Článek
Afričtí Pygmejové Aka patří k nejmenším lidem naší planety. Dodnes většina z nich vyznává tradiční styl života, k němuž neodmyslitelně patří i případná výměna rolí mezi muži a ženami. Jejich život se nám může zdát na dnešní poměry zastaralý, ale v oblasti rodičovství bychom se od nich možná mohli i něčemu přiučit…
Mají vlastní jazyk a pestrý jídelníček
Pygmejové Aka, někdy nazývaní též Biaka, Bayaka nebo Babenzele, žijí kočovným způsobem života v jihovýchodních částech konžského deštného pralesa, především v severních oblastech Konžské demokratické republiky, jihozápadním regionu Středoafrické republiky, v Kamerunu a Gabonu. K etniku Aka patří přibližně patnáct rodinných klanů, čítajících přibližně třicet tisíc lidí. Ti obývají vesnické osady v odlehlých oblastech teplého tropického pralesa.
Tito Pygmejové mluví svým vlastním jazykem a živí se převážně jako lovci a sběrači. Sami si obstarávají zvěř, hmyz, kořeny a další části bylin, keřů a stromů, ovoce, med nebo houby. V poslední době si malá část z nich pěstuje na malých polích také zemědělské plodiny, které jinak získávají výměnným obchodem mezi vesnicemi. Pygmejové Aka vyměňují med, lesní plody a maso například za rýži, maniok, palmový olej nebo tykve.
Matka se svými dětmi
Ženy umí nejen dobře vařit, ale vyznají se i v lovu
Ve zdejší společnosti mají ženy a muži rovnoprávné postavení. Je zde zvykem, že se ženy starají o domácnost, rodinu a děti, zatímco muži vyrážejí na lov. Zároveň je ale pro Aka naprosto běžné prohodit si mužské a ženské role, což se děje velice často a nikdo se kvůli tomu necítí „ukřivděně“. Ženy se však nemohou stát kmenovými vůdci, šamany ani nesmí lovit slony, tato výsada patří jen mužům.
Je potřeba zmínit, že původně byl lov doménou mužů, kteří se v období kolonialismu podíleli na obchodu se slonovinou. Mohutná zvířata lovili ve skupinách za pomocí oštěpů, k čemuž byla nutná nejen odvaha, ale i velká fyzická síla. Později kolonialisté nutili domorodce z jiných kmenů zpracovávat kaučuk, a potřebovali pro ně větší množství jídla. Tím se z jejich strany strany zvýšila poptávka po mase a dalších produktech, které pro ně dokázali v drsných podmínkách pralesa opatřit právě Aka.
Ti se rychle přizpůsobili situaci a začali k lovu používat primárně sítě, a aby toho ulovili co nejvíce, nechali lovit i ženy. Časem se pak ukázalo, že ženy umí se sítěmi zacházet často mnohem lépe než muži. A tak je dnes zcela běžné vidět tyto lovkyně, jak z pralesa přináší do osady kořist. Za zmínku jistě stojí skutečnost, že se této aktivity nevzdávají ani ve vysokém stupni těhotenství. Byly zaznamenány případy, kdy si těhotná žena vyrazila na lov a z pralesa se potom vrátila i s novorozenětem.
Žena na lovu
Nejlepší otcové na světě
Jak již bylo zmíněno výše, partnerské vztahy jsou u zdejších Pygmejů harmonické. Partneři spolu tráví velkou část dne, pomáhají si a společně vykonávají nejrůznější činnosti. V okamžiku, kdy se stanou rodiči, své dítě neustále chovají, zpívají mu a berou ho všude s sebou. Není pro ně myslitelné, aby se od miminka odloučili nebo ho nechali „vyplakat“.
Traduje se, že muži z etnika Aka jsou ti nejlepší otcové na světě, neboť se svými potomky tráví více času než muži v jakékoliv jiné společnosti. Navíc mají se svými dětmi láskyplný vztah po celý život. Když je žena kupříkladu na lovu a otec se mezitím stará o nemluvně, dělá vše proto, aby dítě bylo spokojené. Četné vědecké výzkumy potvrdily, že místní tátové se se svými nemluvňaty a batolaty více mazlí než jejich matky a v případě potřeby je i sami kojí.
Místo dudlíku mužská bradavka
Místní muži si totiž opakovaně dráždí bradavky s pomocí tradičních bylin, což následně vede k tomu, že se jim vytvoří malé množství mléka. Podle antropologa Barryho Hewletta, který u etnika Aka žil, se otcové kojením snaží své malé děti uklidnit, aby zbytečně neplakaly. Sáním bradavek se miminka utiší, a tak je jejich tátové kojí třeba i na setkáních s ostatními muži. Mužská bradavka v tomto případě slouží dětem z etnika Aka spíše jako dudlík.
Pygmejové Aka, přezdívaní také „děti lesa“ jsou dnes stále více vystaveni vlivu moderní doby, ale většina z nich se přesto nadále snaží žít tradičním způsobem života hluboko v pralese. Ačkoliv jsou někdy tito lidé řazeni mezi primitivní národy, řada sociologů upozorňuje na skutečnost, že jejich kvalita života je vysoká a mělo by být plně respektováno jejich právo určovat si svou další budoucnost.
HRONÍKOVÁ, Linda a SCHIEROVÁ, Zuzana. Pygmejové: nejmenší lidé pohledem antropologie & Šebestova sbírka v Hrdličkově muzeu člověka PřF UK. Orient (Academia). Praha: Academia, 2015. ISBN 978-80-200-2514-2.
Wikipedia, heslo: Konžská demokratická republika
Wikipedia, heslo: Aka
