Článek
Milovníci filmů o účetním Fantozzim si jistě vybaví slečnu Silvaniovou, úřednici korporátu, které se hlavní hrdina poněkud nemotorně dvoří v marné snaze proměnit své erotické sny ve skutečnost. Slečnu Silvaniovou, dvojnásobnou držitelku titulu Miss 4. patra, jejíž křestní jméno nebylo mimochodem nikdy prozrazeno, ztvárnila nezapomenutelným způsobem herečka Anna Mazzamauro (dnes 85 let). Tato role jí přinesla obrovskou slávu a popularitu, ale v životě to sympatická herečka neměla vždy úplně lehké…
Jako dítě začala nenávidět jeptišky
Italská herečka a kabaretiérka Anna Mazzamauro přišla na svět 1. prosince 1938 v Římě. Narodila se do tradiční středostavovské rodiny, kde pevnou rukou „vládl“ její otec. Annina matka byla v domácnosti, starala se o rodinu a musela ho ve všem poslouchat. Anna od dětství krásně zpívala, byla pohybově nadaná a představovala si, že se jednou stane známou herečkou. Na přání rodičů navštěvovala pouze církevní školy, kde musela často snášet ponižování a špatné chování od jeptišek, které od té doby podle svých slov nenávidí.
Během studií ji bavila literatura, vynikala také v latině, italštině a řečtině, ale s matematikou měla naopak vždy velké problémy. Když se doma svěřila, že chce být herečkou, rodiče se jí to snažili za každou cenu rozmluvit. Pro jejího konzervativně smýšlejícího otce něco takového nepřicházelo vůbec v úvahu. Povolání herečky se totiž v jeho očích rovnalo takřka provozování prostituce, a navíc jej nepovažoval za „pořádnou“ práci. Mladičká Anna si tak od rodičů vyslechla na svou adresu spoustu urážek, a když ani domluvy nepomáhaly, putovala pak pokaždé za trest na převýchovu k jeptiškám.
Nenávidím je, když je potkám na ulici, nejradši bych je zbila, ale nechci paušalizovat, určitě jsou i úžasné jeptišky, ale ne ty moje.
Otec jí pomohl vybudovat vlastní divadlo
Tvrdohlavá Anna se přesto nenechala odradit a dál si šla za svým snem. A nakonec se jí skutečně podařilo obměkčit i do té doby své neoblomné rodiče. Když dospěla, získala nejprve angažmá v divadle. Posléze účinkovala v roce 1966 v televizi a o rok později debutovala také před filmovou kamerou. Herecky se jí podařilo prosadit natolik, že se objevila i na stránkách novin a její otec potom konečně na herectví změnil svůj názor a začal ji v umělecké kariéře dokonce podporovat.
Byl na svou dceru natolik pyšný, že se všem hrdě chlubil jejími fotkami v tisku. Anna si pak s finanční pomocí svého otce slavnostně otevřela malé divadlo v samotném srdci Říma, které na otcovu počest nazvala Il Carlino. Její štěstí ale netrvalo dlouho, neboť v budově divadla vypukl v roce 1968 rozsáhlý požár a divadelní společnost ukončila svou činnost. Anna poté počátkem sedmdesátých let vystupovala v mnoha kabaretních a divadelních představeních, kde ztvárnila celou řadu zajímavých ženských postav, avšak její životní role na ni teprve čekala.
Původně chtěla hrát Pinu Fantozzi
Zlom v její kariéře nastal v okamžiku, když se dostavila na konkurz, kde herec Paolo Villaggio a režisér Luciano Salce hledali představitelku hlavní ženské role, škaredé a poslušné manželky účetního jménem Pina pro film Zrození pana účetního (1975). Anna se dostavila na konkurz v lodičkách na vysokých podpatcích, krátkých obepnutých šatech a dle svých slov tajně doufala, že bude dost ošklivá na to, aby tuto roli získala.
Když ji spatřil Paolo Villaggio, který v snímku ztvárnil hlavního mužského hrdinu účetního Fantozziho, byl jejím vzhledem doslova nadšen. Anna nebyla pohledná, ale přesto z ní vyzařoval obrovský sex-appeal, čehož se tvůrci snímku rozhodli využít. K hereččině překvapení si ji do filmu nevybrali pro roli Fantozziho manželky, ale stala se jeho erotickou múzou a tajnou láskou, slečnou Silvaniovou. Anna svéráznou úřednici a femme fatale v jedné osobě zahrála excelentně a její postava se pak objevuje téměř v celé filmové sérii o potrhlém účetním.
Přestože Anna v dalších letech ztvárnila desítky dalších postav v divadle, v televizi i na filmovém plátně, žádná z nich jí nepřinesla takovou slávu a popularitu jako role sexy úřednice Silvaniové, která ji „pronásleduje“ celý život. Herečka nikdy nelitovala, že tuto roli přijala, na natáčení ráda vzpomíná a dodává, že herec Paolo Villaggio sice nepatřil k jejím skutečným přátelům, ale brala jako skvělého kolegu a dobrého známého. Pro úplnost ještě dodejme, že Anna byla také skvělou televizní moderátorkou a dodnes patří i k hvězdám italského dabingu.
Ošklivost má podle ní i své výhody
Herečka uvedla, že v podstatě celý svůj život byla nucena poslouchat ze všech stran, že je ošklivá. Ona sama přitom to, jak vypadá příliš neřešila, netrpěla žádnými komplexy méněcennosti a vždy k tomu jen s úsměvem dodávala, že je zkrátka „jen jiná“. A svou odlišnost dokázala během své herecké kariéry mnohokrát obratně využít. Ostatně právě díky svému jedinečnému vzhledu dodnes jako jediná žena na světě ztvárnila hlavní mužskou roli ve světově proslulém dramatu Cyrano z Bergeracu a získala i celou řadu dalších zajímavých rolí.
Anna nepatřila k oslnivým kráskám, ale přesto v sobě měla něco, čím muže přitahovala. O ctitele neměla nikdy nouzi, avšak před milostnými románky dávala vždy přednost dlouhodobým vztahům. Herečka byla patnáct let provdána za italského scénografa, uměleckého ředitele a kostýmního výtvarníka Bartolomea „Mimmo“ Scavia, s nímž má dceru jménem Guendalina, narozenou v srpnu 1970, která nyní žije se svým manželem v Londýně.
Ošklivost má oproti kráse jednu výhodu. Trvá! Nestárne!
Jméno své životní lásky neprozradila
O svém soukromí a vztazích toho Anna médiím příliš nesděluje. S oblibou pak občas s nadsázkou podotýká, že Fantozzi byl jediný muž v jejím životě, který ji opravdu miloval. Ve skutečnosti byl ale láskou jejího života jistý muž, s nímž žila 25 let a jehož jméno zůstává tajemstvím. Ví se jen, že nepatřil do světa showbyznysu a před několika lety zemřel.
Šarmantní dáma Anna Mazzamauro je i dnes ve své rodné zemi nesmírně oblíbená. Přestože nebyla typickou filmovou kráskou, i tak si dokázala získat srdce diváků svou krásnou duší, smyslem pro humor, laskavostí i životním elánem.
Poznámka autora: Na sociálních sítích se lze setkat čas od času u příspěvků s vtipnou hláškou, která postavu slečny Silvaniové dokonale vystihuje: „Můžeš být tak cool, jak jen chceš. Ale nikdy nebudeš jako slečna Silvaniová.“
Zdroje: roma.repubblica.it, vanityfair.it, mediaset.it, today.it, altranotizia.it, ilmattino.it, viagginews.com
Wikipedia, heslo: Anna Mazzamauro
