Kněz František Ferda: Pro jedny svatý muž, pro druhé šarlatán. Docházet k němu měl i Karel Gott

V malebné vesničce Dražkovice u Spáleného Poříčí přišel 31. března 1915 na svět František Ferda, který se později stal legendou mezi českými léčiteli díky svým jasnovideckým diagnostickým metodám. Jeho parapsychologické schopnosti sahaly do minulosti, současnosti, ale dokázal nahlédnout také do budoucnosti. Říká se, že i na dálku dokázal rozeznat, čím pacient trpí, jaký vedl život, popsat podrobně neduhy, které ho trápí.

Když se František narodil, bylo jeho matce 40 let a otci 64. Vyrůstal na statku v rodině šafáře spolu s dalšími pěti sourozenci, z nichž se dospělosti dožili pouze dva starší bratři. Tatínek mu zemřel v jeho deseti letech. Od útlého mládí se zajímal o přírodu. Rád listoval starými herbáři, kde poznával sílu a moc léčivých rostlin, studoval jejich účinky na lidský organismus. Byl vášnivým muzikantem a milovníkem hudby. Muzicírování ho bavilo, uměl hrát na několik hudebních nástrojů, a dokonce vystupoval jako trumpetista. Blízko měl i k ochotnickému divadlu.

Tvrdil o sobě, že se vždy chtěl vydat na duchovní dráhu a být knězem. Nejprve vystudoval Arcibiskupské gymnázium v Praze, poté bohosloveckou fakultu v Dejvicích. Tam se učil od MUDr. Hoffmana lékařské postupy a irisdiagnostiku. V roce 1939 byl vysvěcen na kněze. Během válečných let působil nejprve na Rokycansku, později v Nechvalicích u Sedlčan. Za války se snažil být farníkům oporou v těžkých časech. Již tehdy lidem připravoval bylinné směsi pro přípravu čajů, obkladů nebo koupelí.

Po válce nastala pro kněze Františka Ferdu velmi krušná životní etapa, kterou poznamenaly proticírkevní represe. V roce 1951 byl zatčen ve své farnosti v Nechvalicích a následně neprávem odsouzen. Prošel postupně několika věznicemi v Ostravě, Opavě, na Mírově, v Jáchymově, Leopoldově, ve Valdicích, nakonec skončil na Borech v Plzni.

Osud mu přichystal těžkou zkoušku, když byl přemístěn do jednoho z nejhorších pracovních táborů nucených prací v Jáchymově, kam byl poslán jako „zvláště podvratný živel“. Vězni zde ve strašlivých podmínkách museli zpracovávat uranovou rudu. Mnozí z nich zemřeli na místě, ti co se pokusili utéct, byli zastřeleni, ostatní skončili s těžkými zdravotními následky. Mezi ně patřil i František Ferda, který měl v důsledku nelidského zacházení podlomené zdraví a poškozené plíce. Teprve amnestie prezidenta republiky v roce 1960 ukončila jeho pobyt ve vězení na plzeňských Borech. Nesměl však působit jako kněz, pracoval v pivovaru v Plzni. Přesto nezahořkl a bral vše jako zkoušky, které mu život přichystal.

Během svého působení v Plzni v roce 1964 prý u sebe objevil páter Ferda jasnovidné schopnosti. Vše se seběhlo dle jeho vyprávění následovně. Jednoho dne mu přišel dopis od dávného přítele. Stěžoval si v něm mimo jiné na problémy s ledvinami a kněz Ferda přemýšlel, jak by mu mohl pomoci. Ruku měl položenou na dopisním papíře, v tom se mu zatočila hlava, připadalo mu, že se postupně převtěluje do osoby přítele, který ho žádal o pomoc. A najednou znal odpověď: „V ledvinách jsou šťavelany, v jedné celý kus a v druhé písek.“ Napsal tedy kamarádovi dopis s doporučením, aby neváhal navštívit lékaře.V nemocnici na Bulovce následně páterovu diagnózu do puntíku potvrdili.

Zopakoval tuto metodu ještě několikrát a ujistil se, že se dokáže „napojit“ na pacienta, který vůbec nemusí být přítomen. Někteří lidé nosili léčiteli různé fotografie, osobní věci, lístečky se jménem, ale ani to nebylo potřeba. František Ferda se uměl soustředit na onu osobu, aniž by k tomu cokoliv potřeboval a také uměl stanovit přesnou diagnózu. Zní to neuvěřitelně, a proto se jasnovidectví pátera Ferdy stalo terčem pochybností u odborné veřejnosti.

Odborníci, lékaři a vědci si jej zvali na různé světové kongresy, aby svou metodou diagnostikoval pacienty. Následně jeho závěry ověřovali pomocí složitých laboratorních testů. K úžasu odborné veřejnosti kněz Ferda dokázal například stanovit krevní tlak, počty krvinek nebo přesně určit zánětlivá místa v těle. Do dnešního dne se nikomu nepodařilo zjistit, jak tohle vše mohl vědět. Existuje u některých lidí skutečně dar jasnovidectví? Současná věda nezná na tuto otázku zatím jednoznačnou odpověď.

Roku 1968 v pohnutých událostech té doby svitla faráři Ferdovi naděje na návrat k církevnímu způsobu života. Přihlásil se tedy znovu k pastorační službě. Rok nato obdržel státní souhlas, ale církevní tajemník mu odmítl přidělit opuštěnou faru z důvodu jeho léčitelské činnosti a s tím spojené rostoucí popularity. Štěstí se k němu i tentokrát obrátilo zády, avšak jeho životní pouť za posláním pomáhat lidem úspěšně pokračovala. Františka Ferdu zavedla do domova důchodců v Újezdci u Klatov, kde se stal duchovním správcem u řeholních sester. Ty mu byly v jeho dráze léčitele nápomocny, ochotně pomáhaly se sběrem a sušením bylin. Kromě svého povolání se zde celá léta věnoval také léčení lidí.

Ve věku 63 let odešel do důchodu. V roce 1980 se odstěhoval do domu v Sušici, kam za ním proudily tisíce lidí z celého Československa i ze zahraničí. Měly mezi nimi být také známé osobnosti: spisovatel Bohumil Hrabal, pěvecké hvězdy Hana Zagorová nebo Karel Gott . Tomu prý páter Ferda doporučil nosit pouze bílé spodní prádlo. Byl přesvědčen o tom, že některé oděvní materiály byly v té době obarvovány nekvalitními textilními barvami. Mezi jeho klienty údajně patřil i tehdejší komunistický předseda vlády Lubomír Štrougal. Paradoxem je, že během socialistické éry ho bedlivě sledovala STB a vedla si na něj podrobný spis, kde byl označen jménem „Felčar“. Přesto k němu dojížděli páni ministři a byl zván na zasedání ÚV KSČ. V Sušici působil v letech 1980-1991 jako vyhlášený léčitel. Každý den, prakticky až do své smrti, se obětavě a nezištně věnoval svým pacientům. Léčil, zjednodušeně řečeno „babskými radami“, bylinkami, cibulí, česnekem i úpravou stravování, což vedlo u některých jeho oponentů k uštěpačným poznámkám na adresu účinnosti takových doporučení. K hlasitým kritikům patřil kupříkladu Ing. Věnceslav Patrovský, který se však nikdy podrobněji nezabýval jeho metodami.

Po roce 1989 se konečně mohl František Ferda vrátit k vykonávání kněžského úřadu, k poslání, po kterém celý život marně toužil. Je smutné, že takovou příležitost mu osud dopřál až na sklonku života. Nejspíše následkem nelidských podmínek a tvrdé práce v uranových dolech, se u něj rozvinula rakovina plic. Těžké nemoci podlehl 7. července 1991, bylo mu 76 let. Jeho pohřbu na hřbitově v Sušici byly přítomny davy lidí. Mnozí z nich byli také jeho pacienti, někteří na něj dodnes s vděkem a láskou vzpomínají.

Prorokoval antibiotickou rezistenci, velký problém současné medicíny. Sám ho popsal velmi přesně takto: „S aplikací penicilinu se počítalo především pro vojáky za druhé světové války, aby nedošlo k okamžité otravě nebo aby mohly být zmírněny vysoké teploty. Potud byl na místě. Předpokládalo se však, že bude používán jen po omezenou dobu, a potom že nastane normální terapie, do té doby osvědčená a běžná. Když se později zjistilo, že antibiotika stimulují přírůstky domácího zvířectva, objevil se nový problém, protože se antibiotika začala ukládat nebo se objevila v mase a mléku a nakonec v nás.“

Dále varoval před používáním hliníkového nádobí, umělých vláken v oblečení. Za velkou hrozbu považoval plísně v čerstvém ovoci, které pak dle něj působí v lidském těle potíže. Upozorňoval zejména na to, že málokteré ovoce není potlučené, nekazí se a neplesniví. Snažil se poukazovat na možné nebezpečí související s nadměrnou konzumaci bílého cukru, chemii používanou v zemědělství a nebezpečné látky v potravinách.

František Ferda prý často říkával: „Když budete dodržovat to, co jsem Vám tady říkal, tak všichni, jak jste tady, budete živí až do smrti, umřete zdraví a v rakvi nám to všem jednou moc bude moc slušet.“

Některá jeho doporučení jsou stále velmi ceněná, jiná budí spíše rozpaky, a u dnešních poradců pečujících o lidské zdraví či výživu, by pravděpodobně nenašel pro svá tvrzení pochopení. Ostatně posuďte sami, zde najdete několik jeho rad:

Doporučoval jíst ovoce a zeleninu, která je vypěstována v naší domovině a rovněž z ní pochází. Hlásal, že je lépe mít v těle méně vitamínů než jejich nadbytek. Jídlo by mělo být pestré, ale to, co nám nejvíce chutná, bychom podle pátera Ferdy měli jíst nejméně. Tvrdil, že snídat se má málo, obědvat kolem druhé hodiny a dát si dvě večeře. Tělo podle něj totiž potřebuje nejvíce jídla právě večer. Ráno je dle něj dobré pít po douškách teplý čaj a k snídani sníst pšenično-žitný chléb namazaný sádlem. Zdůrazňoval, že mouka je zdravá. Naopak rýže nebo těstoviny by měly být v jídelníčku dle jeho názoru pouze jednou týdně. Konzumaci masa schvaloval, ale radil ho jíst v malém množství, nejlépe pečené a střídat jeho druhy. Kladl také důraz na kvalitu spánku, nikoliv jeho délku a potřebu člověka být obklopen přírodou, jejíž je součástí. Co se týče alkoholu, tak pokud nebyl příčinou pacientových problémů, mohl se v malém množství konzumovat panák pravé slivovice nebo pivo dvanáctka.

Kněz František Ferda pomohl během svého působení obrovskému počtu lidí a stal se uznávanou legendou mezi léčiteli. Odhaduje se, že šlo o desítky tisíc pacientů, kteří ho navštívili. Názory na jeho osobnost se dnes liší. Jedni v něm v mnoha ohledech právem spatřují pokrokového člověka, druzí poukazují na šarlatánství v souvislosti s jeho jasnovidectvím a některými rozporuplnými radami. Vždy však vykonával léčitelské poslání s pokorou, v dobré víře a snaze lidem pomoci, ulevit od nemoci či bolesti. Nikdy si za svou diagnostiku nebral peníze. Jídlo nebo dárky, které mu pacienti přinášeli, rozdával lidem čekajícím na vyšetření.

Dům s pečovatelskou službou v Sušici, který se nachází nedaleko náměstí a nese jméno Františka Ferdy, se stal místem, kde mu byla u příležitosti 100. výročí jeho narození v roce 2015 slavnostně odhalena pamětní deska.

Zdroje: Wikipedia

REJDÁK, Zdeněk. Za zdravím s jasnovidcem páterem Františkem Ferdou. Praha: Nakladatelství Koníček, 1992.

JANEČKOVÁ, MARTINA. Lidové léčitelství v Pošumaví. Brno, 2011. Bakalářská práce. Masarykova univerzita.