Článek
Francouzka Clémentine Delait byla výjimečnou ženou a opravdovou dámou, která si tím, že je „jiná“ než ostatní ženy, hlavu nelámala. Naopak, svou odlišnost dokázala skvěle proměnit v přednost. Clémentine Delait trpěla takzvaným hirsutismem, kdy u žen dochází k růstu nadměrného ochlupení v místech, kde se jinak typicky vyskytuje ochlupení u mužů. Vykazovala rovněž mírné příznaky hyperandrogenismu, měla mohutné svaly a hluboký hlas. Počátkem 20. století se stala slavnou díky tomu, že si záměrně nechala narůst vousy, na které byla poté náležitě hrdá. Příběh této vousaté dámy dodnes inspiruje lidi na celém světě.
Zdravotní porucha
Jak bylo zmíněno v úvodu, lékaři Clémentine Delait diagnostikovali hirsutismus. Byla podrobena několika lékařským prohlídkám, jelikož v té době představovalo nadměrné ochlupení u žen senzaci a vousaté dámy musely prokazovat, že jsou skutečně ženami. Na jaře roku 1904 slavný lékař, psycholog-psychiatr Dr. J. Edgar E. Berillon, který působil v Paříži, zveřejnil lékařskou zprávu týkající se Clémentine Delait. Doktor Berillon vyšetřoval Clémentine ve věku 35 let a uvedl, že začala pravidelně menstruovat ve 12 letech. Měřila 165 cm a vážila skoro 100 kg, Byla silná, svalnatá a hodně ochlupená, zejména na pažích, hrudníku, zádech a v obličeji. Jeho kolega, místní lékař z Thaon-les-Vosges, Dr. Galmard, do zprávy zaznamenal, že měla normálně a přiměřeně vyvinuté vnější ženské orgány. Mnoho žen s diagnózou hirsutismu nebo s hypertrichózou (neboli tzv. vlkodlačím syndromem) skončilo v 19. století a na počátku 20. století jako atrakce u cirkusu, kde byly součástí lidského panoptika. Clémentine Delait si však zvolila úplně jinou životní cestu. Začněme tedy pěkně od začátku.
Dětství, mládí, manželství
Clémentine Delait (rozená Clattaux) se narodila 5. března 1865 v Chaumoussey ve Francii, vyrůstala spolu se starší sestrou a starším bratrem. Údajně byla odmala velmi ochlupená a během puberty jí na obličeji začaly růst husté vousy, které si pravidelně holila. Když jí bylo dvacet let provdala se 25. září 1885 za místního pekaře Paula Delaita, se kterým měla velmi hezký vztah, přestože neměli vlastní děti. Manželé si společně otevřeli v roce 1892 kavárnu v Thaon-les-Vosges a naplno se věnovali podnikání.
„Vousatá“ sázka
Její postoj k holení vousů se zcela změnil v roce 1900, kdy navštívila představení, v němž vystupovala jiná žena s vousy. Tenkrát prý Clémentine Delait prohlásila, že si klidně také nechá narůst vousy a bude mít mnohem lepší plnovous než žena, kterou viděla vystupovat. Vsadila se tedy s manželem o 500 franků, přestala se holit a postupem času se stala skutečnou vousatou dámou. Její holič Charles Grossier tvrdil, že byla na své vousy velmi pyšná, myla si je a česala každý den. Grossier ji pravidelně navštěvoval třikrát v týdnu a vousy jí umýval speciálním šamponem.
Vousatá dáma pochopitelně přilákala do rodinné kavárny Delaitových mnoho zvědavých zákazníků, kteří chtěli spatřit na vlastní oči ženu s plnovousem. Jak se později ukázalo, šlo mimo jiné o skvělý marketingový tah. Svoji kavárnu proto manželé přejmenovali na Le Café de La Femme à Barbe (Kavárna U Vousaté ženy). Dařilo se jim dobře, zákazníci se jen hrnuli, a tak Clémentine Delait neměla potřebu reagovat na lákavé pracovní nabídky. Majitel vyhlášeného cirkusu P.T. Barnum jí kupříkladu nabídl, aby vystupovala jako atrakce v Barnum & Bailey Circus za 2000 francouzských franků týdně. Po smrti jiné vousaté dámy Annie Jonesové ji Barnum slíbil velkou sumu peněz, pokud by nastoupila na její místo a vyrazila s ním na turné po Spojených státech.
Clémentine pokaždé odmítla a věnovala se raději péči o svého manžela, který trpěl těžkým revmatismem. Jedinou výjimku učinila v roce 1903, kdy se tato odvážná žena na veletrhu v Thaonles-Vosges zapojila do lví show. Vystupovala zavřená v kleci plné lvů spolu s jejich krotitelem, stala se miláčkem publika a velkou hvězdou. V roce 1904 jí francouzská vláda, zastoupená přímo ministrem vnitra, oficiálně povolila nosit pánské oblečení, což jí později umožnilo nafotit propagační fotografie, na nichž je někdy oděna tradičně jako žena, jindy provokativně jako muž.
Pohlednice Madame Delait
Během první světové války pracovala Clémentine pro Červený kříž. V roce 1919 manželé Clémentine a Paul adoptovali dceru Fernande, narozenou roku 1914, jejíž rodiče zemřeli na španělskou chřipku. O čtyři roky později prodali svou milovanou kavárnu a odstěhovali se do Plombieres. Podnikavá Clémentine si zde založila obchod s galanterií, nabízela spodní prádlo, výšivky a krajky, ale prodávala také upomínkové pohlednice. A nebyly to pohlednice jen tak ledajaké. Byla na nich vyobrazena samotná Clémentine buď v elegantních dámských šatech nebo oblečená jako a muž v elegantním obleku a buřince se svými psy, při jízdě na koni či na kole.
Madame Delait v pánském obleku
Po smrti manžela v roce 1928 se rozhodla Clémentine vydat do světa. Zavřela svůj obchod a začala cestovat spolu s adoptivní dcerou po světě. Z Paříže se přesunula do Londýna, navštívila také Belfast, Vídeň, Berlín, Amsterdam a na mnoho dalších míst v Evropě, Africe i Jižní Americe. Neustálé cestování zhoršovalo její revmatické onemocnění, a tak se nakonec přestěhovala zpět do Thaon-les-Vosges, kde si otevřela nový podnik s názvem „The Palace-Bar“. V kabaretu vystupovala spolu se svou dcerou Fernande a také s papouškem. Na její vystoupení se sjížděli lidé z celé Francie i ze zahraničí. Clémentine Delait zemřela ve věku 74 let dne 19. dubna 1939 na mrtvici v Épinal. Na náhrobku je epitaf, který si tam sama Clémentine přála mít: „Zde odpočívá Madame Delait, vousatá dáma z Thaonu.“
Clémentine Delait nám svým přístupem ke své fyzické odlišnosti ukázala, že i „vady na kráse“ lze někdy proměnit ve výhodu. Uměla si užívat života, byla optimistkou a brala vše s nadhledem. Její příběh plný odvahy postavit se nepřízni osudu si jistě zaslouží, aby neupadl zcela v zapomnění…
Zdroje: researchgate.net, repub.eur.nl, tandfonline.com, Wikipedia
