Článek
Nádherné souostroví Markézy ukryté v Tichém oceánu je známé nejen svou nádhernou divokou přírodou, ale také zdejšími zvyky, prastarými rituály a tradicemi. V této doposud moderní dobou relativně nedotčené části světa je sexualita vnímána jako něco naprosto přirozeného a není nijak tabuizována. Místní lidé k ní mají svobodomyslný přístup a intimní hrátky si užívají bez zábran. V tomto směru nás některé obyčeje markézských domorodců mohou v mnohém překvapit.
Osobitá kultura na odlehlých ostrovech
Markézské ostrovy ležící v centrální části Tichého oceánu jsou domovem jedné z nejvýraznějších a nejúžasnějších polynéských kultur. Řada z nich je zcela neobydlených a k těm osídleným a také nejkrásnějším ostrovům pak náleží Nuku Hiva a Hiva Oa. Obyvatelé Markéz mají bohatou historii a navzdory obtížím, které přináší modernizace a globalizace, si dokázali uchovat své dávné zvyky a tradiční způsob života. Významnou složkou kulturní identity markézského lidu je tetování, které má pro každého jedince symbolický význam. Prostřednictvím složitých vzorů, obrazců a znaků jeho nositelé vyjadřují společenskou hodnost, postavení v rodině či osobní úspěchy.
Život domorodců na Markézách silně ovlivňují nejen jejich tradice a bohaté kulturní dědictví, ale také hluboce zakořeněná víra v duchy a bohy, kteří podle nich ovlivňují jejich každodenní život. Vzdávají jim proto poctu prostřednictvím různých rituálů, neboť věří, že jim zajistí pohodu, prosperitu a zdraví. Obřady jsou silně závislé na hudbě a tanci, s jejichž pomocí slaví jednotlivé životní etapy, významné události a uctívají své předky. Toto kulturní dědictví si předávají z generace na generaci a snaží se jej uchovat pro své potomky v nezměněné podobě.
Čím má žena více milenců, tím lépe
„Jiný kraj, jiný mrav,“ se neříká nadarmo. Na Markézách si muži u žen cení nejen jejich půvabu, ale také počtu milenců. Čím více partnerů žena vystřídá, tím je pro ostatní muže atraktivnější. Například kmenoví náčelníci si zásadně vybírají za manželky jen ty nejkrásnější dívky, protože jsou sexuálně zkušené a mají hodně partnerů, kteří se po svatbě spolu s nevěstou rovněž připojí k jejich dvoru. Pro náčelníky jde mimo jiné o jednoduchý způsob, jak si mohou rozšířit svůj klan a upevnit moc.
Od pradávna se zdejší manželské vztahy lišily podle společenského postavení. Výše postavení mužští příslušníci kmene vyhledávali obvykle partnerky z jiných elitních rodin, aby tak vytvořili nová spojenectví. Pro střední společenské vrstvy byla typická lokální endogamie, v rámci níž se sňatky uzavíraly pouze mezi členy místní skupiny obyvatel. Pro sňatky mezi prostými lidmi neplatila žádná konkrétní pravidla, která by určovala, jaké si mají vybírat partnery, a jejich chování tak bylo o to více promiskuitní.
Svatební noc si užije ženich i jeho hosté
Ačkoliv se i na odlehlých Markézách během posledních desetiletí působením vlivů moderní civilizace a postupnému rozvoji cestovního ruchu některé věci změnily, zdejší uvolněné sexuální chování úplně nevymizelo. Zajímavý a z našeho úhlu pohledu i kontroverzní je třeba zvyk pojící se k svatební noci. Dodnes se tak lze někdy setkat s praktikováním tradičního rituálu, kdy je v rámci svatebního obřadu nevěsta povinna sexuálně obšťastnit všechny svatební hosty mužského pohlaví. Jedná se především o přátele a příbuzné z ženichovy strany. S touto praxí se setkal při návštěvě Francouzské Polynésie i přední český cestovatel a etnograf Miloslav Stingl.
Místní legenda praví, že v okamžiku, kdy se novomanželka vyspí s každým mužem v pořadí od nejstaršího po nejmladšího, bude osvobozena od zlých duchů. Manžel si svatební noc se svou ženou smí užít až jako poslední. V průběhu tohoto rituálu si nevěsta lehne na zem na připravenou rohož a v tomto okamžiku za ní přijdou muži z kmene. Poblíž se shromáždí ostatní ženy, které po celou dobu, než se všichni muži vystřídají, společně zpívají a tančí. Čím více mužů nevěsta uspokojí, tím si jí ostatní pak více váží.
Zachovají si Markézy svou jedinečnost i do budoucna?
Souostroví Markézy je vzdálené 1400 km od nejbližší oblíbené turistické destinace Tahiti ve Francouzské Polynésii, což pro jejich případné návštěvníky představuje čtyři hodiny letu. Také proto se zde prozatím neodehrává žádný velký cestovní ruch. V současné době je přibližně 70 % obyvatel Markéz mladších třiceti let. Většina z nich je do jisté míry ovlivněna sílící globalizací a staré mýty, legendy a tradiční techniky nebo obřady se během let vytrácí. Mladší generace tyto hluboké kulturní znalosti již nemá, ačkoliv se i ona snaží své zvyky a původní způsob života z velké části zachovávat.
Zda i tito domorodí lidé nakonec přijmou moderní styl života je nejisté. Doposud tomuto „pokušení“ sice odolávali, ale tak jako jinde ve světě, tak i na Markézách se chování původních obyvatel pomalu, ale jistě mění. Světoznámý fotograf Jimmy Nelson, který ostrovy dvakrát navštívil a pořídil tam úžasné fotografie k tomu uvedl: „Nejde o to je chránit před zbytkem světa. To je troufalé. Měli by mít na výběr, aby se mohli dostat do více rozvinutého světa - a zároveň by si měli být ale vědomi našich nedostatků.“
Zdroje: dspace.cuni.cz, everyculture.com, ehrafworldcultures.yale.edu, farandawayadventures.com, dailymail.co.uk, 21stoleti.cz
Wikipedia, heslo: Miloslav Stingl
STINGL, Miloslav. Sex v pěti dílech světa, aneb, Cestopis časem a prostorem tělesné lásky. Ilustroval Jan HOŠEK. Cestopisy (Jota). Brno: Jota, 2006. ISBN 80-7217-388-X.
STINGL, Miloslav. Ostrovy krásy, lásky a lidojedů. Aktualiz. a dopl. vyd. Cestopisy (Jota). V Brně: Jota, 2012. ISBN 978-80-7217-831-5.
