Článek
Pro mnoho lidí patří k štědrovečerním tradicím také sledování pohádky z programu České televize. Ta si pro letošní slavnostní večer připravila premiéru výpravné koprodukční pohádky s názvem Klíč svatého Petra, kterou natočil režisér Karel Janák podle scénáře Petra Hudského. Pustila jsem si upoutávku a jsem z ní dost v rozpacích.
Co o nové pohádce víme
Spousta informací kolem nové pohádky je z pochopitelných důvodů až do její premiéry zahalena rouškou tajemství. Z toho, co je známo, víme, že se v hlavních rolích představí Sára Korbelová, Filip Březina, Lukáš Příkazký, Sabina Remundová, David Novotný, Petr Nárožný nebo Berenika Kohoutová. Režie se ujal zkušený režisér Karel Janák, který příběh o třech mizerech, zamilovaném vodníkovi a půvabné princezně zasadil do malebného prostředí hradu Zvíkov, zámku Sychrov a památkové rezervace ve Slavonicích. Natáčelo se i v ateliérech na Kavčích horách v Praze. Celý děj pohádky se točí kolem ukradeného klíče od nebeské brány.
Okrást svatého Petra není jen tak. Zvlášť, když chcete přijít do nebe! Do krádeže klíče svatého Petra jsou zapleteni tři lidé: zloděj Vilém, podvodnice Emílie a Tobiáš, který je v tom ale úplně nevinně. Při přetahování o uloupené věci skončí všichni tři v zámeckém rybníku u vodníka jako dušičky. Když se ocitnou před nebeskou bránou, svatý Petr je pošle zpátky na zem, aby ve stanovené lhůtě našli jeho klíč, jinak přijdou do pekla. Pátrání je zavede na zámek, kde je čeká kromě krásné princezny a dobrotivého krále setkání se zrádnými kancléři a jejich proradnými plány.
Česká televize pak představila divákům pohádku v krátkém videu, ze kterého si lze udělat alespoň malou představu o tom, jak bude Klíč svatého Petra vypadat. Upoutávku jsem si pustila několikrát a nadšená z ní nejsem. Upřímně si nedovedu moc dobře představit, že bych se na něco podobného vydržela dívat celých 91 minut. Možná je to tím, že mám ráda staré pohádky a dávám přednost těm, které v sobě mají jisté osobní kouzlo, což se o těch moderních většinou říci nedá. Dříve vznikaly skutečné pohádkové „klenoty“, které dodnes milují lidé všech generací a pokaždé se na ně znovu těší.
Ukázku jsem pustila i svým dospívajícím dětem, protože mě zajímaly jejich postřehy. Dcera poukazovala na to, že kamera je zbytečně moc ostrá a kazí celkový zážitek z filmu. Víc se jí prý líbí staré pohádky, protože působí přirozenějším dojmem. Smála se tomu, jak jednotlivé postavy mluví, podle ní vše vypadá tak nějak uměle a dívat se určitě nebude, obrázek si už udělala. Syn se tomu smál a říkal, že je to „celý nějaký divný“ a ptal se mě, proč se už tak dlouho netočí pohádky, aby vypadaly jako ty „staré“. Sama nevím, proč tomu tak je. Napadá mě jen, že nejspíš už tu není nikdo, kdo by to dokázal.
Dříve, před listopadem 1989, se pohádky v televizi vysílaly pouze během dne a během let se jen pozvolna přesouvaly do podvečerních hodin. V druhé polovině 80. let pak měla vždy o Vánocích premiéru nová pohádka, která však nebyla vytvořena přímo Českou televizí. Tehdy se bylo podle mě na co dívat. Konec konců některé staré pohádky se těší obrovské divácké přízni dodnes a z mého pohledu jsou v mnohém nepřekonatelné. Od roku 1993 pak Česká televize zavedla tradici, kdy každý rok na Štědrý večer představí v hlavním vysílacím čase divákům svou vlastní novou televizní filmovou pohádku. Pro její tvůrce jde o prestižní záležitost, neboť ji každoročně sleduje obrovské množství diváků.
Jsou lepší moderní pohádky, nebo ty klasické?
Odpovědět na tuto otázku si musí každý sám, protože i zde platí „sto lidí, sto chutí“. Pokud budu mluvit za sebe, tak se mi obecně vzato nelíbí styl novodobé pohádkové tvorby, na němž mi vadí téměř vše, překombinovaný dějem počínaje a podivnými hereckými výkony konče. Pokaždé si říkám, kam se poděl romantický příběh, který budou při sledování pohádky z celého srdce prožívat dospělí i děti? Kde je typická pohádková tajuplná atmosféra a kdy konečně zazní nějaké výjimečné písničky nebo hudba, která by se všem vryla do paměti? O tom, že bych se upřímně něčemu zasmála nebo se při sledování moderních pohádek pobavila, nemůže být ani řeč.
Vždyť je napsáno tolik neskutečně krásných pohádkových příběhů, které ještě nebyly zfilmovány. Zdá se mi ale, že novodobí tvůrci o tohle klasické pojetí nestojí a ve snaze být za každou cenu originální, vymýšlí „nevymyslitelné“, a pak je z toho akorát moderní slátanina. Pod upoutávkou jsem našla ale i mnoho pozitivních komentářů, a tak věřím, že si tato nová pohádka své příznivce najde. Klíč svatého Petra je již osmým pohádkovým filmem, který Karel Janák pro Českou televizi natočil.
V posledních letech se u nás doma opakuje stále stejný scénář. Po slavnostní večeři a rozbalování dárků se usadíme k televizi a pustíme si s rodinou novou vánoční pohádku. Po nějaké době program raději přepneme na nějakou „vánoční klasiku“. Také letos určitě dáme šanci i Klíči svatého Petra. Zda nás nakonec mile překvapí, uvidíme na Štědrý večer…
Zdroje: Autorský článek doplněný o poznatky: denik.cz, csfd.cz, youtube.com, totalfilm.cz, Wikipedia
