Článek
Pokud se vám na vlastní oči podaří spatřit majestátního martináče hrušňového, můžete mluvit o velkém štěstí. Tento noční motýl s rozpětím křídel 15 až 20 centimetrů je u nás totiž velmi vzácný. Jde o kriticky ohroženým druh, který takřka zmizel z naší přírody. Přesto dnes ještě existují lokality, kde se mu daří. Pojďme si tedy o tomto motýlím klenotu povědět něco více.
Původně šlo o běžný druh
Martináč hrušňový (Saturnia pyri) pochází z Evropy. Poprvé ho popsal v roce 1775 rakouský přírodovědec a jezuitský učitel Ignaz Schiffermüller, který se zabýval studováním „můr“. V současné době najdeme tohoto obřího motýla v některých oblastech Pyrenejského poloostrova, jižní Francie, severního Maďarska, středního a jižního Srbska, Chorvatska, Černé Hory, jižního a východního Bulharska, Řecka, Turecka, Kyrgyzstánu, západní Sýrie, Libanonu, severního Izraele, Rumunska, Ruska, Ukrajiny, Slovenska, Slovinska, Severní Makedonie, Itálie a také Česka. Setkat se s ním lze rovněž na severu Afriky a v určitých oblastech Malé a Střední Asie.
V minulosti se u nás vyskytoval poměrně běžně, někde býval dokonce považován za škůdce ovocných stromů, jelikož jeho housenky ve velkém požíraly jejich listy. Během let se však především kvůli chemizaci zemědělství a ničení životního prostředí jeho počty postupně snižovaly. Na mnoha místech tak došlo k jeho vyhubení. Naštěstí se i dnes ještě najdou oblasti, kde se vyskytuje i ve větších počtech. Jedná se zejména o jižní Moravu, kde se v Podyjí často objevuje i v blízkosti lidských sídel. Poznáte ho snadno podle jeho extrémní velikosti, typického hnědého zbarvení i „pavích oček“ na křídlech. Pokud byste ho zahlédli, určitě si svůj objev nenechte jen pro sebe. Přírodovědci uvítají o takovém vzácném nálezu jakékoliv další informace.
U nás je známý z jižní Moravy, odkud se v poslední dekádě šíří na sever a dostal se až skoro k polským hranicím. V Čechách je historicky známý z Polabí, kde ale pravděpodobně vymizel. V současnosti je několik záznamů z Prahy, ale ty spíše budou následkem vypouštění přebytků z chovů.
Housenka martináče hrušňového
Samci cítí samičku až na vzdálenost 10 kilometrů
Martináč hrušňový vyhledává lesostepní stanoviště, žije převážně na okrajích světlých listnatých nebo smíšených lesů. Vyskytuje se také poblíž lidských obydlí, ve starých sadech, parcích, vinohradech i zahradách. Dospělí jedinci v našich podmínkách vylétají v závislosti na počasí od dubna do srpna, nejčastěji jsou přitom k vidění v průběhu května. Dospělci žijí maximálně pět dní, neboť nemohou svým zakrnělým sosákem přijímat potravu. Jakmile jim tedy dojdou tukové zásoby, které si vytvořili ve stádiu housenky, umírají.
Během svého velmi krátkého života tak mají tito noční motýli v podstatě jediný úkol: rozmnožit se. Samičky přes den vysedávají na kmenech stromů, zahradních zídkách, plotech či fasádách domů. Vylučují přitom feromony, kterými se snaží přilákat samce. Ti jsou schopni za nimi přiletět i z místa vzdáleného až 10 kilometrů. Martináči hrušňoví se páří za soumraku a v noci. Samice si poté vybírají pro kladení oplodněných bělavě zbarvených vajíček větvičky ovocných a listnatých stromů i keřů.
Překrásné housenky jsou tlusté jako lidský prst
Housenky se z vajíček vylíhnou přibližně za 14 dní. Pochutnávají si například na listech třešní, trnek, meruněk, jabloní, hrušní nebo mandloní. Nepohrdnou ale ani listy vrb, jasanů, jilmů nebo topolů. V průběhu svého vývoje housenky změní několikrát svůj vzhled. Nejkrásnější jsou v závěrečné fázi, kdy se jejich pokožka zbarví do jasně zeleného tónu a je pokryta zářivě modrými bradavkami s ostrými trny a chlupy. Takovou nádhernou a jedinečnou housenku jistě nepřehlédnete.
Před samotným kuklením housenka změní naposledy svou barvu, tentokrát na okrově žlutou a promění se ve skutečného „cvalíka“. V té době totiž váží přibližně 15 gramů a měří asi 12 centimetrů, svým tvarem pak připomíná lidský prst. Následně se kuklí v hustém hnědém kokonu hruškovitého tvaru, který bývá obvykle umístěn na kůře kmene stromu, mezi jeho větvemi, případně v nějaké štěrbině ve skále nebo zdi budovy. Kukla potom zvládne přežít i několik zim.
Ačkoliv je dnes martináč hrušňový v našich končinách spíše raritou, je přesto možné, že se časem znovu rozšíří do svých původních lokalit i do dalších míst.
Zdroje: ekolist.cz, animalia.bio, vysocina.rozhlas.cz, ceskatelevize.cz, portal.nature.cz, living.iprima.cz, jindrichohradecky.denik.cz, ekocentrum.eu, blesk.cz
HRABÁK, Rudolf. Kapesní atlas našich motýlů. 1. vyd. Praha: Státní zeměděl. nakl., 1985. S. 160.
ZAHRADNÍK, Jiří. Naši motýli. Praha: Albatros, 1997.
