po bouřlivém rozchodu s násilnickým žárlivcem nic nebránilo tomu, aby se mohla vídat s ženatým Lebeděvem. Ten se kvůli krásné Natalje rozvedl a vzal si ji za ženu. Natalja s ním má jediného syna Alexeje. Rodina ale nikdy prakticky nežila pohromadě, každý z manželů měl svou práci a kariéru a ani jeden se jí nehodlal vzdát. Zatímco Natalja pobývala v Moskvě nebo v zahraničí, Viktor žil a pracoval v Leningradu. Rozvedli se po deseti letech, potom, co Natalja nachytala manžela in flagranti s jinou ženou. Po rozvodu žil syn Alexej nejprve s matkou, ale v pubertě se rozhodl odstěhovat k otci, který si pořídil novou rodinu. Natalja synův odchod velmi těžce nesla a dlouho se s ním nemohla smířit.

Poté, co ukončila kariéru primabaleriny ve Velkém divadle, zahrála si několik menších filmových rolí a nastoupila jako herečka do divadla U Nikitské brány v Moskvě. Na roli Nastěnky, která ji proslavila nejen v Rusku, však nijak zvlášť nevzpomíná. Daleko více si cení svých divadelních úspěchů, kterých dosáhla jako baletka.

Zdroje: lidovky.cz, novinky.cz, fdb.cz, blesk.cz, krajskelisty.cz, ahaonline.cz, csfd.cz, Wikipedia