Okouzlující Princezna Astrid: Její tragický osud v mnohém připomíná příběh Lady Diany

Astrid Švédská, celým jménem Astrid Sofie Lovisa Thyra, přezdívaná „sněhová princezna“ oplývala andělskou krásou a přirozeným půvabem. Lidé ji milovali pro její laskavost a dobrotu. Princeznin životní příběh vypadal zpočátku jako pohádka, chyběl jí však šťastný konec.

Narodila se 17. listopadu 1905 ve Stockholmu jako nejmladší dcera švédského prince Carla a dánské princezny Ingeborg. Byla vnučkou dvou králů, švédského Oskara II. a dánského Frederika VIII. Mohlo by se tedy zdát, že jí sudičky nadělily nejen nevšední půvab, ale také značné bohatství. Ve skutečnosti tomu tak ale nebylo. Její rodiče přišli roku 1923 téměř o veškeré jmění při krachu jedné z dánských bank, a tak rodina se čtyřmi dětmi žila na „královské poměry“ velmi skromně. Navštěvovala dívčí internátní školy, kde vládl přísný režim a řád. Z malé Astrid vyrostla mladá vzdělaná dáma s vybranými způsoby oplývající skromností a láskou k bližním. Po dokončení studií se Astrid starala o děti ve stockholmském sirotčinci. Zchudlá, avšak urozená kráska Astrid ani tak neměla o nápadníky nouzi. Naopak, díky vznešenému původu a výjimečné kráse se jí dvořila řada evropských princů.

Jak tomu v životě bývá, zasáhla do výběru jejího budoucího manžela náhoda. V roce 1926 se v kodaňském zámku Amalienborg konal velkolepý ples, kde se tehdy jednadvacetiletá Astrid poprvé setkala s belgickým následníkem trůnu, korunním princem Leopoldem. Na plese mezi nimi přeskočila pověstná jiskra, zamilovali se do sebe doslova na první pohled. Protančili spolu celý večer a jejich romantická láska vzkvétala i dále. Leopold tajně navštěvoval svou lásku Astrid a v září 1926 se s ní zasnoubil. Půvabná princezna Astrid s mladým, pohledným a urostlým princem Leopoldem tvořili překrásný pár.

Netrvalo dlouho a konala se honosná svatba. V případě Astrid a Leopolda šlo o sňatek z lásky, který nebyl předem domluvený, jak tomu bývalo v těchto dobách ve vysokých aristokratických kruzích zvykem. Nejprve měli 4. listopadu 1926 civilní obřad ve Stockholmu. Po něm následoval církevní obřad, který se uskutečnil dne 10. listopadu 1926 v chrámu sv. Michaela a Guduly v Bruselu. V den svatby novomanželům nepřálo počasí, dokonce sněžilo a odtud také vzniklo pro Astrid něžné pojmenování „sněhová princezna“. Na královskou svatbu tehdy přijela přední šlechta z celé Evropy. Princezna Astrid si ve svatební den oblékla tradiční šaty smetanové barvy s krajkovým závojem a princ Leopold zvolil dle zvyklostí vojenskou uniformu. Od belgické vlády dostala princezna Astrid jako svatební dar překrásný diadém. Líbánky strávili na jihu Francie.

Ani po svatbě jejich láska nevyprchala. Naopak, velmi se milovali, neboť i navzdory přísné dvorní etiketě se na veřejnosti často drželi za ruce a povídali si mezi sebou. Z jejich lásky se narodily tři krásné děti. Prvorozená Joséphine-Charlotte a dále její dva bratři Baudoin a Albert, kteří se oba později stali belgickými králi. Rodina žila v malé vile a využívala minimální počet služebnictva.

Princezna Astrid své potomky vychovávala sama, dokonce někdy i pro rodinu vařila. Děti brávala na procházky po Bruselu bez dohledu ochranky a sama obstarávala i nákupy. Snažila se žít běžným rodinným životem. Ve zbývajícím čase pak pomáhala manželovi s jeho povinnostmi nebo se věnovala charitativním projektům. Její uvolněné počínání bylo trnem v oku zastáncům tradičních hodnot a dodržování přísného protokolu. Naopak obyčejní lidé se radovali. Široká veřejnost si princeznu Astrid velmi oblíbila právě pro její skromnost, empatii a snahu přiblížit se obyčejným lidem.

V únoru roku 1934 se po tragické smrti svého otce Alberta I. stává Leopold III. belgickým králem a princezna Astrid belgickou královnou. Své nové role se ujala se ctí a nadále pomáhala chudým a nezaměstnaným. Zřídila pro ně kupříkladu veřejnou sbírku oblečení, potravin a také finančních prostředků. Do pomoci potřebným se jí díky jejímu společenskému postavení a vlivu dařilo zapojovat rovněž další humanitární organizace. Zajímala se o postavení žen ve společnosti, snažila se jim zajistit různá školení, která by využily v oblasti péče o děti, zdravotnictví nebo při získávání pracovních příležitostí. Stala se také uznávanou módní ikonou určující trendy v oblékání. Lid svou novou královnu zbožňoval, belgická panovnice Astrid byla pro svůj národ vzorem a její „hvězda“ zářila lidem na cestu i v těžkých dobách hospodářské krize. V té době jistě netušila, že tomu tak bude pouhých osmnáct měsíců.

Život královské rodiny připomínal pohádku, vše se ale změnilo během jediného dne. V srpnu 1935 se manželský pár vydal inkognito na dovolenou do své prázdninové vily na břehu Lucernského jezera ve Švýcarsku. Král Leopold III. měl stejnou vášeň pro horolezectví jako jeho zesnulý otec, a tak s Astrid vyrazil na výlet do hor. Astrid byla v té době těhotná a čekala jejich čtvrtého potomka. Když se 29. srpna 1935 vraceli z horské tůry, napadlo Leopolda, že sám usedne za volant jejich vozu. Řidiče usadili do zadní části kabrioletu určené pro zavazadla. Král se ujal řízení a Astrid jej podle mapy navigovala.

V jedné chvilce se královna manžela na něco zeptala, on se nevěnoval plně řízení, snažil se nahlédnout do mapy a ztratil kontrolu nad vozidlem. Luxusní automobil prorazil svodidla, sjel z prudkého srázu a k velké smůle narazil do stromu. Náraz vymrštil nešťastnou Astrid z vozidla. Ta utrpěla zranění neslučitelná se životem a zesnula v náručí svého milovaného manžela. Bylo jí teprve 29 let. Král při nehodě utrpěl „pouze“ zlomeninu ruky, poranění žeber a obličeje. K nehodě došlo v malé vísce Küssnacht am Rigi, kam se zanedlouho po tragické autonehodě sjeli senzacechtiví novináři, z nichž jeden dokonce pořídil i fotografie nehody včetně těla královny, které následně výhodně zpeněžil.

Po této tragické události byl v Belgii vyhlášen třídenní smutek, během nějž se lidé mohli přijít poklonit památce zemřelé královny do královského paláce. Odhaduje se, že Astrid přišlo vzdát poctu přibližně půl milionu truchlících Belgičanů. Na oknech byly černé sametové závěsy, královna byla oblečena do splývavých slavnostních šatů a kolem jejího lože plály svíce. Poslední rozloučení s Astrid se uskutečnilo v katedrále svatého Michaela archanděla a svaté Guduly dne 3. září 1935. „Sněhová princezna“ Astrid byla uložena k věčnému odpočinku v kryptě královského zámku v Laekenu. Stala se legendou, symbolem věrnosti a mateřské lásky, na kterou lidé nezapomněli ani dlouhá léta po její smrti. Na místo neštěstí jí dodnes nosí květiny.

Po její smrti dal Leopold III. svrhnout kabriolet do vod Lucernského jezera, nechal uzamknout její zámeckou komnatu a letní sídlo ve Švýcarsku prodal. Na místě havárie ve Švýcarsku pak na jeho přání vystavěli pamětní kapli ve stylu valonského venkovského kostela, jež byla pojmenována Astrid Chapel. Leopold se nikdy nevyrovnal se smrtí životní lásky, cítil vinu za její smrt a velmi se trápil. V prosinci 1941 se znovu oženil s o patnáct let mladší Mary Lilian Baelsovou. Stalo se tak po opakovaných prosbách jeho matky, která nechtěla, aby její syn zůstal po zbytek života sám. Belgická veřejnost však jeho novou partnerku nikdy nepřijala „za svou“ a Mary Lilian Baelsová ani nebyla korunována belgickou královnou.

Dojemný životní příběh krásné a oblíbené princezny Astrid, pozdější belgické královny, se v mnohém nápadně podobá osudu zesnulé a zbožňované Lady Diany. Obě byly krásné, mladé, distingované, milovaly nade vše své děti, obětavě pomáhaly potřebným a tragicky zemřely při autonehodě. K zármutku všech odešly však příliš mladé…

Zdroje: Wikipedia, Reflex, factinate.com, parismatch.com

LÁDYOVÁ, Jana. Pohádka bez šťastného konce. 100+1 historie. 2022, 3.