Článek
Vzhled hraje v kultuře nomádského kmene Wodaabe velkou roli. Jedinečný obřad Gerewol, který se každoročně koná na konci období dešťů, v sobě spojuje soutěž mužské krásy s rituálními námluvami. Mladí muži se snaží upoutat pozornost mladých žen svou vizáží a tanečním uměním. Ženy si mezi nimi vybírají milence na jednu noc či své budoucí životní partnery, které si mohou ještě před svatbou případně sexuálně otestovat.
Nespoutaní kočovníci Sahelu
Kmen Wodaabe je jednou z malých etnických podskupin afrických nomádů Fulbů. Jde o africké kočovníky, kteří se živí pastevectvím a obchodem na území Sahelu. Odhady počtu příslušníků této menšiny se různí a uvádí se, že by se mohlo jednat o 100 000 - 200 000 jedinců. Jejich rodiny putují se svými stády skotu zvaného zebu oblastmi, které se vyznačují horkým a suchým klimatem. Migrační cesty Wodaabe vedou napříč kontinentem a lze se s nimi setkat zejména v Nigeru, Nigérii, Čadu a Kamerunu.
V obdobích, kdy je extrémní sucho, hrozí jim hlad nebo dojde k nějaké katastrofě, se pak někteří z nich vydávají do vzdálenějších míst a putují i do dalších zemí. Menší skupiny Wodaabe se objevují také v Burkině Faso, Mali, ve Středoafrické republice, Súdánu a občas se vyskytují rovněž v zemích východní Afriky, včetně Keni, Ugandy a Etiopie.
Stěhování je sezónní a řídí se klimatickými podmínkami, a tak každoročně v období dešťů putují pastevci se svým dobytkem z jihu směrem na sever. Když se potom začnou v období sucha (trvá od října do května) pastviny na okraji Sahary postupně zmenšovat, vracejí se nomádi zpátky na jih území. Během pobytu v jižních oblastech si často staví své tábory přímo na polích místních zemědělců z řad Fulbů, kteří jejich přítomnost vítají a předem pro jejich zvířata připravují studny na vodu.
Přechodné soužití je výhodné pro obě strany. Velká stáda dobytka farmářům pohnojí v příhodnou dobu jejich pole, kde pěstují zejména obilniny, jako jsou čirok nebo dochan. Se stejným pochopením, které pro ně mají zde trvale žijící Fulbové se ale tito kočovníci nesetkávají u jiných etnických skupin žijících v některých dalších teritoriích. Těm někdy vadí jejich divoký a nespoutaný životní styl, a především to, že si nomádi dostatečně nehlídají svá zvířata, a ta jim následně občas ničí úrodu.
Muži se „parádí“ více než ženy
Lidé z kmene Wodaabe si velmi zakládají na svém vzhledu, potrpí si na úpravu zevnějšku, šperky, tetování i nápadité účesy. Muži se přitom krášlí daleko více než ženy, a dokonce u sebe stále nosí malé zrcátko, aby si mohli kdykoliv zkontrolovat svůj vzhled. Mají také svůj vlastní ideál krásy, který platí zejména pro muže. Důraz je kladen na vysokou štíhlou postavu, dlouhý úzký nos, a protáhlou souměrnou lebku. Kůže by měla být co nejsvětlejší, cení se výrazné oční bělmo a zdravé bílé zuby. Matky svým dětem někdy vytahují ruce a nohy ve snaze, aby je měly co nejdelší, neboť dlouhé a úzké končetiny jsou považovány za atraktivní.
Dívky i chlapci již od malička nechávají tetovat na těle i obličeji. Toto tetování je lehce vystouplé. Za pomoci žiletek se udělají na kůži rány, do nichž se následně nasype popel. Tím vznikne tmavé, téměř černé tetování. Co se týká krásy a dětí, lze se někdy setkat s praktikováním zajímavého zvyku. Pokud nemá žena příliš pohledného manžela, může si vybrat dalšího, atraktivnějšího muže a pokusit se s ním zplodit „hezčí“ potomky.
Festival nomádů Cure Salée
Každý rok na konci období dešťů, které většinou připadá na poslední dva týdny v září, se kočovní pastevci dobytka shromažďují na okraji Sahary, aby se zde zúčastnili tradičního setkání Tuaregů a etnika Wodaabe. Jde o významnou společenskou událost zvanou Cure Salée, označovanou také jako „Festival nomádů“, která se koná na severu Nigeru ve městě Ingall.
V této oblasti se nalézají rozsáhlé solné pláně a jezera a účastníci festivalu věří v léčivou moc soli, a proto podstupují nejrůznější solné procedury. Sůl má rovněž pozitivní vliv na zlepšení zažívání jejich zvířat. Jelikož se v této lokalitě nachází naleziště soli, odehrávají se největší setkání nomádů právě zde. Součástí festivalu je i trh, závody velbloudů, soutěže a další tradice.
Mladé ženy z kmene Wodaabe
Soutěž mužské krásy a rituální námluvy
Pro kmen Wodaabe je ale nejdůležitější částí tohoto festivalu jejich posvátný sedm dní trvající obřad zvaný Gerewol. Jedná se o soutěž mužské krásy neodmyslitelně spjatou s rituálními námluvami. Mladí muži se snaží upoutat pozornost mladých dívek a žen, které si mezi nimi vybírají partnery. Při této příležitosti si muži obléknou tradiční oblečení hrající zářivými barvami, zdobené pestrobarevnými korálky, perličkami, knoflíky a různými ozdobami. Za pomoci pigmentů a barev si dokonale nalíčí obličej, podmalují si oči, aby vyniklo oční bělmo. Rty mají tmavě zbarvené indigem, a o to více pak upoutají jejich zářivě bílé zuby.
Potom se rozdělí do skupin a celé hodiny a dny „tančí jako samci pávů nebo rajských ptáků, kteří vystavují své peří, aby přilákali samice“. Hlavním tanečním vystoupením je Yaake, při němž se muži z jedné rodové linie seřadí, tančí, zpívají a přitom obracejí oči v sloup, koulí s nimi a ukazují zuby. Tanečníci se pohybují dle prastarých, stále se opakujících rytmů. Občas si v úmorném horku dělají krátké přestávky a energii si doplňují odvarem z fermentované kůry. Tomuto nápoji jsou připisovány omamné až halucinogenní účinky. S jeho pomocí se tančící muži dostávají až do transu a dokáží protančit v kuse celou poslední noc Gerewolu až do svítání.
Porota složená ze tří speciálně vybraných půvabných mladých žen „na vdávání“ z jiné rodové linie pak hodnotí jejich vzhled, výdrž, odvahu, taneční schopnosti a trpělivost. Nakonec vždy zvolí z každé skupiny nejatraktivnějšího muže. Dívky si potom mezi vítězi vybírají své milence nebo budoucí chotě. Zkrátka ale nepřijdou ani ostatní tanečníci, které si „rozeberou“ mladé dívky a ženy z obecenstva. Svůj zájem o konkrétního muže dotyčná projeví jednoduše tak, že mu zaklepe na rameno, což je považováno za znamení, že s ním chce strávit intimní chvíle v buši.
V rámci Gerewolu tak může učinit nejen svobodná dívka, která si touto cestou někdy hledá manžela, ale sexuální svoboda se v tomto případě týká i vdaných žen. Pro ty je to příležitost odvázat se a strávit hezké chvilky s partnerem, který se jim líbí. Zároveň může dojít k tomu, že manželka takto „přijde“ o svého manžela, protože si ho během soutěže vyhlédne jiná žena. Gerewolu se totiž mohou účastnit i ženatí muži, pokud splňují přísná kritéria klání, a to až do chvíle, kdy dospěje jejich syn a v soutěži nastoupí na jejich místo.
Tanečníci z kmene Wodaabe
Gerewol není jen o volné lásce
Filmařka a etnomuzikoložka Sandrine Loncke, která život nomádů zkoumala deset let, však upozornila na skutečnost, že z pohledu západní kultury je obřad Gerewol často vnímán zkresleně, řada s ním spojených tradic zůstává nepochopených a ve skutečnosti má tento obřad mnohem hlubší kulturní a společenský význam než se nám může na první pohled zdát. Podle ní v minulosti vznikla celá řada dokumentárních filmů, článků a dokonce i odborných studií, které mnohdy bohužel do značné míry podpořily mýtus, že jde o obřad, kde „zženštilí“ muži dávají ženám privilegium vybrat si milence na noc během soutěže mužské krásy.
V devadesátých letech, a zejména pak po roce 2000 se do organizace festivalu Cure Salée intenzivně zapojila nigerská vláda ve snaze ukázat, že aktivně podporuje národnostní menšiny a vytvořila z něj jakousi turistickou atrakci pro západní návštěvníky. Zakázala určité rituály, sama vyhlašuje datum jeho konání a svévolně rozhoduje o tom, kdo na něm smí vystupovat. Původní smysl a jedinečnost oslav dávných tradic nomádských kmenů, se tak v této lokalitě v současné době postupně vytrácí.
Poznámka autora: Gerewol se vyskytuje všude tam, kde se členové kmene Wodaabe shromažďují. Ingall je jejich nejznámějším a největším shromaždištěm, nikoliv však jediným. Líčení, kostýmy a další věci se mohou na jednotlivých místech lišit, význam tohoto rituálu ale zůstává všude stejný.
